Článek
Největší omyl, kterého se můžete dopustit, je myslet si, že dračí oheň vás spálí na uhel nebo tak něco. To byste z toho vyšli hodně lacině, to vám povím, a mně můžete věřit, neboť jsem z těch, kteří ještě chodili do pionýra — a ti přece, jak se dobře ví, nikdy nelžou.
Skutečnost je daleko horší než vaše představa o spáleném špekáčku. Dračí oheň z vás totiž opálí všechny vaše pěkně nažehlené představy, které o sobě máte, až zůstane pouze syrová podstata, bez jakýchkoli příkras a výmluv. Ne to, co se víceméně úspěšně snažíte ukázat ostatním lidem, ale to, co jste doopravdy. A vy se uvidíte pohledem, jakým vás může vidět pouze Bůh — nebo si tu entitu, která je nad námi, nazvěte, jak chcete, ono totiž na tom vůbec nezáleží.
Naštěstí je plná lásky a pochopení, což je naše nekonečné štěstí, protože bez těchto věcí je to pohled hodně zničující, to mi věřte. Vidět všechnu tu temnotu, která se skrývá uvnitř každého z nás. A můžete mi tvrdit do aleluja, že tam žádnou nemáte — já se budu jen smát.
Takže z toho vychází pouze jediná věc, jak z dračí zkoušky vyváznout bez ztráty kytičky: mít v sobě lásku taky. A tady platí, čím víc, tím líp — tak žádné ostýchání. Vím, že to zní strašně jednoduše a prostě a že takových hlasatelů tu už bylo mrtě, ale zkuste zítra vyjít na ulici a mít v sobě lásku pro každého, koho potkáte. Vůbec to neznamená začít se objímat s prvním žebrákem, na kterého narazíte, ale najít v sobě kladnou emoci a tu se snažit udržet a šířit kolem sebe.
Chodí mezi námi i opravdoví mistři a ty poznáte na první pohled. Setkání s takovým člověkem je čirá radost a jen tak se na to nezapomíná.
Nejlepší na tom je, že kdyby se to všichni lidé alespoň trošku naučili, svět by byl úplně jiné místo, než je teď. A myslím, že nikdo, kdo by ochutnal chvíli v něm být, by se zpátky do našeho už nechtěl vrátit. Je smutné, že jsme za tisíce let a technický pokrok nedokázali vytvořit lepší civilizaci. I drak nad tím kroutí hlavou, co jsme to prý za blbce. A opat? Když přijde hovor na tohle téma, pouze zarputile mlčí. Co se dá také od něj čekat, že. Ale v tomhle případě ho začínám docela chápat.
Snad jediná naše šance je, že se nám podaří konečně vytvořit umělou inteligenci, která nás k tomu nějak dokope. Bohužel jsem ještě neslyšel, že by se někdo snažil dostat do ní alespoň trošičku té lásky — jediné věci, na které z duchovního hlediska záleží. Zřejmě se na tom nedá náležitě vydělat, jako na těch festivalech lásky a zdravého životního stylu, kde se na vás všichni příjemně usmívají, neustále vám posílají kladnou energii, a přitom vás jsou schopni za pár cetek svléknout z kůže. Ale zpět k té umělotině: jestli bude z poloviny chytrá tak, jak nám to slibují, přijde na to sama. A myslím, že pak by se mohly začít dít věci — pokud se tedy do té doby navzájem nezničíme, k čemuž jsme, myslím, nebezpečně blízko.
Je tady v klášteře jeden člověk, jmenuje se Jezus, a ten tvrdí, že nám tohle všechno vyjevil už před dvěma tisíci lety. Ale kdyby prý věděl, jak jeho dobrý úmysl dopadne a co z jeho učení hrstka mocichtivých lidí dokáže udělat, raději by se prý věnoval truhlařině jako jeho nevlastní otec.
Tak hezké vánoce, z těch je mu prý také zle, ale to bude určitě závist, vždyť ty hromady dárků a přetékající lednice musí do těch našich životů přinést spoustu pozitivního, že?
