Článek
Jan Macháček
Ekonom Ruchir Sharma z fondu Rockefeller International se v komentáři pro Financial Times zabývá otázkou, co svět ekonomů špatně pochopil a odhadl o Trumpových clech.
Říkalo se přece, že když Trump spustí cla, posílí to dolar a rozjede stagflaci (kombinace vyšší inflace a ekonomické stagnace). Říkali to šéfové firem, investoři i komentátoři. Ekonomové odhadovali, že každé procento zvýšených celních sazeb oslabí americký ekonomický růst o 0,1 procenta a přidá 0,1 procenta k inflaci. Zatím se ale nic neděje. Leckdo si myslí, že je to kvůli tomu, že Donald Trump zatím jen pózoval. Ale cla na dovoz do USA už vzrostla z 2,5 procenta na 15 procent a příjmy z cel už činí 300 miliard dolarů, což je čtyřikrát více než loni touto dobou.
Odhadovalo se, že snížení dovozu automaticky posílí dolar. Místo toho zažil jeho kurz největší pád od počátku 70. let. Nyní se to vysvětluje tak, že dolar byl nadhodnocen. Mnoho cizinců teď diverzifikuje rizika a investuje i mimo USA. Mnoho zemí je nyní o něco atraktivnějších, protože akcelerují reformy a uzavírají obchodní dohody s jinými subjekty a entitami, než jsou USA.
Větší mysterium je ona stagflace, jíž zatím v USA nic nenasvědčuje. Užívá si Amerika obědu zdarma a stovek miliard dolarů ročně nových příjmů, aniž by se jakkoli spálila? Vývozci do USA zatím absorbují 20 procent nových nákladů spojených se cly, což je víc než v Trumpově prvním volebním období. Zbylých 80 procent nákladů financují americké korporace a spotřebitelé.
Pravděpodobná odpověď je, že negativní efekty cel jsou kompenzovány jinými silami, jako jsou mánie ohledně umělé inteligence a vyšší vládní stimuly. Velké technologické firmy od ledna investovaly v USA přes 350 miliard dolarů na infrastrukturu spojenou s AI. I menší firmy se chytají této vlny. Tohle vzrušení neutralizuje strach z nejistoty v obchodní politice. Akciový trh je také na vzestupu – především díky akciím ze sektoru AI.
Je tu také příslib nižších daní a americké firmy mohou absorbovat větší podíl nákladů na cla a nemusejí vše přenášet na spotřebitele. Trumpův „velký krásný rozpočtový zákon“ má ušetřit americkému byznysu 100 miliard dolarů ročně na daních.
Neznamená to, že cla nemají negativní ekonomický efekt. Zdražují už domácí spotřebiče, sportovní vybavení a hračky. Ale zase v USA klesají jiné ceny: nájmy, ojetá auta a energie.
Ekonomové se tedy úplně nemýlili. Stagflace možná ještě přijde, ale později. Jde o tradiční chybu ekonomického modelování. Cla prozatím nepřemohou důležitější síly, které způsobují růst a zadržování inflace.
Chyba spočívá v používání jednoduchých modelů, když vstup A má způsobit výsledek B. Navíc všechno umocnila globální obsese z Trumpa. Komplexní ekonomiky ale málokdy ovlivňuje jen jeden faktor, i když je tak velký a šokující, jako jsou Trumpova cla.
…
Dnešní editorial Bloombergu je však stále přesvědčen, že na Trumpových slavných celních vítězstvích s EU či Japonskem Amerika nakonec velmi prodělá.
Finanční trhy si oddechly, ale není co slavit. Tratit na tom budou všichni. To, že Amerika vyhrála, je prostě nesmysl. Cla jsou daně a dříve nebo později vše zaplatí americký spotřebitel. Američtí výrobci budou pod větším tlakem, aby inovovali – a také kvůli tomu budou zvyšovat ceny. Celkově to sníží americkou životní úroveň. A historicky na clech vždy nejvíc prodělala země, která je uvalila. Tyto náklady jsou zvládnutelné, pokud budou dohody znamenat ukončení chaosu. Tohle zdůraznila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Dohoda s USA má obnovit „stabilitu a předvídatelnost“.
V dohodách je ale spousta nejasností. Co přesně má být investiční fond, do kterého bude investovat Japonsko 550 miliard dolarů? Mnohé evropské zboží má mít výjimku, ale neví se vůbec jaké. Občané v Evropě i Japonsku dobře viděli, jak se jejich představitelé museli ponížit, a budou si to pamatovat. Než budou dohody finalizovány, mohou rozpory propuknout znova a obnova „stability a předvídatelnosti“, o které mluvila Leyenová, se ukáže být iluzorní.
Hlavně si celý svět bude pamatovat, že Amerika využívá své moci, aby si vyžádala podřízení se, a ne autentické partnerství se zeměmi, které donedávna považovala za své přátele. Vymáhání podřízenosti ale dlouhodobě nebude prospívat ani dlouhodobému plánování, ani investicím, ani globální spolupráci na čemkoli.
…
Tolik FT a Bloomberg. Náš dodatek: Co se týče dopadů cel na americkou ekonomiku, je zkrátka příliš brzo na to, abychom mohli něco tvrdit. Faktem je, že americká ekonomika není zdaleka tak závislá na mezinárodním obchodu jako ekonomiky evropské. V USA funguje silný a hluboký trh, kapitálový a finanční trh poskytuje inovační sílu.
Na druhou stranu je faktem, že cla jsou daň a zvyšují ceny – zrovna tohle ekonomika dokázala už dávno. Víme ale, kdo je nyní v Americe u moci, a afinita k moci je vždy silná. Proto se připravme na to, že komentářů v médiích i akademických textů o tom, že cla vlastně prospívají, bude stále více. Tak to holt na světě chodí. Donedávna velmi alternativní či obskurní teorie začne posilovat a bude žádat akceptaci v tzv. mainstreamu.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
