Článek
Jan Macháček
Podle komentátora deníku The Wall Street Journal Waltera Russella Meada se bude teprve vyjasňovat, co to všechno znamená, ale pět věcí je jasných už teď.
Zaprvé jsou rukojmí doma, temný mrak nad Izraelem se zvedl a léčení může začít.
Zadruhé je třeba přiznat, že tohle se opravdu mohlo povést jenom Trumpovi. Nikdo jiný by nedokázal ujistit Izrael, pohrozit Hamásu a vybudovat širokou arabskou koalici. Trump má svoje chyby, ale projevil se jako lídr.
Zatřetí, Benjamin Netanjahu si upevnil pozici v židovské historii. Má svoje chyby, ale to platí i pro jiné velké izraelské lídry, jako byli Ben Gurion, Golda Meirová nebo Moše Dajan. Zpevnil vedení země, která ho odmítala, zavedl pořádek v koalici a pomohl dovést válku k triumfálnímu závěru.
Začtvrté, v éře míru ještě nejsme. V Egyptě bylo podepsáno komuniké, ale sama existence židovského státu v muslimském moři je taková náboženská a civilizační „překážka“, že Izrael musí fungovat jako ozbrojený tábor, aby přežil. Izraelsko-palestinský konflikt není v regionu jediný. Náboženské a etnické tenze rozvrátily Libanon i Sýrii. Džihádistická ideologie je na vzestupu. A i umírněný islamismus v podobě Erdoganova Turecka odmítá zavrhnout Hamás.
Jakkoli jsou dohody o příměří v Gaze největším Trumpovým triumfem, největší výzvy jsou teprve před námi. Hamás byl a je nihilistická síla. Nemá žádný pozitivní program a jeho politické cíle jsou zcela nepraktické, metody brutální.
Trumpův triumf nad Hamásem se zrodil z jeho schopnosti zorganizovat koalici realistů proti fantastům. Arabové ze Zálivu chtějí v regionu stabilitu, aby mohli rozvíjet své ekonomiky a lákat zahraniční investice. Také chtějí, aby Hamás utrpěl pokud možno zdrcující porážku, která by zredukovala jeho ideologický apel na jejich vlastní občany. Taky Evropané chtějí ukončit válku, která agitovala populaci imigrantů a zvyšovala riziko domácího teroru.
Jiné úkoly budou pro Trumpa těžší. Ruská a čínská vláda sice jdou špatným směrem, ale mají racionalitu a konzistentnost, které Hamás nikdy neměl. Hamás kopal tunely, Rusko a Čína mají jaderné zbraně.
Ale dovednosti, flexibilita a odhodlání, které Trump prokázal v kampani proti Hamásu, zlepší jeho postavení v konkurenci s Ruskem a Čínou.
…
Komentátor Gideon Rachman z Financial Times obvykle nenechá na Trumpovi nit suchou. Pokud Trump získá Nobelovu cenu za mír pro rok 2026, určitě neřekne to, co María Corina Machadová, venezuelská opoziční lídryně, jež dostala cenu letos. Ta pravila: „Je to hnutí… A já jsem jen jedna osoba a určitě si to nezasloužím.“ Trump už nyní oznámil, že „každý říká“, že on má dostat Nobelovu cenu.
Ale i Rachman přiznává, že Trumpa je třeba ocenit za to, že zastavil brutální konflikt v Gaze. Davy Izraelců v Tel Avivu provolávaly Trumpovi slávu a podporu. Trump bombasticky vyhlašuje, že po „třech tisících letech je konečně na Blízkém východě mít“. Kdyby ten mír aspoň nějakou dobu trval, bude to určitě velká věc.
Kdyby se podařilo vyřešit izraelsko-palestinský konflikt, bylo by to monumentální. To se nepovedlo žádnému americkému prezidentovi po roce 1948, i když se Jimmy Carter a Bill Clinton intenzivně snažili.
Euforie v Izraeli i v Gaze je pochopitelná, ale jestli se Hamás opravdu odzbrojí a Izrael opravdu stáhne, teprve uvidíme. Pokud k odzbrojení nedojde, nepůjde realizovat další fáze plánu. Týmy technokratů těžko převezmou správu nad Gazou, když bude stále částečně u moci Hamás.
S tím souvisí i rozmístění stabilizačních sil z arabských a muslimských zemí. Země jako Egypt či Indonésie se neupíšou k misím, které by měly čelit povstáním a útokům ze strany Hamásu. Pokud Hamás zůstane v Gaze u moci, každý další izraelský premiér na něj bude nahlížet jako na nebezpečného nepřítele, který může kdykoli začít konflikt.
Zdroje:
https://www.wsj.com/opinion/trumps-triumphal-march-5bb61e77
https://www.ft.com/content/374537af-69c8-4d7e-966d-fefbd630c3ba
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
