Dopravní hluk ničí zdraví, v Česku ale hlukové limity zvýšili

Vědci zkoumají účinky hluku na lidské zdraví téměř celé jedno století, zatímco hluková zátěž narůstá a stoupá i počet lidí, kteří v hlučném prostředí žijí. To významně ovlivňuje jejich psychiku a fyzické zdraví.

Hlavním zdrojem hluku v téměř všech obydlených oblastech je silniční doprava. Hlavně ve městech a u frekventovaných silnic jsou lidé vystaveni dopravnímu smogu a hluku takřka nepřetržitě, a tudíž čelí i riziku různých onemocnění.

Četné studie to potvrzují. Znečištěné ovzduší je hlavním environmentálním faktorem, jenž lidi připravuje o zdraví a zkracuje jim život, ale hlukové znečištění stojí hned za ním. Jejich vlivy, často pramenící ze stejného zdroje, tedy dopravy, se tak sčítají a násobí.

O negativních dopadech dopravy na lidské zdraví už není žádných pochyb. Podle Světové zdravotnické organizace se v západní Evropě každoročně promarní více než 1,6 milionu zdravých let života v důsledku hluku z dopravy.

Mezinárodní skupina odborníků na hluk nedávno přinesla další, poměrně přesvědčivé důkazy o tom, jak se dopravní hluk podepisuje na lidském zdraví, zejména srdci a krevním oběhu. Vědci analyzovali nejnovější epidemiologické údaje a zjistili, že hluk z dopravy, zejména ze silnic, železnic a letadel, zvyšuje riziko kardiovaskulární nemocnosti i úmrtnosti a vede k rozvoji kardiometabolických onemocnění, jako je ischemická choroba srdeční, infarkt, mrtvice a diabetes.

V rámci výzkumu vědci vysledovali znepokojivý trend: s každým zvýšením hluku ze silniční dopravy o 10 decibelů vzrostlo riziko kardiovaskulárních onemocnění o 3,2 %. Požadují proto, aby tento druh hluku byl uznán jako nový rizikový faktor pro srdeční onemocnění. Zejména noční hluk z dopravy, který narušuje a zkracuje dobu spánku, může podle nich zvyšovat hladinu stresových hormonů v cévách, a tím podporovat záněty, vysoký krevní tlak a cévní onemocnění.

„I pro nás je důležité, že dopravní hluk je nyní díky pádným důkazům konečně uznán jako rizikový faktor kardiovaskulárních onemocnění,“ uvedl Thomas Menzel, vedoucí profesor Univerzitního lékařského centra v Mohuči a hlavní autor studie publikované v renomovaném časopise Circulation Research.

Hluk sám o sobě nevede k mrtvici nebo infarktu, ale způsobuje stres, který vyvolává typickou stresovou reakci v těle. Při dlouhodobém stresu dochází k chronické aktivaci hypothalamo-hypofyzární-nadledvinové osy. To vede k nadprodukci stresových hormonů, jako je kortizol a katecholaminy. Stresové hormony podporují metabolické procesy, které zvyšují produkci volných radikálů. Nastává stav, nazývaný oxidační stres, kdy je narušena rovnováha mezi produkcí volných radikálů a schopností organismu je neutralizovat. Volné radikály jsou známy tím, že dokáží poškodit zdravé buňky a způsobit zánět. Chronický zánět vyvolaný oxidativním stresem může vyústit v celou řadu onemocnění, včetně cukrovky, kardiovaskulárních problémů a artritidy.

Stres vyvolaný hlukem může rovněž zvyšovat krevní tlak a narušit funkci vnitřní výstelky krevních cév (endoteliální dysfunkce). To zhoršuje stav cév, podporuje rozvoj zánětu v cévní stěně a usazování tukových částic (ateroskleróza). Dochází ke zvýšené tvorbě látek podporujících srážení krve a vznik krevních sraženin.

Výzkum provedený na myších ukazuje, že zotavení po poškození způsobeném hlukem není tak jednoduché, jak bychom si možná mysleli. Zatímco ty velké, rezistenční cévy se dokážou plně regenerovat, v mikrocirkulaci stále přetrvává dysfunkce. K její nápravě je zapotřebí delší období absence hluku.

Hluk ze silniční dopravy má i další nepříjemné důsledky, přispívá například k riziku celoživotní obezity. Podle studie prestižního lékařského časopisu The Lancet se navíc u lidí, kteří žijí v těsné blízkosti rušných dopravních tepen, častěji vyskytuje demence, pravděpodobně v důsledku výše zmíněného oxidačního stresu.

Vliv hluku na mozkovou aktivitu a kognitivní schopnosti se dlouho přehlížel, ale nové poznatky odhalují, že v hlučném prostředí náš mozek nepracuje efektivně. Hluk se stal rizikovým faktorem pro vznik deprese, kognitivních poruch a neurodegenerativních onemocnění. Autoři studie také uvedli, že hluk z dopravy může potenciálně vyvolat změny v lidských genech a vést k dalším nemocem.

Hlukové znečištění se v Evropě stává stále naléhavějším problémem. Statistiky ukazují, že každý pátý Evropan je vystaven škodlivým úrovním hluku, a tato čísla budou v příštím desetiletí dál stoupat. Hlavním viníkem je nepřetržitý rozmach silniční dopravy.

