Článek
Kdo byla Golda?
Nejznámější izraelská politička se narodila 3.května 1898 do židovské rodiny v ukrajinském Kyjevě. Jméno dostala po své zásadové prababičce, která vedla celou rodinu ke striktnímu dodržování všech židovských zvyklostí. Její otec byl zručný tesař, přesto léta na Ukrajině často označovala za „ty léta ve východní chudobě“.
Ukrajinu celá rodina opouští v roce 1906 a emigruje do USA. A to konkrétně do města Milwaukee ve státě Wisconsin, kde nastoupila do základní školy. Ve volném čase pomáhala své matce v obchodě s potravinami a sní o práci učitelky. Ze školy odcházela jako premiantka s touhou pokračovat v dalším studiu. Tvrdě ale narazila na nevoli svých rodičů. Ti měli v plánu Goldu co nejdříve provdat. Golda ale i přes nevoli rodičů nastupuje na Milwaukee Normal School, kde se poprvé setkává s kluby mladých sionistů a stává se jejich aktivní členkou.
V roce 1917 se provdala za svého celoživotního partnera Morrise Meyersona a na konci první světové války se mladý pár přesídluje do palestinského kibucu (zemědělsky soběstačná osada). Ten převzala pod svou správu jen krátce poté.
Kibuc se nakonec rozhodli opustit, a to na žádost jejího manžela. Rozhodnutí padlo na Jeruzalém, kde se Golda, již matka dvou dětí a žena v domácnosti, snažila o své prosazení. Chvíli na to dostává její první větší pracovní nabídku. A to, když jí její dlouholetý přítel nabídl práci ve sdružení pracujících žen. To sídlilo až v Tel Avivu a Golda tak musela udělat další velké rozhodnutí. Opustit svého manžela nebo zůstat a pokračovat v životě, který ji nikdy nenaplňoval. Odmítavý postoj manžela ke stěhování tak musela Golda rozseknout. Do Tel Avivu už odchází sama. Pár se nikdy nerozvedl. Ač zdroje uvádí, že kolem roku 1930 se manželský pár oficiálně rozešel, k rozvodu nikdy nedošlo a Morris svou ženu občas jezdil navštěvovat.
Během druhé světové války Golda aktivně vystupovala pro podporu izraelského lidu. Jako funkcionářka britského mandátu Palestiny tvrdě vystupovala proti antisemitismu. To ji nakonec dostalo do čela jednání probíhajícího mezi Spojeným královstvím a mandátní Palestinou. Započala tím tak svou cestu vzhůru na politickém žebříčku.
Založení státu Izrael
David Ben Gurion, první ministr státu Izrael, o Goldě prohlásil: „židovská žena, která získala peníze na to, aby se mohl stát Izrael stát“.
Golda Meir a David Ben Gurion
Vyjádřil tím svůj obdiv Goldě a jejímu odhodlání přispět všemi dostupnými kroky k založení prvního židovského státu. Ta se totiž, i přes její četné zdravotní problémy, vydává do Ameriky a zakládá nadační účty za účelem založení státu Izrael. I díky pomoci americké židovské agentury vybírá neuvěřitelných 50 milionů dolarů. Tuto cestu podnikla ještě několikrát a konečné číslo se tak pohybuje okolo 90 milionů dolarů. To odpovídá jedné třetině potřebných financí ve finálních nákladech na založení prvního židovského státu.
14.května 1948 tak stojí Golda Meir u podpisu deklarace státu Izrael.
V zápětí na to přichází její první opravdu velká politická příležitost a Golda se stává velvyslankyní v Moskvě. Její srdce ale bilo pro Izrael, do kterého se mermomocí chtěla vrátit.
Již rok poté byla úspěšně přijata do Knesetu (jednokomorová zákonodárná jednotka Izraele) a stává se ministryní práce. V této době se rozhodla i pro razantní změnu svého příjmení, které ji nepřipadalo příliš hebrejské. Z dlouhého Meyerson, se tak stala, více hebrejsky korektní, Meir.
Goldu však i nadále sužovaly zdravotní komplikace. K srdečním problémům z předchozích let se přidaly nově vzniklá zranění z bombardování a v roce 1957 jí je diagnostikována rakovina. To Goldu utvrdilo v tom, nad čím již nějakou dobu rozmýšlela. Nedlouho na to tak odchází z pozice ministryně. Plně se ale politiky vzdát nedokázala a ponechává si jak členství ve své domovské demokratické straně Mapai, tak i v Knesetu.
