Článek
Přelom mezi pátým a čtvrtým stoletím př. n. l. byl zlomovým obdobím pro střední Andy, oblast dnešního Peru. Podle nové studie, zveřejněné v časopise Latin American Antiquity, nebyla tato doba jen obdobím změn, ale také nevídaných turbulencí. O tom, čím si tehdejší společnost procházela, napovídají kosterní pozůstatky z pohřebiště v údolí Supe, ležícího nedaleko proslulého obřadního centra Caral.
Hrůzný příběh násilí
Těmito nálezy se detailně zabýval mezinárodní vědecký tým vedený peruánským bioarcheologem Luisem Pezo-Lanfrancem. Při analýze 67 lidských ostatků odhalili překvapivý vzorec traumatických zranění, jež utrpěli obyvatelé starověké osady Chupacigarro.
Téměř 80 % dospělých a mladistvých osob vykazovalo smrtelná zranění, která lze vysvětlit jen akty nelítostného násilí a agrese. Tato zranění byla převážně způsobena tupými nebo ostrými předměty. V některých případech lze dokonce odhadnout typ použité zbraně: bojové hole porras a macanas, sekery, praky či oštěpy.
Tragické stopy násilí na lebkách, obličeji, hrudníku i v oblasti pánve vypovídají o brutálním konfliktu, jenž pravděpodobně zuřil mezi sousedními komunitami, a nešetřil ženy ani děti.
„Máme hypotézu, že do komunity vnikla skupina cizinců a vraždila. Po odchodu útočníků byly oběti vraždění pohřbeny svými spoluobčany s obvyklým pohřebním obřadem, jak naznačují charakteristické pohřební zvyklosti,“ sdělil Pezo-Lanfranco agentuře FAPESP. To by znamenalo, že společenství po nájezdu nezaniklo a bylo schopno se postarat o své mrtvé.
Pohled do tvrdé reality života
I když nejčastěji šlo o zranění s fatálními následky, objevily se také případy antemortálních poranění, k nimž došlo již dříve. U některých jedinců byla dokonce zjištěna kombinace obou typů zranění, což naznačuje, že během svého života zažili minimálně dvě násilné události. Zatímco ta první jim způsobila zranění, která se časem zahojila, další už je připravila o život.
Mezi nejčastější zranění patřily zlomeniny lebeční klenby, zlomeniny čelistí a hrudníku (především žeber a lopatek). Zvláštní pozornost vzbudily i takzvané „sebeobranné“ zlomeniny loketní kosti (předloktí), svědčící o snaze odvrátit útok. Některá zranění vědci připisují pádům z výšky v důsledku pronásledování.
Kromě viditelných stop násilí analýza kostí rovněž odhalila četné známky stresu a infekčních chorob, které pravděpodobně souvisely s těžkými životní podmínkami způsobenými nedostatkem zdrojů a populačním tlakem.
Chudobu lze vytušit z prosté hrobové výbavy. Mrtví byli ukládání do hrobu pouze s jednoduchými předměty, jako byla bavlněná tkanina, tkané rohože a košíky. Vedle nich se nacházely i tykve plné zeleniny, semen a kořenů, spolu s náhrdelníky a keramickými předměty. „Výzkum stabilních izotopů ukázal, že hlavním zdrojem jejich stravy byly základní plodiny,“ doplnil Pezo-Lanfranco.
Kolaps civilizace
Výsledky studie vrhají nové světlo na záhadný kolaps kultury Chavín, kdysi prosperující civilizace, která se rozkládala v Severní andské vysočině a na pobřeží Tichého oceánu v období 900–250 před naším letopočtem. Jejím centrem a obřadním místem bylo město Chavín de Huántar, které se nachází ve výšce 3117 m n. m.
Rituály kultury Chavín, jak je představují v Muzeu Inkariy v Cusco.
Tato kultura vykazovala příznaky úpadku během přechodu z takzvaného středního do pozdního formativního období, přibližně v době kolem 500-400 let př. n. l. Několik obřadních center, včetně Chavín de Huantar, bylo opuštěno a přestalo plnit funkci duchovních center. Zároveň se začaly rozpadat politické struktury, které byly dříve úzce provázány s náboženskými aspekty. Zdá se, že teokratické uspořádání postupně ustupovalo a nahrazovala jej sekulární forma vlády.
Převažující násilí a traumata pozorovaná mezi kosterními pozůstatky podtrhují destabilizační dopady politického rozkladu a nedostatku zdrojů. Jak se komunity potýkaly s ubývajícími zdroji a populačním tlakem, soupeření o přežití pravděpodobně podnítilo koloběh konfliktů a krveprolití, což zanechalo trvalou stopu v archeologickém záznamu.
