Článek
Finanční a akciové trhy oslavují, kapitáni evropského průmyslu si oddechli. 15procentní clo na vývoz z EU do USA je pořád lepší než 30procentní clo, které Trump hrozil spustit už od 1. srpna. A předtím dokonce hrozil 50 procenty. Firmy si myslí, že nyní mohou plánovat svoje investice a byznys alespoň s určitou mírou jistoty. 15 procent platí na vývoz evropských aut, která se tak – podobně jako Japonsko – vyhnou speciálnímu 25procentnímu clu, se kterým se málem už reálně počítalo. Odvetná opatření EU zatím uložila zpátky do šuplíku.
Briancon píše, že de facto se jedná o kapitulaci Evropské unie. Nemá se totiž srovnávat s Trumpovými hrozbami, ale s průměrnou celní sazbou 1,47 procenta, která platila dosud. Ještě před pár měsíci mnohé evropské vlády varovaly, že 10procentní clo na evropský vývoz do USA by vyžadovalo odvetná opatření. EU se také zavázala nakupovat americkou ropu a plyn za 250 miliard dolarů ročně a investovat v USA 600 miliard dolarů (není jasné, v jakém časovém rámci).
Dohoda je ale velmi vágní a brzy se vynoří otázky. I tato „nižší“ cla poškodí americkou ekonomiku. Buď povedou k vyšším příjmům rozpočtu, nebo se objem dovozů sníží. Obojí najednou možné není. Až časem impulzivní a nepředvídatelný americký prezident nebude moci popřít destruktivní dopady protekcionistické politiky, bude to svádět na americké obchodní partnery – a celé kolečko vyhrožování, dramat a nejistoty nám začne znova.
…
Podle komentáře Johna Autherse z Bloombergu se Donald Trump inspiruje svým oblíbeným světem zápasníků. Wrestling je hrané představení a vítěz se prezentuje jako „bully“, což možná pochází od slova býk, ale možná taky ne. Slovník nabízí české výrazy jako surovec, násilník, tyran a šikanista. Zkrátka všichni víme, o co jde, ale jednotící výraz v češtině postrádáme.
Dohodu, kterou přijela včera stvrdit předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová na Trumpovo vlastní golfové hřiště ve Skotsku, prezentoval Trump jako „největší obchodní dohodu všech dob“. EU akceptuje cla 15 procent na svůj export – a odveta je nulová. Vcelku se to čekalo, protože pár dní stará dohoda USA s Japonskem je vlastně stejná, skoro zrcadlově. Authers zdůrazňuje, že o klasickou obchodní dohodu nejde. Ta se neuzavírá za 45 minut na golfovém hřišti. Ani v tom celém nejde moc o obchod. EU se prostě zavázala k placení reparací za své údajné minulé hříchy.
I tak se ale dosáhlo trhulibého řešení, protože Trump původně vyhrožoval 30procentními cly na veškerý evropský import.
Dohoda s Japonskem a s EU (a další menší dohody) přicházejí po ústupcích Trumpovi ze strany firmy Paramount či Kolumbijské univerzity. Býčí a zastrašovací taktika tedy funguje a Trump si rozebírá oponenty jednoho po druhém. Trumpovi se zastrašování vyplácí. Teorie her totiž správně říká, že násilníci mohou být poraženi, pouze pokud oběti táhnou za jeden provaz a jsou ochotny vydržet nějakou tu bolest, aby násilníka přinutily ustoupit, protože ho to nakonec bude bolet víc. Před pár měsíci to dokonce vypadalo, že by se svět mohl touto cestou vydat. Kanada, EU i Čína slibovaly tvrdá odvetná opatření. Nyní se každá země – jedna po druhé – vzdávají.
