Článek
Nejprve stručně k výsledkům německých voleb. CDU/CSU – vzhledem k tomu že bude držet sanitární kordon kolem AfD – nemá jinou alternativu než zformovat koalici s SPD. Na první pohled to nezní jako výhra. Tahle velká koalice vládla za Angely Merkelové už třikrát. A jak zdůrazňuje Wolfgang Münchau v komentáři pro unherd.com, nebylo na ní nic velkého ve smyslu grandiozity. Byly to koalice velkých selhání a nezdarů. Umožnily deindustrializaci bez pochopení jejích příčin. Neplnily cíle NATO týkající se podílu výdajů na obranu. Byly vstřícné k Putinovi a umožnily mu budování plynovodů Nord Stream 1 a 2. Špatně řešily krizi eurozóny a podporovaly imigrační politiku, která později zavinila vzestup AfD.
Samozřejmě že je leccos jinak. Koalice má nové vedení. A protože je Evropa nyní sama a Amerika už ji bezpečnostně nechrání, musí být hlavním lídrem evropského vyzbrojování právě Německo, protože německá ekonomika je v Evropě stále ta největší a nejsilnější. Francie má sice letadlové lodě a jaderné zbraně a Británie velkou armádu, ponorky, loďstvo a také jaderné zbraně, bez Německa to ale nepůjde. Ve zcela nové bezpečnostní situaci musí být Německo lídrem i ve věci obranyschopnosti Evropy.
Co tomu nejvíce brání? Německá ústavní dluhová brzda. Německo ji spustilo v roce 2009, v době nejhezčího ekonomického počasí a úspěšné průmyslové globalizace, tedy v době, která dávno skončila. Pravidla, která striktně omezují vládní výpůjčky, nařizují, že pokud chce Německo dávat více peněz na obranu a pomoc Ukrajině, musí šetřit jinde. Ale ušetřit na sociálních výdajích a zvýšit pomoc Ukrajině, to politicky asi jen tak neprojde. A nově vznikající koalice ústavní většinu nemá a nedosáhne na ni, i kdyby jí v tom ohledu pomohli Zelení. Mimochodem, pokud by Německo chtělo aktivovat článek 5 smlouvy o NATO, potřebuje souhlas parlamentu a ústavní většinu také.
Budoucí kancléř Friedrich Merz do včerejška uvažoval o tom, že nechá dluhovou brzdu zrušit odcházejícím parlamentem, který bude existovat ještě 30 dní a ústavní většinu v něm lze zařídit. Na serveru eurointelligence.com ovšem konstatují, že to není nejlepší nápad. Začínat vládní období ústavním trikem – to si ponesete jako závaží. Opoziční strany na vás budou útočit, že nedemokraticky obcházíte vůli voličů. Server navrhuje spolupracovat na reformě dluhové brzdy s levicí (die Linke) a kromě výdajů na zbrojení uvolnit i ty na sociální bydlení. Nakonec včera Merz jasně řekl, že odcházející parlament nevyužije.
Vůbec nejúčinnější by podle eurointelligence.com bylo vyhlásit fiskální výjimečný stav. Na to stačí obyčejná většina. Ústavní soud sice stanovuje limity, ale podle všeho by uznal, že dramatický posun ohledně americké zahraniční politiky a velké pochybnosti o budoucnosti NATO jsou dostatečným důvodem k vyhlášení fiskálního výjimečného stavu.
Jestli by německý Ústavní soud souhlasil i s navýšením pomoci Ukrajině coby argumentem pro fiskální výjimečný stav, není úplně jasné, protože válka začala už před třemi lety. Ale je tu spíš možnost Amerikou dojednaného příměří na Ukrajině, dohled nad ním, mírové jednotky, bezpečnostní garance apod. To všechno lze označit za neplánovanou rozpočtovou událost. Zkrátka, pokud němečtí kancléři chtějí zvýšit výdaje na obranu, tak mohou. Koneckonců bezpečnost země je důležitější než technicistní zákonné normy. Merz je prostě kancléřem a může využít exekutivního privilegia. Není nic důležitějšího než obranyschopnost státu. Někteří ústavní právníci v Německu stále věří, že Ústavní soud stojí nade vším. Kdyby se ale rozhodl blokovat obranyschopnost státu, musel by ho Merz prostě obejít – podobně jako Helmut Kohl obešel námitky Bundesbanky ohledně sjednocení Německa.
Současný německý ministr obrany Boris Pistorius tvrdí, že potřebuje na obranu 100 miliard eur ročně, shodou okolností dvakrát více než dnes, a jde o 2,5 procenta HDP, což je shodou okolností stejné číslo, ke kterému směřuje Velká Británie.
To se stane ještě před červnovým summitem NATO, ale nejde o to, potěšit Trumpa. Je to ovšem dostatek či realistický předpoklad v případě, že se Amerika nestáhne z evropské bezpečnostní architektury úplně. Pokud ano, budou třeba zdroje vyššího řádu.
...
Tolik eurointelligence.com. Dodejme, že důležitá bude militarizace německého (i českého) automobilového průmyslu. Ta mimochodem pomůže nahradit a kompenzovat civilní automobilovou výrobu, která se už nachází na sestupné spirále.
V televizi jsem nedávno viděl pořad Historie.cs, který pojednával o tom, jak byl od nástupu Hitlera k moci až do přijetí mnichovské dohody financován československý zbrojní průmysl. I tehdy se vymýšlely všemožné účetní triky, mimorozpočtové fondy, cokoli, co zkrátka vymyslet šlo. Banky dostaly od státu befelem nákupy dluhopisů a podobně. Otázka je, zda by to bylo ve výsledku udržitelné, kdyby válka nepřišla. Není ale pochyb, že stát postupoval správně, protože jeho obranyschopnost musí být prostě největší priorita.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
