Článek
Jan Macháček
Velký fyzik Richard Feynman napsal: „Mohu bezpečně říct, že vůbec nikdo nerozumí kvantové mechanice.“ Komentátor Wolfgang Münchau na to navazuje ve svém komentáři pro server unherd.com s tím, že nikdo nerozumí ekonomickým a politickým konsekvencím vládnutí Donalda Trumpa. Nechce srovnávat Trumpovo myšlení s jedním z největších světových vynálezů. Kvantová mechanika má s Trumpem společné to, že je radikálně nepředvídatelná. V kvantové mechanice začíná nepředvídatelnost v okamžiku počátku měření. V Trumpově případě z dat a statistik nepoznáme, kam vše míří. Pokud jste jako ekonom antitrumpovský evangelista, pravděpodobně dojdete k chybným závěrům. Podobně jako se ekonomové mýlili ohledně brexitu a Trumpova prvního volebního období.
Münchau se domnívá, že americká ekonomika bude pod Trumpem v pohodě. Ujišťuje čtenáře, že není Trumpův podporovatel, stejně jako nebyl podporovatel brexitu. Trumpovi kritici v USA i v Evropě se ale podobně jako v případě brexitu předhánějí s předpověďmi blížící se zkázy.
Předvídalo se, že cla vyvolají inflaci. Dosud se tak nestalo. Předpovídalo se, že spadne burza. Také nic. Cla jsou stejně vysoká, jako byla 2. dubna, na tzv. den osvobození. A porostou, jak napovídají nová cla na léky a nábytek IKEA. Nevypadá to, že by nám akciový trh pod Trumpem udělal radost a zhroutil se. Jednou se zhroutí, ale možná to bude až za příštího amerického prezidenta z Demokratické strany.
Ekonomický úspěch bude takové poslední „hurá“ odcházející mocnosti. Bude to hodně falešného lesku, světel, kouřových efektů a zrcadel.
J. M. Keynes říkával, že politici jsou často pod vlivem neschopných ekonomů. Trump tedy určitě není. Levice Trumpa nesnáší – a stejně tak stará pravice. Monetaristé jsou rozzlobeni kvůli útokům na centrální banku. Úplně každá ekonomická škola od starověku po současnost by odmítla jeho cla, nepodložené snižování daní či nápady na kryptoměny, které mají usnadnit financování amerického státního dluhu.
Důvod, proč si Münchau dovoluje Trumpa nepodceňovat, je fakt, že velké daňové škrty, extrémní deregulace a cla učiní Ameriku konkurenceschopnou na úkor jiných západních zemí. My Evropané sice žijeme v technologické době kamenné, ale alespoň jsme mívali konkurenceschopný průmysl. Nyní jsme vytlačováni Amerikou i Čínou.
Čínská ekonomika nemůže být odlišnější od té Trumpovy, ale v jednom ohledu je podobná: ignoruje rady mainstreamových západních makroekonomů. Prezident Si Ťin-pching je staromódní merkantilista. Maximalizuje exporty a minimalizuje importy. Co to udělá se zbytkem světa, ho nezajímá. Čínský kapitálový trh neosvobodil. Čínská měna je stále zamčená v polofixovaném kurzu. Čínská vláda vybírá vítěze. Vybrala elektrická auta, baterie a celé řetězce s nimi spojené a solární panely. Problém s vybíráním není v aktu vybírání. Je v tom, co vybíráme. Lidé na Západě si nemyslí, že by měli vybírat vítěze. Jenže Čína to dělá.
Trump si vybral fosilní paliva. Pokud máte před sebou horizont čtyř let, tak to nevadí. Levné energie nastartují americkou podnikavost. Čínská energetická politika vypadá sofistikovaněji. Země stále pálí uhlí, ale investuje i do obnovitelných zdrojů jako nikdo na světě. Jedna nová čínská přehrada vyrobí tolik elektřiny jako celá jedna evropská země velikosti Řecka.
Slovy Donalda Trumpa má Čína v ruce všechny trumfy. Má dost lidí, má pracovní etiku, která se na Západě vypařila. Disponuje celistvými zásobovacími řetězci a umí přesouvat zdroje s bezohledností, kterou demokracie nedokážou replikovat. Münchau je rád, že žije v Evropě, a ne v USA nebo v Číně. Dlouhodobé vyhlídky Západu ale nejsou nic moc.
Není pochyb o tom, že Trumpova ekonomická politika nakonec skončí nezdarem. Nestane se základem nové ekonomické éry, nebude mít vliv na ekonomickou politiku Západu, jako měli Thatcherová a Reagan ještě dlouho poté, co odešli. Těm se nejprve nedařilo, nakonec však uspěli. U Trumpa to může být naopak.
V zahraniční politice se Trumpovi nebude dařit určitě. Vůbec ho nezajímají strategické aliance ani strategická jednání jako taková. Přitom celý demokratický Západ může tváří v tvář Číně uspět pouze tehdy, bude-li postupovat jako tým.
Münchau nemá na mysli pouze Trumpovy představy, kterak zařídí mír na Ukrajině do 24 hodin. Nebo že bude mírová dohoda v Gaze. Nebo že ukončil sedm válek. Amerika na prvním místě z definice není zahraniční politika.
Trumpovo fantazírování lze snadno odmítnout, ale důsledky mít bude. První obětí přitom bude Evropa. Ta musí být opatrná ohledně jeho nového obratu s Ukrajinou a s tím, že by Ukrajina mohla všechno vyhrát zpět, což se u Trumpa vynořilo zčistajasna. Podle Münchaua je to past na Evropu. Trump ji nasměrovává k nezdaru tím, že říká, že Ukrajina má vyhrát a Evropa to má zaplatit. Když se to nepovede, bude vinit znovu Evropu.
Autor si myslí, že na konci MAGA epizody Amerika nebude „velká“. Může ale být O.K. Evropa nebude ani O.K., ani velká. Co opravdu potřebujeme, je úplné přeformátování. Ale bojíme se ho. Bývala to tradice evropského intelektuálního myšlení – přiznat si, že nevím. „Vím, že nic nevím…“ Feynmanovy komentáře o kvantové mechanice jsou ve stejném duchu. Tento stav mysli je podmínkou úspěchu. Začít z nuly. Tak začalo osvícenství. Tak začala i Čína.
Trump je toho všeho opakem. Potíž jeho odpůrců je, že oni také.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