Jak se to stalo? Podle Autherse pomohla fakta. Tarify pomohly Washingtonu s příjmy a na inflaci ani ziscích amerických firem se zatím neprojevily. Dolar navzdory očekáváním oslabil, což vyrovnává negativní vliv cel na americkou konkurenceschopnost. To všechno posílilo Trumpa a jeho důvěryhodnost. Násilník přesvědčil partnery (oběti), že svoje hrozby míní vážně a je ochoten je eskalovat. A oběti se nedokázaly v obraně proti Trumpovi koordinovat.
Podívejme se na Japonsko, které je závislé na exportu víc než USA. Tamější akcie, které oslabovala nejistota, poskočily po uzavření dohody s USA vesele vzhůru. A nejvíce se dařilo akciím japonských automobilek.
Jak je možné, že trhy reagují na protekcionismus pozitivně? Možná trhy nezměnily názor na cla, ale potvrdilo se, že ze všeho nejvíc nesnášejí nejistotu. Nejistota vadí víc než skutečná úroveň cel.
Nejedná se o starostlivě a pečlivě připravené obchodní dohody a možná dlouho nepřežijí, ale nějaká jistota tady na několik měsíců prostě je a finančníci se nyní mohou soustředit také na pozitivní témata, jako je třeba umělá inteligence. Jak dlouho to trhům vydrží, nevíme. Uvidíme, jak bude americká ekonomika reagovat na směs dopadů rozpočtového balíku, daní, vyšších cel a relativně nízkých úroků.
Dobrý postřeh má každopádně Lionel Laurent též na Bloombergu. Ještě před pár týdny se Trumpovi všichni posmívali, že „ze všeho vycouvá“, dokonce vznikla zkratka TACO – podle „Trump always chickens out“. Byla to od začátku pitomost. Naopak nyní je zřejmé, že to platí pro Evropskou unii, a ne pro Trumpa.
…
Deník The Wall Street Journal má zpravodajský článek o tom, že jedním z iniciátorů toho, že to všechno nedopadlo ještě mnohem hůř, byl nejbohatší Evropan Bernard Arnault, majitel značek LVMH, Moët & Chandon, Louis Vuitton a dalších. Osobně intervenoval na obou stranách Atlantiku, u různých evropských vlád, v Bruselu, kde mohl, veřejně vystupoval, apeloval a varoval před eskalací obchodní války.
...
Tolik stručné výpisky z tisku. Dodejme, že největší zranitelnost Evropy spočívá v tom, že Trump přistupuje k věcem napříč agendami a je ochoten je libovolně spojovat a dávat do souvislosti. EU je na USA závislá jak ohledně své obrany a odolnosti ve svazku NATO, tak ve špičkových vojenských technologiích. Na summitu NATO Evropa také přistoupila na všechno, co Trump požadoval, ale všichni si oddechli, že tam přijel, nedělal problémy nebo nevyhlásil konec Aliance. Všichni jsou v Evropě rádi, že Trump snad prozřel ohledně Putina. Takže v této situaci předvádět neústupnost v obchodních jednáních by asi nedopadlo dobře.
Před pár měsíci se spekulovalo, že na Trumpův protekcionismus by se mohlo reagovat tak, že obchodně by se Evropa mohla více napojit na Čínu – s tím, že tam sice vládnou komunisté, ale alespoň jsou předvídatelní a spolehliví. Číňané ale vzkázali, že například ohledně vzácných minerálů, kde mají monopol, budou vůči Evropě stejně tvrdí, jako jsou vůči Americe. Čína nyní dává přednost vlastní obchodní dohodě s USA, a když Evropa ukázala slabost a poddajnost vůči USA, bude vůči ní nyní Čína zkoušet být podobně tvrdá jako Trump. EU to nyní bude schytávat ze dvou stran. Ale ona ta myšlenka jakési globální aliance svobodnějšího obchodu, která se vymezí vůči ochranářským USA, byla od začátku asi stejně iluzorní – kvůli bezpečnostní závislosti Evropy na USA. Kdyby Amerika vypověděla svoje bezpečnostní závazky vůči Evropě, byli bychom někde úplně jinde. Ale to se zatím nestalo.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
