Článek
Venku je ta specifická lednová šeď, která se vám snaží prožrat až pod kůži. Vánoční iluze o rodinném štěstí vyprchaly jako bublinky z levného sektu a v bytě zbyla jen ozvěna vašich vlastních pochybností. Sedíte tam, zabalená do deky, která už dávno nehřeje, a v ruce třímáte telefon jako poslední záchranný kruh.
Palec se mechanicky pohybuje. Doprava. Doleva. Doprava. Je to jako hrát automaty v zaplivané herně – doufáte v jackpot, ale v hloubi duše víte, že dneska zase jen prohrajete svou vlastní tvář.
Vítejte v lednovém Tinderu. V místě, kde se nehledá osudová láska, ale anestezie na samotu.
Slevy z hrdosti, které vás přijdou draho
V srpnu, když máte kůži horkou od slunce a sebevědomí vysoko, byste o většinu těchhle „matchů“ neopřely ani kolo. Chtěly byste chemii, chtěly byste intelekt, chtěly byste muže, ze kterého se vám podlomí kolena. Ale v lednu? V lednu vám stačí, když má dotyčný v koupelně čistý ručník a v lednici víc než jen prošlý kečup.
Snižujeme nároky až kamsi do suterénu vlastní důstojnosti. Bereme zavděk věčnými dětmi, které nikdy neopustily roli Petra Pana, protože jejich nezávazná hravost v mrazivém úterý vypadá jako „uvolněnost“. Nebo se necháte zmanipulovat někým, kdo vám staví zlatou klec, kde má být vaše vděčnost vykoupena naprostou poslušností.
Prostitutka vlastních emocí
Nejhorší není to, co v lednu potkáte na Tinderu. Nejhorší je to, kým se v lednu stáváte vy sama. Celý den se v korporátu držíte, hrajete tu hru na dokonalou kancelářskou gejšu, která s úsměvem dře za tři, a večer se vracíte do ticha, které vás začíná požírat zaživa.
A tak kývnete. Na rande, které vás vnitřně vlastně uráží. Na pivo s někým, kdo neumí ani pořádně pozdravit. Stáváte se prostitutkou vlastních emocí – spíte s muži, kterými ve skutečnosti pohrdáte, jen abyste na chvíli necítila tu děsivou prázdnotu v posteli. Prodáváte svou sebeúctu za dvě hodiny sdíleného tepla, jen abyste se ráno probudila s pocitem, že jste zase o kousek víc vyhořelá.
Tyhle lednové „skoro-vztahy“ jsou jako mražená pizza. Rychle zasytí, ale zanechají pachuť v ústech a prázdno v žaludku. A pak se divíte, že se s prvním jarním sluncem všichni tihle milenci a dočasné náplasti hroutí do ticha.
Otázky pro vás:
- Kolikrát jste dnes otevřely Tinder jen proto, abyste zahnaly pocit, že nikoho nezajímáte?
- Kolik mužů ve vašem seznamu byste skutečně chtěly vidět i v létě, kdybyste měly na výběr?
- Cítíte se po tom „lednovém sexu“ skutečně lépe, nebo jen méně slyšíte to ticho v bytě?
- Kdy jste se naposledy podívaly do zrcadla a řekly si: „Mám na víc než na drobky pozornosti od cizince“?
Zima v duši se nedá vyležet s cizincem
Přestaňte si lhát. Žádný „match“ na Tinderu vás nespasí před vámi samotnými. Leden je krutý, ale je to taky zrcadlo. Pokud neumíte vydržet v tichu svého bytu bez toho, aniž byste k sobě pozvala někoho, koho v hloubi duše nechcete, máte problém, který nevyřeší žádný orgasmus.
Leden brzy skončí. Sníh roztaje a dny se prodlouží. Otázkou je, co po něm zbyde z vás. Bude to žena, která si dokázala udržet svou cenu i v mrazu, nebo jen unavená troska, co v digitální aréně Hunger Games prohrála i to poslední, co měla – svou vlastní hrdost?
