Článek
Jak státy a velmoci vznikají a zanikají, je záhadou, která už léta vrtá hlavou historikům. Existují nějaké zákonitosti? Co je spouštěčem kolapsu?
V nové studii uveřejněné v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences se vědci na tuto otázku podívali z nového úhlu pohledu, a to zkoumáním dlouhověkosti státních celků.
„Tento přístup se běžně používá ke studiu rizika úmrtí u stárnoucích lidí, ale nikoho nenapadlo podívat se na společnosti tímto způsobem,“ vysvětluje hlavní autor studie Marten Scheffer z Wageningen University v Nizozemsku.
Vzorec stárnutí a zranitelnosti
U lidí se riziko úmrtí zdvojnásobuje přibližně každých 6 až 7 let po raném dětství.
Protože se tento exponenciální proces s vysokým věkem stupňuje, jen málo lidí se dožije více než sta let.
Vědci dokazují, že u států to funguje jinak. Jejich riziko zániku v prvních dvou stoletích strmě stoupá, ale pak se ustálí, což několika z nich umožní přetrvat mnohem déle, než je obvyklé.
Podobný vzorec vědci našli po celém světě od evropských předmoderních společností přes rané civilizace v Americe až po čínské dynastie. To, co společnosti pomohlo přežít i v nepříznivých dobách, byla odolnost a schopnost adaptovat se na změny.
Ztráta odolnosti
Mezi potenciální mechanismy, které by mohly být příčinou klesající odolnosti, patří degradace životního prostředí, rostoucí složitost společnosti, prohlubování nerovnosti a extraktivní instituce, které slouží jen elitám. Přestože se jedná o případy z předmoderní doby, tyto faktory zranitelnosti mohou sehrávat významnou roli i dnes. Vrozená odolnost však může být rozhodujícím faktorem, zda stát klimatické výkyvy přečká nebo jim bude čelit.
Zatímco vnější otřesy zanechávají své historické stopy, odolnost lze postřehnout jen stěží, proto se jí vědci dosud nezabývali. Zmíněná studie je první vlaštovkou v tomto směru, neboť hledá důkazy o ztrátě odolnosti konkrétních společností v průběhu času. Jedná se o dosud nejrozsáhlejší a nejsystematičtější studii na téma životnosti států.
Státy v průběhu pěti tisíciletí
Svoji analýzu vědci omezili na 324 státních celků vzniklých v období mezi lety 2000 př. n. l. a 1800 n. l. Pozoruhodné je, že nejstarší zaznamenané společnosti, které vznikly před 10 000 lety, vykazují mnohem vyšší dlouhověkost než společnosti pozdější. V případě zkoumaného vzorku vzešel jasný závěr, že pokud jde o šance na přežití, mají nově vzniklé státy určitou výhodu mládí, ale tento efekt se vytrácí během prvních 200 let.
U evropských neolitických společností existují statisticky významné důkazy o kritickém zpomalení vývoje před kolapsem populace. To naznačuje, že ke ztrátě odolnosti došlo před jejich demografickým krachem. Podobný pokles odolnosti předcházel společenským proměnám u amerických indiánů na jihozápadě USA. Archeologické důkazy o rostoucím násilí podporují myšlenku, že společenské napětí destabilizovalo tyto společnosti před jejich zhroucením.
Kombinace více příčin
Protože zánik států nebo společností je stále obtížné připsat jediné příčině, vědci vyzývají ke komplexnímu systémovému přístupu. Podle nich přispívají ke vzrůstající zranitelnosti společnosti pravděpodobně různé mechanismy. Degradace životního prostředí, jako třeba odlesňování a eroze půdy, a rostoucí počet obyvatel mohou časem vést k nedostatku zdrojů. Ve stále zalidněnějším prostředí se také může zvyšovat riziko nákaz a onemocnění.
Kromě toho hrozí tendence, že bohatství se stále více hromadí v rukou úzké elity, což prohlubuje propast mezi elitou a zbytkem společnosti. Ruku v ruce s tím roste korupce a vláda jedná ve prospěch elit a méně reaguje na hrozící výzvy a rizika. Špatná politická rozhodnutí vyvolávají ve společnosti napětí a nespokojenost. Rostoucí počet obyvatel a elit spolu s klesajícími příjmy mohou vyvolat občanské nepokoje a rozvrat společnosti.
A konečně, režijní náklady na narůstající složitost společnosti mohou odčerpávat zdroje. Všechny tyto mechanismy mohou způsobit, že stárnoucí společnosti budou méně odolné, když je zasáhnou nepříznivé vnější události. Například degradace půdy zvyšuje zranitelnost vůči suchu a nestřídmost či války vyčerpávají rozpočty. Za těchto nepříznivých okolností mohou státy podlehnout invazi. „I když se spleť mechanismů může případ od případu lišit, naše výsledky naznačují, že společným jmenovatelem je nárůst zranitelnosti v čase,“ poukazují autoři studie.
Opatrný optimismus
Jistě, můžeme se chlácholit tím, že dnešní státy disponují mnohem vyspělejšími technologiemi, na mezinárodní úrovni spolupracují a jsou součástí propojeného globálního ekonomického systému. Jak ale autoři studie podotýkají, nelze očekávat, že moderní společnosti budou imunní vůči mechanismům, které po tisíce let řídily vzestup a úpadek států. „Mechanismy, které destabilizovaly minulé společnosti, zůstávají relevantní i dnes,“ připomíná Marten Sheffer. „Vnímaná nespravedlnost a nedostatek, které se zhoršují v důsledku klimatických extrémů, mohou být skutečně stále hnacím motorem nespokojenosti a násilí.“
Jistou nadějí však zůstává, že některé společnosti v minulosti krize překonaly a dokázaly žít mnohem déle, než by se dalo čekat, ovšem musely přitom znovu najít samy sebe, tedy se přetvořit.
Zdroj: Santa Fe institut
Odkaz na studii:
Marten Scheffer, Egbert H. van Nes, Luke Kemp, Timothy A. Kohler, Timothy M. Lenton, Chi Xu. Zranitelnost stavů stárnutí: Analýza přežití napříč předmoderními společnostmi . Proceedings of the National Academy of Sciences , 2023; 120 (48) DOI: 10.1073/pnas.2218834120
