Článek
Jan Macháček
Podle FT to bylo v prosinci a lednu projednáno opakovaně a ukrajinští, evropští a američtí představitelé se prý dohodli na víceúrovňové reakci. Pokud by nepřátelské akce Ruska vůči Ukrajině pokračovala, vstoupila by do hry „koalice ochotných“. Mnoho zemí Evropské unie plus Británie, Norsko, Island a Turecko by přistoupily k akci. Tolik zpráva, jejíž titulek leckde dominuje zahraničnímu zpravodajství.
Další zpráva dne ohledně míru na Ukrajině je, že mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov také prohlásil, že postoje Ruska a Ukrajiny se v některých otázkách přiblížily, pokrok ale nenastal ve složitějších tématech.
Takže jaký si z toho odnést závěr? Jednat o garancích a případných reakcích na to či ono je sice důležité z pohledu toho, že se alespoň něco dělá, ale to nejdůležitější to opravdu neřeší. Všichni víme, že americký prezident Donald Trump mír na Ukrajině chce – a chce ho rychle. Jednak proto, že to slíbil vyřešit už dávno. Pak proto, že chce – jak známo – Nobelovu cenu míru. A nakonec se také blíží podzimní volby do Kongresu. A Trump nechce, aby republikáni prohráli, nebo – realisticky – nechce tyto volby prohrát drtivě.
To, že někdo důležitý něco chce, ale nutně neznamená, že se tomu blížíme. Ta vůbec nejdůležitější otázka je, zda se k míru dospěje skrze příměří, nebo mírovou smlouvu, zkrátka čím se začne. Historie ukončování válečných konfliktů napovídá, že pokud někdo jasně nevyhraje a poražený nevyhlásí kapitulaci, válka většinou končí klidem zbraní a potom nějakým příměřím na základě vytyčené linie, která víceméně kopíruje frontu. Vojáci vyměří přesně kóty, případně nárazníkovou zónu a je to. Takhle, jak známo, skončila válka na Korejském poloostrově (mírová smlouva dosud není) nebo na Kypru.
V případě války na Ukrajině Rusko stále trvá na tom, že začít se má velkolepou mírovou smlouvou. Donald Trump je chvíli nakloněn mírové smlouvě, občas ale také mluví o příměří. Jak to bude příští týden, nikdy nevíme.
Další překážky shrnul nedávno komentátor Financial Times Gideon Rachman. Putin stále tvrdí, že minimum, kam hodlá Rusko ustoupit, je odevzdání celého Donbasu Ukrajinou. Rusové dnes kontrolují asi 80 procent Donbasu. Zbytek obsahuje ukrajinským pevnostní pás, který Ukrajinci považují za zásadní pro ochranu své země před budoucí ruskou agresí. Ukrajinci neodevzdají území, na jehož ochranu vynaložili tisíce životů.
Obavy Evropanů, že je Trump na straně Ruska, poněkud opadly. Může za to především fakt, že hlavní roli v jednání USA s Ruskem už nehraje Steve Witkoff, nýbrž Jared Kushner, který je považován za kompetentnějšího.
Evropskou obavu z toho, že Amerika Ukrajinu vysloveně zradí, vystřídala obava z toho, že Trump s tím celým ztratí trpělivost, protože to konzumuje příliš jeho času a pozornosti a bude ho pohlcovat mnoho jiných domácích a zahraničních témat.
Jednání o ukončení hořkého konfliktu mohou trvat roky. Jednání o ukončení války ve Vietnamu začala v roce 1968 a skončila v roce 1973. Podle Rachmana jsme možná teprve na počátku mírového procesu na Ukrajině a je dost pravděpodobné, že ještě za rok bude válka pokračovat.
…
Jiný pohled na celou věc má Holman Jenkins, komentátor deníku The Wall Street Journal. Ten je přesvědčen, že Ukrajina bude k územním ústupkům dotlačena. Autor cituje průzkum z okupovaných území (King‘s College London), kde i aktivní odpůrci režimu souhlasí s územními ústupky. Podle Jenkinse je důležité – pokud Ukrajinci ustoupí –, aby západní komentátoři dobře poslouchali, jak to svým lidem vysvětlí, a podporovali je v tom. Bylo by podle něj tragické, kdyby Západ rozjel kyselou propagandu o „výprodeji Ukrajiny“. To je totiž přesně to, co budou chtít i Putinovi trollové: snažit se zkazit chuť a náladu všem investorům, kteří budou chtít pomáhat Ukrajině v tom, aby se stala prosperující a dobře vyzbrojenou výspou západní bezpečnosti (i když mimo NATO).
Tohle všechno je samozřejmě výzva také pro českou vládu. Ta by měla mít připraveny jasné scénáře. Pokud bude válka pokračovat, bude třeba nadále vojensky i finančně Ukrajinu podporovat. Česká republika bohužel na prosincové Evropské radě řekla, že se na tom spolu s Maďarskem a Slovenskem formou garancí podílet nebude. Ale pokud „taťka Trump“ nezařídí rychle mír, je naším scénářem co?
Pokud bude Ukrajina dotlačena k nepříjemnému kompromisu, bude zase českým zájmem tamější vládu v tomto kompromisu jasně podporovat, a to i materiálně. Finančně, ekonomicky i vojensky. Je jasným českým zájmem, aby okleštěná Ukrajina zůstala životaschopnou entitou.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
