Článek
Znáte to. Jste odhodlaná. Po měsících nejistoty, zrušených plánů a matoucích signálů cítíte, že nadešel čas. Dnes večer to prolomíte. Položíte tu otázku. „Kam tohle vlastně směřuje?“ nebo „Proč jsi to zase zrušil?“. Srdce vám buší, protože se chystáte vstoupit na posvátnou půdu dospělé konfrontace.
Podívá se na tebe. Ve tváři má ten svůj odzbrojující, chlapecký úsměv. Nakloní hlavu, zamrká a z jeho úst se ozve jen: „Ííí.“. Případně: „Ty jsi tak roztomilá, když se zlobíš 😘.“
A je to. Moment je pryč. Vzduch, který byl nabitý emocemi, právě propíchl špendlíkem hravosti. Vaše oprávněná frustrace je v mžiku přerámována na roztomilé „hudrování“.
Vítejte ve vztahu s Roztomilým sabotérem – mužem, který mistrně používá svůj šarm a humor jako zbraň hromadného ničení proti jakékoliv vážné konverzaci.
On není klasický „bad boy“. Naopak. Je to „Miláček“. Píše vám, že mu chybíte. Říká vám „zlatíčko“. Je vtipný, je přítomný, je okouzlující. Jeho arzenál není tvořen tichem nebo arogancí, ale zbraněmi, proti kterým se bojuje jen velmi těžko: emotikony, zdrobnělinami a nekonečným zlehčováním.
Jeho největším strachem není, že vás ztratí. Jeho největším strachem je, že s vámi bude muset doopravdy mluvit.
Proč je jeho roztomilost tak toxická?
Když se snažíte definovat váš vztah, on začne mluvit o tom, že „Zlatíčko tlačí na pilu“. Když mu po měsících frustrace konečně předložíte detailní, bolestivý seznam všech jeho selhání – všech těch porušených slibů a zrušených plánů – jeho reakce není omluva. Jeho reakce je: „Né, zlatíčko mi dělá seznam 🙈📜“.
V tu chvíli se stanou dvě věci. Zaprvé, okamžitě tím zneváží vážnost vašich pocitů. Vaše bolest je degradována na roztomilou administrativní chybu. Zadruhé, převrátí role. Najednou nejste vy tou zraněnou, ale tou, která „prudí“. Vy jste ta, která kazí tu krásnou, lehkou hru, kterou jste spolu přece hráli.
A vy začnete pochybovat sama o sobě. Nejsem vážně hysterka? Nechci po něm moc? Vždyť je tak milý, proč to tak řeším? Jeho lehkost a hravost vytváří iluzi, že problém je ve vás – ve vaší neschopnosti být stejně „nad věcí“.
Je to mistrovská manipulace ukrytá v cukrové vatě.
Když „Miláček“ nechce nic řešit
Roztomilý sabotér se nedokáže konfrontovat s realitou dospělého vztahu, protože ta s sebou nese odpovědnost, nudu a potenciální bolest. Dokud je všechno jen hra, dokud jste „Zlatíčko“ a on „Miláček“, nemusí nést skutečné následky. Jeho „Ííí“ je jeho neprůstřelný štít. Jeho „👻“ je jeho únikový východ.
Přiznává to otevřeně, i když jen v žertu: „Protože už jsem v hrůze, že něco budeme řešit.“ A dodá: „Miláček nechce nic řešit.“
Nechce řešit svůj strach ze závazků. Nechce řešit, proč ruší plány. Nechce řešit, proč tráví víc času s „kámošema“ než s vámi. Nechce řešit nic, co by mohlo narušit jeho komfortní zónu, ve které má vaši lásku, ale vy nemáte jeho spolehlivost.
Nejhorší na tom je, že on vás má skutečně rád. Má rád tu hravou, nenáročnou verzi vás. Ale panicky se bojí té dospělé ženy, která má reálné potřeby.
Jak prorazit zeď z cukrové vaty?
Ta strašlivá pravda je, že jeho zlehčování je jeho odpověď. To „Ííí“ je jeho jasný postoj. Jeho odmítnutí mluvit vážně je ta nejvážnější odpověď, kterou vám může dát. Říká tím: „Mám tě rád přesně takhle. V téhle hře. Ale nehodlám pro tebe tu hru měnit.“
A vy stojíte před volbou.
Můžete dál hrát jeho hru. Můžete se dál smát jeho vtipům, které vás ve skutečnosti zraňují. Můžete dál doufat, že jednoho dne dospěje a přestane se schovávat za emotikony.
Nebo můžete udělat to jediné, co sabotér nečeká: přestat hrát. Přestat se smát jeho „Ííí“. Místo toho se klidně nadechnout a pevně říct: „Já vím, že si z toho děláš legraci, ale já teď mluvím vážně. A potřebuji, abys mě poslouchal.“
Je to risk. Obrovský. Je možné, že to neunese a uteče. Ale je to jediná cesta, jak zjistit, jestli se pod maskou klauna skrývá dospělý muž, nebo jen další věčné dítě, které si přišlo hrát.
Ať tak či onak, vy konečně přestanete být jen roztomilou spoluhráčkou v jeho nekonečné hře na lásku.
