Článek
Z dálky vypadá jako další malebný řecký ostrůvek. Tyrkysové moře, kamenné hradby a výhledy, které by mohly zdobit pohlednici z Kréty. Jenže za zdmi ostrova Spinalonga se odehrával jeden z nejtemnějších příběhů moderního Řecka.
Po více než půl století sem byli posíláni lidé trpící malomocenstvím. Ve chvíli, kdy jim lékaři stanovili diagnózu, přišli prakticky o vše. O rodinu, přátele, práci i budoucnost. Mnozí věděli, že cesta na Spinalongu je jednosměrná. Ostrov si proto vysloužil přezdívku „ostrov živých mrtvých“.
Dnes patří Spinalonga mezi nejnavštěvovanější místa Kréty. Jen málokdo si však při procházce opuštěnými uličkami dokáže představit, jaký život se zde ještě před několika desítkami let odehrával.
Ostrov, který měl chránit Krétu
Spinalonga leží nedaleko letoviska Elounda na severovýchodě Kréty. Dlouhá staletí sloužila jako benátská pevnost chránící důležité obchodní cesty ve Středomoří. Masivní hradby, které jsou dodnes zachované, měly odolávat pirátům i nepřátelským flotilám.
Na začátku 20. století však ostrov získal zcela jiný účel.
Řecké úřady hledaly místo, kam by mohly soustředit všechny pacienty trpící malomocenstvím. Nemoc tehdy vyvolávala obrovský strach. Lidé věřili, že je vysoce nakažlivá, a nemocní byli často vyloučeni ze společnosti. V roce 1903 padlo rozhodnutí – novou kolonií malomocných se stane právě Spinalonga. První pacienti dorazili o rok později.
Den, kdy člověk přestal existovat
Představte si, že jste obyčejný obyvatel Kréty. Máte rodinu, práci a plány do budoucna. Jednoho dne vám lékař oznámí diagnózu, která ve společnosti znamená téměř rozsudek smrti.
Mnoho pacientů popisovalo příjezd na Spinalongu jako okamžik, kdy jejich dosavadní život skončil. Po nalodění na loď byli přepraveni na ostrov, kde měli strávit zbytek života. Rodiny často přerušily kontakt a někteří příbuzní dokonce před okolím tajili, že jejich blízký ještě žije. Jména pacientů bývala vymazána z obecních registrů, jako by nikdy neexistovali.
Příchozí vstupovali branou, které se mezi nemocnými říkalo „Dantova brána“. Za ní je čekala nejistá budoucnost, izolace a strach.
Peklo na zemi
První roky kolonie byly katastrofální. Na ostrově chyběla lékařská péče, dostatek jídla i základní hygienické podmínky. Mnozí nově příchozí našli jen opuštěné domy po bývalých obyvatelích a museli si poradit sami. Objevovaly se pokusy o útěk a někteří pacienti se pokusili spáchat sebevraždu.
Když dnes procházíte úzkými uličkami Spinalongy, jen těžko si představíte zoufalství lidí, kteří zde žili. Z oken domů sledovali lodě mířící na Krétu. Domů, kam se už nikdy neměli vrátit.
Když se ostrov proměnil ve skutečné město
Přesto se obyvatelé Spinalongy nevzdali.
Ve třicátých letech přišel na ostrov mladý právník a pacient Epaminondas Remoundakis. Místo rezignace začal organizovat místní komunitu. Vzniklo sdružení nemocných, které postupně zlepšovalo podmínky na ostrově. Ulice byly opraveny, domy vybíleny a obyvatelé začali budovat fungující společnost.
Na ostrově vznikly obchody, kavárna, kostel i malé kulturní centrum. Hrála se hudba, pořádaly se oslavy a lidé se navzdory osudu zamilovávali. Někteří uzavírali sňatky a zakládali rodiny. Ve světě, který je považoval za odepsané, si vytvořili vlastní domov.
Právě tato část příběhu bývá pro návštěvníky nejpřekvapivější. Spinalonga nebyla jen místem utrpení. Byla také symbolem lidské odolnosti.
Druhá světová válka přinesla další tragédii
Když Řecko obsadila nacistická vojska, situace na ostrově se opět zhoršila. Zásobování bylo omezené a mezi pacienty se začal šířit hlad. Někteří se pokusili uprchnout na pevninu. Někteří byli při pokusu o útěk zastřeleni.
Přesto ani válka nedokázala komunitu zcela zlomit. Po jejím skončení se podmínky opět začaly zlepšovat a na ostrov dorazily nové léky.
Objev léku změnil vše
Ve čtyřicátých letech přišel zásadní zlom. Lékaři objevili účinnou léčbu malomocenství a nemoc přestala být doživotním rozsudkem. Postupně začalo být jasné, že izolace pacientů už není nutná.
V roce 1955 Řecko oficiálně ukončilo systém nucené izolace pacientů. O dva roky později byli poslední obyvatelé Spinalongy převezeni do nemocnice nedaleko Athén a kolonie definitivně skončila.
Po více než padesáti letech se brány ostrova otevřely.
Muž, který zůstal úplně sám
Přesto na ostrově ještě několik let někdo žil.
Nebyl to pacient, ale pravoslavný kněz Chrysanthos. Rozhodl se zůstat, aby podle tradice vykonával vzpomínkové obřady za zemřelé obyvatele ostrova. Jako poslední člověk opustil Spinalongu až v roce 1962. Teprve tehdy se ostrov stal definitivně opuštěným místem.
Dnes sem míří statisíce turistů
Po desetiletích chátrání začala rozsáhlá obnova. Dnes patří Spinalonga mezi nejvýznamnější památky Kréty a každoročně sem přijíždějí statisíce návštěvníků. Ostrov je kandidátem na zápis na seznam světového dědictví UNESCO a představuje jednu z nejlépe zachovaných benátských pevností ve Středomoří.
Návštěvníci mohou procházet ulicemi bývalé kolonie, nahlédnout do domů pacientů a navštívit místa, kde se odehrával jejich každodenní život.
Právě kontrast mezi nádhernou krajinou a tragickou historií dělá ze Spinalongy jedno z nejsilnějších míst v celém Řecku.
Jak Spinalongu navštívit
Na ostrov se dostanete lodí z Elounda, Plaka nebo Agios Nikolaos. Samotná plavba trvá podle místa odjezdu přibližně 10 až 30 minut. V hlavní sezoně je vstupné na archeologickou lokalitu 20 € pro dospělého návštěvníka.
Pokud plánujete dovolenou na Krétě, doporučila bych si na návštěvu vyhradit alespoň půl dne. Nejde totiž jen o další historickou památku. Spinalonga je místem, kde se za kamennými zdmi odehrávaly skutečné lidské příběhy plné bolesti, naděje i odvahy.
Závěr
Když dnes stojíte na hradbách Spinalongy a díváte se na tyrkysové moře kolem sebe, je těžké uvěřit, že právě tady žili lidé, kteří byli okolním světem považováni za ztracené. Ostrov malomocných není jen připomínkou temné kapitoly řecké historie. Je také důkazem toho, že i v těch nejtěžších podmínkách si lidé dokážou zachovat důstojnost, přátelství a chuť žít.
Možná právě proto patří Spinalonga mezi místa, na která návštěvníci nezapomínají ani dlouho po návratu z dovolené.
Zdroje:
