Článek
Když si dnes v Karlových Varech koupíte ještě teplou lázeňskou oplatku, pravděpodobně ji budete považovat za příjemnou sladkou tečku po procházce kolonádou. Jenže její původní účel byl úplně jiný. Nevznikla proto, aby si ji turisté odváželi domů v dárkové tašce. Měla pomoci lidem, kteří do lázní přijížděli za zdravím.
Všechno začalo u léčivých pramenů
Na konci 18. století patřily Karlovy Vary k nejvyhledávanějším lázním v Evropě. Sjížděla se sem šlechta, obchodníci, umělci i panovníci. Hlavní součástí léčby bylo pití minerální vody, často několikrát denně a na lačný žaludek.
Lázeňští lékaři proto doporučovali lehké občerstvení, které žaludek příliš nezatíží. Právě tehdy se začaly objevovat tenké oplatky pečené z jednoduchého těsta. Neobsahovaly bohaté náplně ani čokoládu. Byly spíše nenápadným doplňkem lázeňské kúry než dezertem.
První písemná zmínka o karlovarských oplatkách pochází z roku 1788. V tehdejším průvodci po Karlových Varech se uvádí, že místní ženy nabízely tuto pochoutku lázeňským hostům k čaji.
První oplatkárna vznikla v hotelové kuchyni
Zpočátku se oplatky pekly převážně v domácnostech. Až kolem roku 1810 vznikla první známá výrobna v hotelu U Zlatého štítu, kterou provozovala Anna Grasmucková. Ve skutečnosti šlo o malou hotelovou kuchyni, nikoli o továrnu v dnešním slova smyslu.
Tehdejší výroba byla náročná. Těsto se nalévalo do těžkých kovových kleští s reliéfem a peklo se nad otevřeným ohněm. Každá oplatka musela být dokonale tenká, aby zůstala křehká.
Dodnes je jedním z poznávacích znaků pravých Karlovarských oplatek použití karlovarské vřídelní vody, která je součástí tradiční receptury.
Sladká revoluce přišla až později
První oplatky byly poměrně jednoduché. Až během 19. století dostal někdo nápad spojit dvě tenké oplatky sladkou náplní. Největší oblibu si získaly oříškové, vanilkové nebo skořicové varianty.
Právě tehdy se z nenápadného občerstvení stala vyhlášená specialita. Lázeňští hosté si oplatky začali odvážet domů jako jedlou vzpomínku na pobyt v Karlových Varech.
Oplatky jedl i Goethe
Obliba karlovarských oplatek rychle překročila hranice českých zemí. Na lázeňských pobytech si na nich pochutnával například Johann Wolfgang Goethe nebo Wolfgang Amadeus Mozart. Tradice uvádí také ruského cara Petra Velikého, který Karlovy Vary navštívil během svého pobytu v Čechách.
Ve druhé polovině 19. století začaly vznikat specializované oplatkárny. Nejznámější z nich, firma Bayer, byla založena roku 1867. Její oplatky se vyvážely do mnoha evropských zemí a získávaly ocenění na mezinárodních výstavách.
Dnes jsou chráněné stejně jako šampaňské
Málokdo ví, že název Karlovarské oplatky je chráněným zeměpisným označením Evropské unie. Označení mohou používat pouze výrobci, kteří splňují přísná pravidla – včetně výroby přímo v oblasti Karlových Varů a použití tradiční receptury s vřídelní vodou.
Není proto náhodou, že se v minulosti vedly i soudní spory kvůli výrobcům, kteří své oplatky prezentovali jako karlovarské, přestože vznikaly jinde.
Tradice, která voní dodnes
Přestože se výroba za více než dvě století výrazně změnila, jedno zůstává stejné. Čerstvě upečená teplá oplatka je dodnes jedním z nejsilnějších symbolů Karlových Varů.
Až si ji příště koupíte na kolonádě, možná si vzpomenete, že původně nevznikla jako sladký suvenýr. Byla součástí lázeňské léčby a měla lidem zpříjemnit dlouhé hodiny strávené mezi léčivými prameny. Z obyčejného občerstvení se během dvou století stala jedna z nejslavnějších českých pochoutek.
Zdroje
https://www.kvoplatky.cz/historie
https://www.karlovyvary.cz/cs/historie-karlovych-varu
https://www.visitczechia.com/cs-cz/things-to-do/places/spa-and-wellness
