Článek
Jan Macháček
Zpravodajský text deníku The Financial Times upozorňuje, že výběr Aljašky coby místa, kde se mají v pátek setkat Donald Trump s Vladimirem Putinem, je velmi symbolický. Symbolický především co se týče toho, jak se na svět dívají z Kremlu.
Putin vojensky obsadil asi pětinu Ukrajiny. Na rozdíl od něj se ruský car Alexandr II. rozhodl pro mírovou transakci a Aljašku prodal. Aljaška ale připomíná, že státní hranice nejsou vytesány do kamene a že území může ve státnicko-diplomatickém umění fungovat jako měna.
Putin není pod tlakem vzdát se svých maximalistických požadavků – ani kvůli vývoji na bojišti, ani kvůli vývoji ruského rozpočtu. Chce ale mít živou a otevřenou komunikaci s Trumpem, chce mít jeho pozornost, tvrdí v textu Alexandra Prokopenková z Carnegie Russia Eurasia Centre.
Trump sliboval zařídit mír na Ukrajině do 24 hodin od svého nástupu do úřadu, ale v poslední době se svěřil, že ho Putin zlobí, když s ním mluví velmi hezky, a zároveň brutálně útočí na Ukrajinu. Poprvé od doby, co se dostal k moci, taky umožnil významné transfery zbraní do Kyjeva a pohrozil sankcemi zemím, které nakupují ruskou ropu, především Indii.
Trumpova netrpělivost s Putinem je ale najednou tatam a po návštěvě Steva Witkoffa v Moskvě obdržel Putin pozvání do USA, a to dva dny předtím, než vypršelo Trumpovo ultimátum a měly být spuštěny drsné sankce.
Podle Sama Greena, profesora ruské politiky na Kings College v Londýně, Putin nechtěl nikdy jednat pod tlakem a na základě Trumpova ultimáta, protože by vypadal slabý. Trump si zase nebyl jistý, jestli chce tvrdé sekundární sankce opravdu spustit, protože by se mohly ukázat jako neefektivní – a on by pak vypadal slabý dvojnásob. Faktem ovšem je, že pro Putina schůzka představuje diplomatické vítězství. Putin nepřijíždí do USA jako vězeň ani jako objekt frustrace. Je tam dokonce vítán.
Summit se odehraje bez Zelenského – to je další diplomatické vítězství Ruska, protože takhle si to přálo. Rusko si summit vydobylo bezpracně, nic ho to nestálo ani na domácí půdě, ani mezinárodně.
Putin se asi víc obává toho, že s ním Trump ztrácí trpělivost, než že by se opravdu obával amerických sankcí.
Průzkumy na Ukrajině naznačují velké vyčerpání válkou a podporu pro příměří, zároveň jsou ale Ukrajinci jednoznačně proti tomu, aby se vzdali celých čtyř oblastí (Doněck, Luhansk, Záporoží a Cherson) ve prospěch Ruska. Hlavně však Ukrajinci zdůrazňují, že seriózně se má jednat teprve poté, co začne platit příměří a bude dodržováno.
…
Také agentura Bloomberg upozorňuje na symbolický výběr místa. Dnes americký stát dlouho náležel Rusku, než byl v roce 1867 za 7,2 milionu dolarů Americe prodán. Putin tvrdí že ukrajinské teritorium, které nyní okupuje, je historicky ruské. Trump – coby celoživotní realitní mogul – jistě rád přistoupí na realitní dohodu, která vymění území za mír. To je samozřejmě řešení, které děsí Ukrajince i Evropany. Ti tvrdí, že žádné dohody bez Ukrajinců nejsou možné, a proto chtějí evropští politici ještě před schůzkou s Trumpem mluvit.
Tím se dostáváme k dalšímu symbolu. Málokteré území je od Ukrajiny a Evropy tak vzdálené jako Aljaška. To pak taky symbolizuje, jak slabými pákami Evropa disponuje. Evropa riskuje, že jí Trump předhodí dohodu o Ukrajině ve stylu „ber, nebo nech být“, bez bezpečnostních garancí, a ponechá na ní, aby ještě sama střežila křehké příměří. A to se ještě Evropa bojí, že jí může Trump pohrozit odchodem z NATO.
...
Tolik stručné výpisky z četby.
Znovu se potvrzuje, že Trump ohledně Ruska a Ukrajiny vůbec neví, jak na to, čímž neříkáme, že Biden to věděl. Představme si to tak, že Trump je trenérem fotbalového týmu a velmi si přeje vyhrát. Má na to zdroje. To je ale tak všechno. Nejenže totiž má zcela nesehraný tým, ale ten tým navíc nemá žádné zkušenosti, žádnou taktiku, žádnou strategii. Nemá nic. Chce mír, víc nevíme. V Trumpově týmu jsou lidé jako J. D. Vance, kteří jsou na Evropu úplně alergičtí. Pak je tam vyslovený popleta Steve Witkoff, který se nechá ukolébat každou Putinovou báchorkou a lichotkou. Jeho jediná kvalifikace pro diplomacii je, že to je Trumpův kamarád z golfu. A pak je tam relativně rozumný Keith Kellogg, vliv jeho pozice je však velmi kolísavý.
Evropští lídři chtějí ještě před pátkem „mluvit s Trumpem“. Musejí si ale dát pozor, aby svůj tlak nepřehnali, protože by to mohlo mít zcela opačný účinek. Trump není moc zvědavý na to, aby ho někdo poučoval, pořád mu cosi vysvětloval nebo mu každou chvíli volal.
Bohužel je Evropa ohledně Ukrajiny v podobné situace jako se cly. Nemá sílu ani páky na to, aby se Americe nějak moc vzpouzela. Evropané už sice začali svou obranyschopnost brát vážně, ale než se bez USA obejdeme, potrvá to bohužel ještě dlouhá léta.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