Vzestupná křivka násilí
Výzkumy v oblasti bioarcheologie, které zkoumají násilné projevy během formativního období, jsou sice omezené, ale všechny naznačují stejný trend – vzrůstající násilí od 400 př. n. l. do 100 n. l. Toto násilí, které nemá v historii And obdoby, zahrnovalo extrémní projevy mezilidské brutality, jako jsou masakry a hromadné útrpné činy, včetně stínání hlav.
Vědci přisuzují nárůst násilí v andském regionu mnoha vzájemně provázaným faktorům. Podle nich měly významný vliv na tyto procesy klimatické změny spojené s jevem El Niño – Jižní oscilace (ENSO). Tyto změny vedly k zesílení populačního tlaku a nakonec k sociálnímu rozvratu.
Klimatické extrémy a katastrofy
Paleoklimatická data z Peru ukazují, že během prvního tisíciletí př. n.l. dosáhl El Niño své maximální intenzity, což se projevilo intenzivními událostmi spojenými s vysokým tokem sedimentů a vyšší teplotou moře za posledních 20 tisíc let. Zvláště po roce 800 př. n. l. byly zaznamenány „mega události“ El Niño, které přinesly velké záplavy přinejmenších ve dvou obdobích: 840-415 př. n. l. a 530-375 př. n. l.
Klimatická nestabilita však nemusela být jen důsledkem jevu ENSO, ale také procesů desertifikace. Geoarcheologický výzkum půdy v jižní části centrálního pobřeží, která je v současnosti nejvíce postiženou suchou oblastí v Centrálních Andách, přinesl zajímavé poznatky. Ukázal, že dříve tato oblast byla podstatně vlhčí než dnes. Od roku 800 př. n. l. však začal prudký proces vysychání. Kolem roku 200 př. n. l. poklesly srážky až na pouhých 100 mm/rok, což mělo dramatický dopad na krajinu a životní podmínky zdejších obyvatel.
Během přechodu od středního do pozdního formativního období docházelo k výrazným klimatickým výkyvům jak na globální, tak na lokální úrovni. K tomu se přidávaly i další katastrofické události, jako třeba série tsunami a zemětřesení. Toto vše nejspíš urychlilo zánik náboženského centra Chavín de Huantar.
Pád režimu a války
Násilné střety mezi komunitami pravděpodobně souvisely s politickými změnami v době pádu chavínské náboženské tradice, což vyústilo v napětí v regionu.
Konec éry chavínské náboženské hegemonie mohl být přímým důsledkem ekonomické krize, k níž došlo v důsledku rozpadu nadregionálních obchodních sítí. Tento proces vedl k formování nových lokálních politických entit a frakcí, které se více spoléhaly na místní produkci a obchod.
Zřetelný trend politické fragmentace a meziskupinových konfliktů si vyžádal budování většího počtu pevností a obranných struktur v údolí Supe, což je v kontrastu s předchozí érou relativního míru. Někteří badatelé to považují za důsledek vnitřního konfliktu mezi lokálními frakcemi téhož údolí. Jiní však tvrdí, že rozšíření „institucionalizované války“ na severním a severocentrálním pobřeží Peru souviselo spíše s migrací nebo expanzí ze severu či vysočiny.
Stále ale zůstává nezodpovězenou otázkou, zda celý konflikt měl charakter „totální války“, „ritualizované války“, či zda se vůbec jednalo o válku v klasickém slova smyslu. Chybí písemné záznamy z této doby, tudíž lze zmíněné události interpretovat pouze na základě hmotných artefaktů. Patří sem i takzvaná bioarcheologie násilí, která se zabývá rekonstrukcí lidského chování na základě analýzy lidských koster.
Poselství pro budoucnost
Výsledky této studie přinášejí nové poznatky o málo zdokumentovaném období starověké historie And. V centrálních Andách se dosud našlo jen málo hrobů z této doby a jen několik z nich obsahovalo tak dobře zachovalé ostatky, jako jsou právě tyto. Díky suchému klimatu v regionu zůstaly kosti téměř nedotčené zubem času, což vědcům umožnilo je podrobně prozkoumat.
Příběh, který nám tyto kosterní nálezy dnes vyprávějí, tak může posloužit i jako varovný prst. Poukazuje na křehkost lidských společností a možnosti jejich zhroucení v tváří tvář takovým problémům, jako je nedostatek zdrojů a změna klimatu.
Zdroj:
Odkaz na studii:
Pezo-Lanfranco L., Romero MIB, Filippini J. a další (2024). Bioarcheologické důkazy násilí mezi středním a pozdním formativním obdobím (500-400 př. n. l.) na severním a středním pobřeží Peru. Latin American Antiquity: 1-17. doi:10.1017/laq.2023.38
