Článek
Nedávno jsem četla článek, kde se dotyčná snažila vysvětlit, jak je nefér, že důchody se valorizují a ona má stále stejnou mzdu a kolik stojí děti. Kolik dá za jídlo, stále nové oblečení, protože děti z něho hned vyrostou, kroužky, výlety, hezké oblečení, aby v kolektivu zapadly…
Takže já v důchodu už nic nepotřebuji?
Oblečení a boty jsem si už nakoupila a to mi vydrží až do smrti. Mám zařízený byt a jak je známo, když jste v důchodu, nic už se nerozbije, nepokazí, nepotřebuje vyměnit ani spravit. Zdražení potravin mně netrápí, vždyť už toho tolik nesním a navíc se můžu omezit. V zimě se mohu víc obléknout (vždyť zásoby oblečení mám) ať neprotopím. A léků taky tolik kupovat nepotřebuji, ať si doktor říká co chce. Mezi kamarádky dobře zapadnu, vždyť ony už taky v důchodu nic nemají a nepotřebují. A jen se flákám doma, vysedávám u doktorů a mám čas obejít denně několik obchodů a nakoupit v akcích a ve slevách.
Odchodem do důchodu všechny mé potřeby a touhy prostě skončily. Neexistují.
Nepotřebuji lepší a kvalitnější potraviny. Nechci si sednout s kamarádkami v cukrárně a popovídat si. Nepotřebuji novou kabelku. Já už si nechci zajít do restaurace. Nechci si zajet na výlet, podívat se někam na zámek či na výstavu a užít si pěkný den. Nepotřebuji si zajít ke kadeřnici. Nechci vidět Paříž nebo Řím, jak jsem o tom vždy snila. Nepotřebuji se ještě jednou podívat k moři.
Já už nic nepotřebuji a nechci. Teď jsou jen věci, které smím, nesmím, nebo měla bych. Musím být vděčná, že nepracuji a stát mně živí (vždyť já si to vůbec nezasloužila). Musím být vděčná, těm co na mně pracují, abych se já mohla flákat doma. Nesmím si stěžovat, mám se přece tak dobře (a na rozdíl od dnešních mladých jsem se vždy tak dobře měla). Měla bych pomáhat s vnoučaty, ale nesmím dávat jakékoliv rady (vždyť já tomu nerozumím). Musím pochopit, jak je v dnešní době vše těžké (za mne bylo vše tak snadné a jednoduché). Musím pochopit, jak je náročné dnes vychovávat dítě (ty moje se přece vychovaly samy). Musím pochopit, že přes všechny technologické vymoženosti dnes mladí nemají vůbec na nic čas (to my jsme ani nevěděli co si s takovým množstvím volného času počít). Musím pochopit, jak je finančně nákladné mít dnes dítě (ty moje nic nestály). Musím pochopit jak je práce dnes náročnější (vždyť já si to šla do práce jen odsedět a popovídat si s kolegyněmi). Měla bych se snažit mladým nějak finančně vypomoci (já už přeci vše mám a nic nepotřebuji). Nesmím překážet, zdržovat, zavazet a stěžovat si. A musím být neustále vděčná za ten neuvěřitelně vysoký důchod, který mi navíc ještě i valorizují.
Je mi jasné, že teď vzbudím vlnu závisti, a že všichni mladí už se nemohou dočkat těch radostí, co je ve stáří čekají.
