Článek
Americký federální soud pro obchodní věci v New Yorku prohlásil za ilegální tzv. odvetná cla, která Donald Trump zavedl, když pompézně vyhlásil „Den osvobození“. Celou věc bude muset řešit odvolací soud, tedy americký Nejvyšší soud, což je ekvivalent amerického soudu ústavního.
Je velmi pravděpodobné, že odvolací soud rozsudek federálního soudu v New Yorku potvrdí. V Nejvyšším soudu sice mají konzervativci a příznivci tradiční republikánské agendy většinu, ale loajalita k prezidentovi má v případě soudců tohoto soudu své meze. Na Trumpových clech navíc není nic konzervativního, pravicového, tradičního ani tradičně republikánského. Jde o osobní libůstku a výstřelek mocného pána, kolem které se nyní leckdo snaží teoretizovat a v nelogickém hledat alespoň špetku logiky.
Ve hře je několik věcí. Rozhodnutím se bude muset Trump řídit. Nejde o nějaké diskutabilní rozhodnutí jednoho místního či regionálního soudce, které aspiruje na univerzální platnost v rámci celé americké federace. Mnohá tato rozhodnutí, která se týkala některých deportací apod., jsou skutečně na hraně či diskutabilní. V našem případě jde ale o rozhodnutí jasně v příslušnosti a kompetenci federálního soudu v záležitosti, která je rozhodně v jeho jurisdikci.
Zaprvé si Trump uzurpuje příliš moci na úkor americké legislativy – a rovnováha moci musí zůstat zachována. Během Trumpova prezidentství se začala posouvat směrem k výkonné, přesněji prezidentské moci. Významně měnit se to ale začalo už za prezidenta Baracka Obamy, který hojně – a podle leckoho až příliš hojně – využíval exekutivní příkazy. Tradicionalisté i tzv. originalisté v americkém ústavním právu upozorňují, že úloha prezidenta v americkém ústavním systému má být tzv. moderační, mělo by jít o jakéhosi tvůrce konsenzu s přirozenou autoritou, protože suverénem je v USA přece Kongres coby tvůrce legislativy.
Je ale do značné míry na Kongresu samotném, jestli se chopí, či nechopí politické iniciativy a vezme si svůj podíl na moci zpět. Na to nejsou potřeba soudy – ani to soudy pro kongresmany a senátory samy nezařídí. K tomu, aby prezident zařadil s většinou svých výstřelků a excesů zpátečku, stačí několik statečných kongresmanů a senátorů. Týká se to také NATO či Ruska a Ukrajiny, obchodních válek i útoků na americké univerzity, jako je ta Harvardova.
Primárně se ale v novém soudním rozhodnutí jedná o to, že Trump využil zákona z roku 1977 o mimořádných ekonomických pravomocech v důsledku mimořádné mezinárodní ekonomické situace (IEEPA). Argument federálního newyorského soudu se týká především toho, že obchodní schodky s většinou zemí, které Trumpa tolik zlobí, se akumulovaly postupně, desítky let. Těžko si lze představit, že tak dlouho akumulované obchodní schodky mohou představovat neobvyklou, překvapivou a zvláštní situaci, která by umožnila odvolávat se na mimořádné bezpečnostní důvody a která by vyžadovala zrychlené procedury a prezidentská nařízení, k nimž vůbec není potřeba Kongres. Když se něco hromadí desítky let, není na tom logicky nic mimořádného.
Pro Evropskou komisi z toho ale nevyplývá, že by mohla soudního verdiktu využít a tvářit se, že nyní může jednat s americkou administrativou v obchodních věcech tvrději. Když Trumpovi nevyjde tohle a rozhodnutí bude posvěceno Nejvyšším soudem, bude v rámci snahy o snížení obchodních nerovnováh více používat článek 232 obchodního zákona, který používat může, a také uměle snižovat kurz dolaru, což v americkém případě není výlučná kompetence centrální banky.
Co Trumpovi nejvíce leží v žaludku? Evropský obchodní přebytek ohledně vývozu aut a farmaceutického průmyslu. Lze očekávat, že u aut půjde na samotnou hranu a cla vyměří podle článku 232, co nejvýše to půjde. U dovozů léků bude jeho politika provázána s tvrdou cenovou regulací léků pro americký trh, kterou už vyhlásil. Třetí oblast jeho zájmu se týká regulace amerických sociálních sítí a internetových platforem v EU a různých pokut, které tyto entity v Evropě dostávají. Zde bude Trump žádat deregulaci a zcela volný přístup na evropský trh. To všechno bude určitě s potěšením zkoušet provázat s americkými bezpečnostními garancemi pro Evropu.
Takže sečteno a podtrženo je soudní přistřižení Trumpových křidélek sice fajn, ale musíme počítat s tím, že dokud bude prezidentem, jeho obsese americkými obchodními schodky s Evropou a Čínou jen tak neskončí. Bude zkrátka neúnavně hledat jiné kanály, kde vůči EU – které mimochodem nemůže přijít na jméno – přitvrzovat.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
