Článek
V rámci hodnocení toho, co se Donaldu Trumpovi ohledně amerického zásahu v Íránu povedlo, už bylo ve světě publikováno mnoho komentářů a analýz, ale málokdo se snaží o objektivitu. A ani těm, kteří se s největším sebezapřením o objektivitu pokusí, to moc nejde: osobní antipatie k Trumpovi či Netanjahuovi či politické preference ze všeho bohužel trčí jako sláma z bot.
Takže když už nelze popřít, že příměří mezi Íránem a Izraelem, které si Trump od obou stran dosti ostře vyžádal, drží, je třeba zdůraznit, že to příměří je prostě jen „křehké“. To, že si Trump udržel autoritu a musel být drsný, aby zastavil poněkud rozjetý Izrael, který chtěl v útocích pokračovat, je ovšem prostě fakt. Před pár dny jsme na tomto místě parafrázovali výrok samotného Trumpa, že si ukrajinský prezident Zelenskyj hraje na jeho předchůdce Joea Bidena jako na housle, s tím, že sám Trump nyní tak trochu vypadá, jako že si na něj jako na housle hraje Benjamin Netanjahu. Trump ale svou autoritu potvrdil. Netanjahu chtěl pokračovat v útocích a počítal s tím, že získá americkou podporu a součinnost. Trump to zatrhnul – a Izrael otočil letadla.
Izraelci jasně řekli, že je pro ně prioritou ukončení íránského jaderného a balistického programu, ale také řekli, že jsou pro změnu režimu v Íránu. Trump dal jasně najevo, že o změnu režimu v Íránu USA neusilují. Pokud ke změně režimu dojde, nehodlají se do toho plést. Chyby George W. Bushe se opakovat nebudou.
Špatná zpráva pro Trumpa je, že podle uniklé zprávy pro Pentagon se americké útoky bombardérů B-2 ukázaly jako méně zničující, než bylo dříve oznámeno. Snaha teď křečovitě tvrdit opak a nařizovat tajným službám jako CIA, aby tvrdily opak, je nedůvěryhodná.
Přitom to, že americké bombardování bylo asi méně zničující, neznamená, že někdo udělal nějakou chybu v plánování či provedení útoku. Američané spolu s Izraelci provedli maximum možného. Odstrašující síla byla zřetelná. Írán má nyní možnost se jaderného programu a výroby balistických raket vzdát a sám ho zničit. Když to neudělá, mohou přijít další útoky – a už ty mohou být přesnější nebo dokončit započatou práci.
I kdyby se Írán snažil sebevíc, ještě nějakou dobu zůstane obnažený a bez protivzdušné obrany. Stejně tak Írán zůstává prošpikován špiony a hon na ně nebude asi extra efektivní. Spíš to odnesou nevinní. To, co se zničilo či nezničilo, lze dohledat jen kontrolou na místě. Tu provedou buď inspektoři MAAE, jíž Írán zůstává členem, nebo se k informacím dříve či později dostanou špioni.
…
Co se summitu NATO týče, hlavní dobrá zpráva je, že se podařilo vše ukočírovat tak, že Trump nedal průchod nějakým svým excesům a exhibicionistickým gestům. Neodjel dříve, nezrušil nic důležitého. Dokonce Trump promluvil o tom, že jednota NATO posílí „západní civilizaci“. To je snad vůbec poprvé, co Donald Trump tohle slovní spojení použil. Opak nedávného summitu G7, odkud Trump odjel, a ještě pořád mluvil o tom, že by se do G7 mělo vrátit Rusko. Šéfovi NATO Markovi Ruttemu se podařilo vše ukočírovat – samozřejmě i za cenu poněkud podlézavých textovek Trumpovi, skoro na hranici důstojnosti.
Jestli z Trumpovy disciplinovanosti na summitu NATO vyplývá, či nevyplývá něco obecného, ale konstatovat nelze. Trump si zakládá na své nevypočitatelnosti a nepředvídatelnosti – na tom se těžko něco změní.
Editorial deníku The Wall Street Journal přichází se shrnutím: „Není pochyb o tom, že 5 procent bude těžkých pro některé opozdilce. Španělsko utratilo v roce 2024 1,28 procenta HDP na obranu a už pracuje na tom, aby mohlo dohodu pohřbít. Ani Slovinsko nespěchá (1,29 %) a Belgie (1,3 %) a Kanada (1,37 %) jakbysmet. I když Kanada slibuje, že se polepší.
Pět procent nebylo vytaženo z klobouku. Mark Rutte jasně říká – i když detaily jsou tajné –, jaký hardware je potřeba k obraně evropského kontinentu. „Je třeba pětkrát navýšit schopnosti protivzdušné obrany v Evropě. Každý den jsme svědky smrtícího ruského teroru nad oblohou Ukrajiny – a musíme být schopni se před takovými útoky bránit. Potřebujeme tisíce tanků a obrněných vozidel. I když se válčení rychle mění, stále musíme chránit naše vojáky na bojišti a umět manévrovat. A potřebujeme miliony kusů dělostřelecké munice, protože jedině dostatek zásob může zastrašit agresora.“
Takže jsme podle WSJ slyšeli projev strategického myšlení, které v Evropě dlouho scházelo. Co jsme ale z výsledků summitu nepochopili, je otázka, zda je Donald Trump ochoten pomáhat Evropě vyzbrojit Ukrajinu s tím, že Rusko zatím odmítá přestat se svým brutálním útokem. V rámci útoku na Írán prokázal prezident Trump, že chápe, jak funguje odstrašení. Dočkáme se něčeho podobného ohledně Ukrajiny, ptá se deník WSJ?
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
