Článek
Podle komentátora Bloombergu Andrease Kluthe si musí Ukrajina zajistit, že ji nepotká osud bývalých amerických spojenců, jako byl Jižní Vietnam nebo Afghánistán.
Nějaké příměří je asi vždycky lepší než žádné příměří. To se týká i klidu zbraní po diskusích Ukrajiny s USA v Saúdské Arábii. Ukrajina je prý připravena podřídit se americkému plánu, pokud totéž udělá Rusko. Také je dobře, že spolu Američané a Ukrajinci vůbec mluví – poté, co byl ukrajinský prezident Zelenskyj v Bílém domě tak pohrdavě svlečen donaha. Ukrajinci a jejich prezident se ale nemýlí, když k tomu všemu přistupují s velkou opatrností.
Amerika podstrkuje Ukrajině neférový „deal“ jen proto, že chce nějaký „deal“ uzavřít rychle. Obětí ruské agrese je Ukrajina od roku 2014, brutální plnohodnotné invaze pak od roku 2022.
Trump taky dokázal obrátit morální role v konfliktu a z války vinil více Ukrajinu než Rusko. Zelenského, a nikoli Putina označil za diktátora a nikdy ta slova tak úplně nevzal zpět ani se za ně neomluvil. Už předem je jasné, že od Zelenského toho bude Trump žádat mnohem víc než od Putina. Už předem navíc vyloučil členství Ukrajiny v NATO, americkou vojenskou přítomnost v zemi a nenechal nikoho na pochybách, že Ukrajina bude muset učinit velké teritoriální ústupky.
Tato vesměs špatná znamení vedou k tomu, že nejrůznější stratégové a experti hledají nejrůznější historické paralely. Bývalý americký ministr financí Larry Summers řekl agentuře Bloomberg, že se chystá „obrácená Versailleská smlouva, kde restrikce budou uvrženy na oběť agrese“. Přitom už při podpisu originální Versailleské smlouvy varoval ekonom John Maynard Keynes, že podmínky vůči Německu jsou natolik zničující a ponižující, že je téměř jisté, že povedou k další válce. To, že Ukrajina není agresorem – na rozdíl od Německa v roce 1914 –, učiní celou věc ještě hůř snesitelnou.
Existují ale i časově bližší analogie. Jednou je Vietnam počátku 70. let. Podobně jako stála Amerika od roku 2022 za Ukrajinou, podporovala Jižní Vietnam poté, co byl napaden komunistickým Severním Vietnamem, který byl zase podporován Čínou a Sovětským svazem. Velký rozdíl oproti situaci s Ukrajinou je v tom, že na aktuálním bojišti nejsou žádní američtí vojáci a v USA neexistuje tímto způsobem traumatizovaná domácí politická fronta. Podobné je ale to, že Washington vidí konflikt jako nevyhratelný a chce ho ukončit. Podobně horlivým mírotvorcem, jako je dnes Trump, byl vlastně Richard Nixon.
Tehdy – podobně jako dnes – tlačily USA spojence do jednání s tím, že hrozily stažením veškeré podpory. Američané tehdy také spojencům nabídli slabé bezpečnostní záruky. V osobním dopise svému jihovietnamskému protějšku Nixon konstatoval, že ho může osobně ujistit, že „Amerika bude velice ostře a rychle reagovat na jakékoli porušení dohody“. Všichni si mysleli, že Nixon má na mysli masivní bombardování. Pařížská mírová dohoda byla uzavřena v roce 1973. Když ale o dva roky později Severní Vietnam znovu zaútočil, Američané se pod vedením Geralda Forda stáhli – a Jižní Vietnam byl dobyt a padl.
Další příklad se týká přímo Donalda Trumpa a jeho předchůdce Joea Bidena. Během svého prvního volebního období Trump velice spěchal s ukončením války v Afghánistánu, kterou také vnímal jako zaseklou a nevyhratelnou. Takže jeho administrativa zahájila rozhovory s Tálibánem, aniž by k tomu přizvala oficiální afghánskou vládu. Zde se rýsuje echo Trumpových konverzací s Putinem. Na tehdejší oficiální afghánskou vládu ale Trump tlačil hrozbou jednostranného stažení amerických vojsk. Pro hrozbu se vžilo označení „Damoklovy tweety“.
Tohle všechno vedlo k dohodě z Dauhá z roku 2020. Afghánská vláda zůstala opět stranou a Američané uzavřeli dohodu přímo s Tálibánem, který slíbil, že v Afghánistánu nebudou žádní teroristé a že bude vést s vládou dialog. Když Tálibán dohodu porušil, Američané se stahovat nepřestali. A když převzal moc Biden, na této stezce už zůstal a stahování dokončil. Chaoticky, nekompetentně a nezodpovědně. Vláda zkolabovala a Tálibán dobyl Kábul.
Znepokojivý vzorec chování vypadá tak, že když jsou Američané hladoví vyvázat se z nějakého zahraničního průšvihu, mají tendenci obcházet spojence, příliš ustupovat nepřátelům a nakonec se vyvázat ze slibů očekávaných i daných. Vše, co zatím Trump řekl a udělal jako kandidát i staronový prezident, nasvědčuje tomu, že se to bude opakovat.
Se Zelenským má špatné vztahy už od svého prvního působení ve funkci. Ale svým způsobem je vlastně jedno, kdo je Zelenského partnerem v dialogu a jednání. Jihovietnamcům bylo také jedno, jestli je opustil Ford, Nixon, Trump anebo Biden.
Úkolem Kyjeva je zajistit, aby Ukrajinci přežili jako národ a Ukrajina jako samostatný stát. Ne v rámci volebního cyklu jednoho amerického prezidenta, ale napořád.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
