Článek
Zní to jako sen? Ne. Je to noční můra, ve které se měníte z partnerky na projektovou manažerku jeho volného času, zatímco on se veze na sedadle spolujezdce a chválí vás, jak skvěle řídíte.
Říká se tomu zbranizovaná neschopnost (weaponized incompetence) v emočním balení. A je načase přestat tomuto chování říkat „pohodářství“ a nazvat ho pravým jménem: Je to zbabělost a citová lenost.
Věty jako „Nechám to na tobě“, „Jak chceš ty“ nebo „Nechci tě do ničeho nutit“ nejsou projevem respektu. Jsou to obranné valy, za které se schovává muž, který odmítá nést riziko a odpovědnost za vztah.
Maska hodného kluka: Proč je pasivita tak atraktivní past?
Tento typ muže (říkejme mu „Pasivní gentleman“) zjistil jednu zásadní věc: Když nic nerozhodne, nemůže nic zkazit.
Pokud vybere restauraci on a jídlo bude hnusné, je to jeho chyba. Pokud naplánuje výlet a bude pršet, je to jeho selhání. Ale když řekne „Zlato, vyber ty, ty máš lepší vkus“, je z obliga. Přenáší na vás 100 % rizika za výsledek rande, zatímco on si ponechává právo být jen „spokojený účastník“ nebo „mlčenlivý kritik“.
Jeho pasivita je brnění. Chrání ho před selháním, před odmítnutím (když nic nenavrhne, nemůžete mu říct ne) a před námahou. A nejhorší na tom je, že to balí do dárkového papíru ohleduplnosti. Tváří se, že vám dává svobodu, ale ve skutečnosti vám dává břemeno.
Je to dokonalá výmluva. Svou lenost a neochotu investovat energii do vztahu schovává za zdánlivou galantnost.
Manažerka cizího života: Past „Šikovné holky“
Všimněte si, co se stane, když tu roli přijmete a všechno zařídíte. On vás pochválí. „Jsi skvělá.“ „Ty si vždycky poradíš.“ „Jsi tak akční, to se mi líbí.“
To není kompliment. To je pozitivní posilování vašeho otroctví. Tím, že vás chválí za to, že děláte jeho „práci“ (iniciativu ve vztahu), vás programuje k tomu, abyste v tom pokračovala. Vy se cítíte kompetentní, schopná a „hodná“, ale ve skutečnosti se vyčerpáváte.
Stáváte se sekretářkou vztahu. Vy hledáte termíny v kalendáři, vy rezervujete stůl, vy vymýšlíte logistiku, jak se k sobě dostanete. On jen přijde – a někdy ani to ne, protože mu do toho „něco vlezlo“ a vy musíte přeplánovat i to.
Emoční „Mrtvý brouk“: Taktika vyčkávání
Nejděsivější fáze nastává, když se rozhodnete přestat veslovat. Řeknete si: „Fajn, teď nebudu nic navrhovat já. Počkám, s čím přijde on.“
A nastane ticho. Dny plynou. Víkend se blíží a telefon mlčí.
Proč? Protože on nehraje šachy, on hraje na schovávanou. Jeho strategie je vyčkávací. Spoléhá na to, že vaše potřeba blízkosti (nebo vaše úzkost z ticha) bude silnější než vaše hrdost. Že to nevydržíte a napíšete první: „Tak co ten víkend?“V tu chvíli vyhrál. Znovu jste přebrala zodpovědnost. Znovu jste ta, která „uhání“. A on může milostivě souhlasit: „Jasně, to by šlo, přizpůsobím se.“
Otázky na tělo:
- Kolikrát jste tento týden musela rozhodnout, co, kdy a kde budete s partnerem dělat, zatímco on jen pasivně čekal na instrukce?
- Máte pocit, že kdybyste přestala plánovat, váš vztah by se zastavil na mrtvém bodě a on by si toho možná ani nevšiml?
- Lichotí vám, když říká, že jste „organizovaná“ a „šikovná“, nebo ve skrytu duše toužíte po tom, aby aspoň jednou převzal kormidlo on?
Závěr: Chtějte muže s mapou, ne pasažéra
Pokud se ve vztahu cítíte unavená, i když se vlastně „nic zlého neděje“ a on je „hodný“, je to proto, že táhnete emoční váhu za dva.
Skutečný respekt není o tom, že vám muž dá vybrat ze všech možností světa. Skutečný respekt je, když vám muž ulehčí rozhodování. Když řekne: „Vím, že máš toho v práci hodně. Vyzvednu tě v sedm, zamluvil jsem stůl, o nic se nestarej.“ To je péče. To je mužská energie. To je bezpečí.
Věta „Nechám to na tobě“ není projev lásky. Je to projev lhostejnosti k vašemu času a vaší energii.