Její odchod do důchodu ale neměl dlouhého trvání. Po náhlém úmrtí tehdejšího premiéra Leviho Eskhola byla požádána, zda by mohla převzít jeho úřad. Golda si velice dobře uvědomovala, že není úplně nejvhodnější kandidát na tuto pozice. Ve svých 70 letech byla již prababičkou, její strana v ní ale viděla budoucnost, a hlavně mír, který by dokázala vnést do politických rozepří, které eskalovali mezi dvěma politickými stranami.
V roce 1969 se tak stává první ženou - premiérkou mladé země, která oslavila svých prvních 20 let od vzniku. A to velice oblíbenou. Její oblíbenost přesahovala u izraelského národa přes 70 %.
Funkční období a jomkipurská válka
Golda byla ve funkci premiérky již 4 roky, když měl přijít její největší zvrat v kariéře i krátké historii země.
Píše se rok 1974, v Izraeli se slaví svátek Jom Kipur (nejvýznamnější židovsky svátek, svátek smíření) a na izraelské území přichází syrské vojsko. Hlavním úkolem syrské armády je odstranit Izraelce z Golanských výšin.Tajné jednotky selhávají ve své funkci a podceňují blížící se hrozbu.
Na jižní straně Izraele se přitom už shromažďuje další hrozba. Vojsko Egypta. To plánuje vytlačení Izraele ze Sinajského poloostrova. Přichází válka - jomkipurská válka, která má definovat skoro celé období Goldy v úřadu premiérky.
Mapa syrského (červené šipky) a egyptského (modré šipky) útoku na židovský stát.
Před Goldou stál těžký úkol. Bránit svoji zemi, kterou tak milovala a u jejíž zrození stála. Ač se podařilo zmobilizovat izraelské vojsko a zvrátit úder Sýrie, vítězství bylo hořkosladké. Země se mohla jen bránit a čekat. Golda věděla, že pokud by Izrael vrátil útok, obrátil by se k němu zády jeho největší spojenec - USA.
Můžeme Arabům odpustit zabíjení našich dětí. Nemůžeme jim ale odpustit, že nás nutí zabíjet jejich děti. Budeme mít mír s Araby jen tehdy, až bude láska k jejich dětem větší než nenávist k nám.
Henry Kissinger, tehdejší ministr zahraničí USA, následně řekl, co už Golda dávno věděla. Pokud by se Izrael pohnul první, pomoc z USA by nepřišla.
Válka trvala 19 dní. Golda, společně se svým lidem, zažívala pocity bezmoci, nepochopení a odmítání. Tlak byl velký a vysloužila si tím i svůj přívlastek „železná lady Izraele“.
Se skončením jomkipurské války končí ale i její úřad. V dubnu v roce 1974 rezignuje na svou funkci.
Na její úřad premiérky padalo několik různých obvinění. Její vítězný triumf ve válce bude navždy spojen s fatálním pochybením tajných jednotek Izraele (Mosad) a životy mrtvých občanů, jejíž číslo vysoce převyšuje 2000.
Henry Kissinger
Ať už stojíme na jakékoliv straně, a to i za současných událostí na blízkém východě, Golda navždy zůstane jednou z nejvýznamnějších žen světové politiky minulého století. A to i přes upachtěné vítězství Izraele, kdy se údajně měla i sama Golda přiznat, že pomýšlela na sebevraždu. Což až poté uvádí autorka Goldiných memoárů.
Golda ani přes svoji rezignaci nikdy opravdu z politického světa neodešla. A například v roce 1976 se opět setkala, jak sama říkala, se svým starým známým Henrym Kissingerem v USA. Oba uvedli, že se jednalo o přátelské shledání dvou starých přátel, kteří pouze rozumují nad situací na Blízkém východě. O co doopravdy šlo ale zůstává tajemstvím. Její stopu pak najdeme i v knize H. Kissinger - White House years.
Portrét Goldy Meir na bankovce z roku 1992
Závěrem je nutno podotknout, že Golda Meir byla celoživotní bojovnicí za ženská práva a uplatňování žen na vysokých (a to i politických) pozicích. Svým snům a vizím obětovala nejen svou rodinu, ale i zdraví a soukromý život. Do konce svých dní bojovala za judaismus. A to i přes to, že to vlastně byla ateistka.
Golda Meir nakonec podlehla rakovině a umírá ve věku 80 let 8. prosince 1978.
