Článek
Jan Macháček
První úvaha se týká toho, že americké akciové trhy reagují na geopolitické nejistoty, a hlavně na celní války poklesem a turbulencemi. Klesají sice i evropské trhy a ty americké už se z první reakce na oznámení 25% cel proti Mexiku a Kanadě (a dalších 10% proti Číně – tam je to v součtu od února už 20 %) trochu vzpamatovaly, ale celkově jsou dopady cel poměrně jasné a předvídatelné.
Na Trumpův volební úspěch ze začátku listopadu reagovaly akciové trhy vcelku masivním vzestupem v očekávání snižování daní a deregulací. Nyní jsou – především kvůli clům – tam, kde byly před jeho zvolením prezidentem.
V článku Johna Autherse pro Bloomberg to jasně shrnuje analytik David Kelly z banky J. P. Morgan: „Problém se cly je ten, že zvyšují inflaci, snižují ekonomický růst, snižují zisky, zvyšují nezaměstnanost a zvyšují globální napětí a nejistotu. Kromě toho všeho jsou moc prima.“
Cla vyvolají protireakce, odvetná cla, dochází k narušování zásobovacích a obchodních řetězců. Geopolitická nejistota a celní válka mohou v USA relativně rychle vyvolat hospodářský pokles a Trump bude muset svoje nejvíce vykolejené nápady i některé ohlášené politiky přece jen krotit.
Druhá relativně dobrá zpráva je, že kromě Ruska už leze Donald Trump na nervy skoro každému. Nemohou mu přijít na jméno v Kanadě, v Mexiku ani v Kolumbii.
V Latinské Americe nebyly USA v oblibě nikdy. Z Trumpa jsou ale podrážděni i v Evropě – a místo aby se Trump snažil získat si na úkor EU Británii, uráží Brity stejně jako všechny jiné Evropany. Politické strany, kterým Trumpův tým fandí – jako konzervativci v Kanadě a farageovci v Británii –, začínají oslabovat. Možná se to brzy začne dít i leckde jinde, kde budou cítit zvýšené bezpečnostní riziko, či přímo zhoršenou bezpečnostní situaci. V Evropě i ve světě už Trump ztrácí i mezi těmi, kdo fandili jeho antiprogresivistickému tažení ve věci genderu, nové cenzury, klimatu, Green Dealu a deregulací.
Většině zemí Afriky Trump zastavil veškerou rozvojovou pomoc. Araby rozběsnil řečmi o Riviéře v Pásmu Gazy a šířením neuvěřitelného AI videa o Gaze. Indii chce taky napálit cla. O Tchaj-wanu tvrdí, že ukradl Americe výrobu čipů, a po Japonsku a Jižní Koreji chce výpalné za ochranu. V Austrálii jsou pro změnu přesvědčeni, že jeho politika ve finále posílí Čínu a její asertivitu v Pacifiku. Obávají se, že na chybné Trumpově politice vůči Evropě Čína vydělá, a naopak v porovnání s ní oslabí celý svobodný svět, celý kolektivní Západ.
Zvláště pokud by se potvrdilo, že Trump souhlasí s dělením sfér vlivu mezi USA, Rusko, Čínu, sem asi můžeme přidat i Saúdskou Arábii. S tím by korespondovalo to, že Trump v poslední době uvažuje o jaderném odzbrojení a škrtech v amerických obranných rozpočtech.
Ten, koho nemá nikdo rád, časem taky dobře nedopadne. Tak to na světě chodí.
Ta tam je image moudrého a silného konzervativního vůdce, který má geniální, dopředu promyšlené šachové tahy, jak mnozí doufali. Jak říká jeden známý: Trump je spíše jako pětileté dítě s plastovým samopalem, které s potěšením střílí kolem sebe: Ratata. A všichni kolem něj se zatím bojí.
...
Třetí dobrá zpráva je, že Američané se stávající administrativou budou brzy ve světě populární podobně jako Rusové nebo arabští šejci v Teplicích. I kdyby utráceli nabité kreditky horem dolem. Třeba to, co o sobě uslyší, budou vyprávět doma.
Za Trumpa Američané kompletně vzdávají svou tzv. soft power. Soft power není jenom rozvojová pomoc. Je to něco, v čem Amerika – alespoň podle pondělního komentáře Andrease Kluthe na Bloombergu – historicky excelovala. USA mají nejlepší univerzity, kde se lídři z celého světa formují a učí přemýšlet o světě, produkují filmy, na které se dívají lidé v diktaturách i demokraciích. Totéž platí pro hudbu. Amerika designuje většinu technologií, které celý svět používá od rána do večera. A modeluje hodnoty – třeba svobodu a férovost. A lidé po celém světě pak touží po tom, aby jejich vlády respektovaly stejné hodnoty. Tolik Kluthova – poněkud budovatelská – definice soft-power. Dodejme, že v poslední době se to trochu pokazilo vývozem pokrokových hodnot a nové cenzury, ale budiž, jinak to sedí. Co bude do světa vyzařovat Trumpova Amerika, kromě toho, že chce vyvážet aroganci a sílu?
Další dobrá zpráva je, že Evropa začíná brát svou obranyschopnost vážně a prudký růst cen akcií firem německého obranného průmyslu toho není jediným objektivním ukazatelem. Německo včera provedlo největší otočku hospodářské politiky od roku 1969, kdy byla zpevněna západoněmecká marka. Revoluce je to dechberoucí. Všechno zbrojení nad 1 procento HDP bude vyjmuto z ústavní dluhové brzdy, přičemž není stanoven žádný strop.
Tím jsme ovšem s pokusy o dobré zprávy tak nějak u konce. To, že Evropa bere svou obranyschopnost konečně vážně, neznamená, že v tuhle chvíli už obranyschopná je. To jsou prostě dvě různé věci. I když zabere na plné obrátky, plus minus sedm let to potrvá. Do té doby jsme jako nazí v trní a průpovídka o tom, kolik je Evropanů (500 milionů), kolik Američanů (340 milionů) a kolik Rusů (143 milionů), je z hlediska naší celkové odolnosti zatím irelevantní.
Na stránkách evropských médií a sociálních sítích slyšíme hrdinský a k obraně nás i Ukrajiny vyzývající odhodlaný ryk. Pořád ale nevíme, jestli to není jen ryk od klávesnice počítače založený na představě, že ten fyzický boj na život a na smrt za nás má odpracovat někdo jiný.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
