Článek
Jan Macháček
Komentátor Wolfgang Münchau vůči Evropě stále přitvrzuje. V posledním textu o válce na Ukrajině konstatuje, že Starmer, Macron i Merz nechápou, že geopolitické těžiště světa se posouvá.
Myslíme si, že všechno ruské zůstane zakázáno navždy, ruská aktiva zmrazená a Rusové personami non grata na poli diplomatickém i sportovním. Je to do určité míry přirozené. Dokud válka zuří, je těžké si představit poválečnou dobu.
Válka skoro jistě skončí nějakou dohodou. Až se tak stane, leckdo se bude obtížně vyrovnávat s uvolňováním zákazů všeho ruského. Čím víc si někdo myslí, že Ukrajina jasně vyhraje, tím obtížnější to pro něj bude. Vztahy se určitě nevrátí tam, kde byly předtím. Ale do značné míry se normalizovat budou, protože byznys chce dělat byznys – tak to v mírových dobách na světě chodí.
Západ se dopouští tradiční chyby ohledně podceňování Ruska. Začalo to už dávno před Napoleonovou invazí v roce 1812. Už během války v 17. století se litevsko-polská vojska dostala až k Moskvě, ale byla vypuzena. Zkoušeli to potom neúspěšně i Švédi, ale dopadlo to pro ně katastrofálně.
A to se opakovalo. V březnu 2022 tvrdil náměstek amerického ministerstva obrany, že Rusku dochází přesná munice. Tentýž měsíc konstatovala ratingová agentura Fitch, že Rusko brzy zbankrotuje. A americký generál na penzi věštil konec války do Vánoc. Říkalo se, že Putinovi dojdou peníze a rezervy. EU schválila celkem 19 balíků sankcí, které měly Rusku zabránit vést válku.
Evropané všechno špatně odhadli. Od počátku války roste Rusko rychleji než západní ekonomiky. Zavedlo válečnou ekonomiku s keynesiánskými poptávkovými impulzy. Je v podstatě nezávislé na globálním finančním systému. Nepotřebuje dolary a eura na produkci svých tanků a raket. Jestli někdo trpí nedostatkem financí, je to Evropa. V momentě, kdy Donald Trump omezil podporu Ukrajině, zápasí Evropa s fiskálním prostorem pro zvýšenou podporu Ukrajině.
I statistiku jsme chápali špatně. Podcenili jsme velikost ruské ekonomiky. Všechno jsme přepočítávali na dolary, ale to nemůže fungovat pro ekonomiku, která je odříznuta od dolarových trhů. Podléhali jsme iluzi, že ruská ekonomika je menší než nizozemská. Měřeno paritou kupní síly je přitom ruská ekonomika větší než německá.
Také jsme špatně odhadli roli Číny. Zahraniční politika Joea Bidena podcenila strategickou alianci Číny, Ruska a Severní Koreje. Rusko i Čína jsou dnes méně závislé na dolarových finančních trzích, než tomu bylo v roce 2022.
Jak jsme to mohli tak špatně odhadnout? Pořád vše srovnáváme s 2. světovou válkou. Víme, jak skončila. Většina válek ale nekončí vítězstvím či porážkou. Tak nějak vyšumí nebo skončí příměřím či mírem. Rusko-ukrajinská válka bude jednou z nich.
Nebudou ani vítězové, ani poražení. Nebude žádný tribunál pro Putina, nebudou žádné reparace. Nebude žádná Versailleská dohoda. Podle Münchaua bude mírová dohoda – a už nyní není těžké uhodnout její obrysy.
Rusko získá Donbas i oblasti, které už nyní okupuje v Záporoží a u Chersonu. Ruská aktiva v Evropě budou rozmrazena a použita jako vehikl pro privátní investice, jež budou financovat rekonstrukci Ukrajiny. Pokud Evropa aktiva nerozmrazí, válka bude pokračovat.
Až válka skončí, budou se vztahy s Ruskem postupně normalizovat. Podle Münchaua jsou hotely v Moskvě plné Američanů, kteří chtějí dělat s Ruskem byznys. Němci prý mluví s Rusy v Abú Dhabí. Prezident FIFA žádá zrušit zákaz ruských fotbalových týmů a prezidentka Mezinárodního olympijského výboru už naznačuje, že zákaz ruských sportovců nebude trvat věčně. Možná budou obnoveny i plynovody Nord Stream.
Autor očekává, že Německo a Británie budou první ve frontě těch, kdo budou chtít dělat s Ruskem byznys, až válka skončí. City of London bude znovu finanční přístav pro bohaté Rusy, i když se nám to nemusí líbit. Investoři na obou stranách budou ale citlivější na geopolitická rizika. Na německo-ruském byznysu před válkou byla fascinující totální absence tušení geopolitického rizika. Firmy v klidu investovaly a nijak si riziko nepojišťovaly. Byly si jisté, že politici mají vše pod kontrolou. Rusové zase byli přesvědčeni, že jejich aktiva jsou v Evropě bezpečná. Nyní si budou dávat větší pozor a investovat spíše směrem na východ.
Vůbec největší evropská iluze spočívá v tom, že si Evropané pořád myslí, že Evropa je geografickým centrem světa. Nejlépe je to vidět na tom, když pánové Starmer, Merz a Macron diskutují o budoucnosti mírového procesu, ale skutečná diplomatická akce se odehrává na jiných kontinentech. Klamání sebe sama je přitom mentální stav a příznak úpadku.
...
Tolik Münchau. S lecčím souhlasíme, s lecčím ne. Například s představou, že si Rusko vezme celý Donbas. Já jsem přesvědčen, že nevezme. Ukrajinci neodevzdají tu část, kterou dosud kontrolují a kterou opevnili.
Příměří či mír budou udržitelné jen v případě, že státní elity obou zemí to budou moct doma prodávat jako vítězství. Putin bude říkat, že zvítězil proto, že zvětšil teritorium. Ukrajinci budou moct říkat, že zvítězili, protože ubránili nezávislou zemi v udržitelném tvaru. Pokud tento pocit nepřevládne, vypukne válka brzy znovu.
Co se nefunkčnosti sankcí týče, samozřejmě že slepá víra v sankce byla špatně. Dovede si ale Münchau představit, že bylo možné sankce nespustit? Mimochodem, nové americké sankce na ruské ropné firmy konečně opravdu fungují a stejně tak slibuje Indie, že už nebude nakupovat ruskou ropu. To jsou první sankce, které Rusy skutečně materiálně oslabují. Američané je ale asi chtějí použít výhradně k prosazení mírového procesu.
A k tomu, co kdo říkal v roce 2022: Leckdo jsme věděli, že součástí války je a musí být i propaganda – na obou stranách. To znamená burcování, povzbuzování a šíření optimismu. Kdo to nevěděl, je naivní. Všechno má ale svou cenu. Když se to přežene, trvá to moc dlouho a začnete vlastní propagandě věřit, skončí to velkou deziluzí.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