V mnoha evropských městech se více než polovina obyvatel potýká s hlukem, který překračuje doporučené limity Světové zdravotnické organizace, a to nejen ve dne, ale i v noci. Téměř 40 % obyvatel EU má na dosah uší hluk od silnic přesahující 55 decibelů, což je hranice, kde se již může projevovat negativní vliv na zdraví. Až 20 % je vystaveno ještě vyšším hladinám, přesahujícím 65 decibelů ve dne, a více než 30 % trpí hlukem přes 55 dB v noci.

Toto vše si vybírá daň na zdraví. Podle agentury EEA hluk přispívá k 48 000 nových případů ischemické choroby srdeční ročně a k 12 000 předčasných úmrtí. Navíc 6,5 milionu lidí trpí chronickými poruchami spánku a dalších 22 milionů musí kvůli hluku snášet nepohodlí.

Nárůst nemocnosti i úmrtnosti následkem dopravního hluku a smogu představuje nemalé náklady, které dosahují téměř 1 bilionu eur a dalece převyšují náklady spojené s konzumací alkoholu a dokonce i kouřením.

Cílem Evropské unie je do roku 2030 snížit podíl osob, které trpí hlukem způsobeným dopravou, o 30 % ve srovnání s rokem 2017. Tento ambiciózní plán předpokládá snížení počtu osob vystavených silnému dopravnímu hluku o 5,4 milionu a těch, kteří mají problémy se spánkem kvůli hluku, o 1,5 milionu. Otázkou však zůstává, jak se dá takového cíle dosáhnout.

Vědci navrhli praktická řešení a nastínili strategie, jak zmírnit hluk ze silniční, železniční a letecké dopravy. Instalace protihlukových bariér podél rušných silnic v hustě obydlených oblastech se již osvědčila a může snížit hladinu hluku až o 10 decibelů. Kromě toho by použití protihlukového asfaltu při stavbě silnic mohlo vést k výraznému snížení hluku o 3 až 6 decibelů.

Výzkumníci se rovněž vyslovili pro opatření, jako je omezení rychlosti a podpora používání pneumatik s nízkou hlučností, která by snížila hlučnost. Je důležité si uvědomit, že při rychlostech přesahujících 30 až 35 km/h u osobních automobilů a 55 až 65 km/h u těžkých vozidel vzniká emitovaný hluk především z kontaktu pneumatik s povrchem vozovky. Přechod z automobilů se spalovacími motory na elektromobily pouze minimálně sníží hluk z dopravy na silnicích, a to přibližně o 1 decibel. Nicméně používání nízkohlučných pneumatik má potenciál snížit celkovou hladinu hluku na celostátní úrovni o 2 až 3 decibely.

Investice do městské infrastruktury a podpora používání jízdních kol, sdílené a veřejné dopravy mohou rovněž přispět ke snížení hlukové zátěže ve městech.

Urbanistické plánování by mělo zakotvit pevné principy zónování, aby se hlučné průmyslové oblasti a rušné dopravní koridory umisťovaly co nejdále od hlavních oblastí lidského bydlení. Při přemýšlení o vytváření měst budoucnosti a zvelebování těch stávajících, je velmi důležité mít na paměti, že k akustickým vlastnostem a zvukové kulise území nepřispívá pouze zastavěné prostředí. Zelené plochy jako parky, zahrady, výsadba stromů a keřů mohou nejen pomáhat při čištění ovzduší, ale také sloužit jako akustická clona, která zmírňuje dopad hlukové zátěže v dané lokalitě.

Vzhledem k tomu, že jednotlivé strategie snižování hluku často přinášejí jen omezené účinky, bude zřejmě zapotřebí v hustě obydlených oblastech tyto přístupy kombinovat.

Pokud jde o hluk z letadel, výzkumníci doporučující optimalizovat letové trasy pomocí GPS, aby se odklonily od hustě obydlených oblastí, a zavést zákazy nočních vzletů a přistání. Také plynulé klesání letadel s nižším a stabilnějším nastavením plynu a strmějšími sestupy může pomoci snížit hluk během příletu a přistání.

Při hledání způsobů, jak snížit hluk způsobený železniční dopravou, se upřednostňuje broušení kolejnic. Tento proces obnáší pravidelnou údržbu a opravy tratí s cílem omezit jejich opotřebení a tím i hluk. Modernizace brzd pak spočívá v nahrazení starých litinových brzd novými kompozitními materiály, které v průběhu provozu generují méně hluku.

Přestože účinky zvýšené hladiny zvuku na zdraví a přírodu jsou známy, u nás se této problematice nedostává zasloužené pozornosti. Přitom téměř čtvrtina obyvatel České republiky se dennodenně potýká s dopravním hlukem přesahujícím 55 decibelů.

Podle doporučení Světové zdravotnické organizace a českých hygieniků by úroveň hluku před okny domovů neměla během dne přesáhnout 55 decibelů, zatímco v noci by měla zůstat pod 40 decibely. V Praze však tuto hranici překračuje bydliště 1,12 milionu lidí a v Brně pak 350 000 obyvatel. Nejinak tomu je i v dalších velkých městech.

Stát při plánování své budoucnosti do roku 2030 zohlednil potřebu omezovat hluk a tím i zlepšit kvalitu života občanů. Jedním z nezbytných kroků k dosažení tohoto cíle je dodržování stanovených limitů hluku. Ochrana obyvatelstva před rušivým hlukem je také důležitou součástí právního rámce, který zahrnuje zákony, vládní nařízení a předpisy, jež stanovují limity pro hluk a podmínky pro mapování hlukových zón.

V praxi to však vypadá jinak. Předloni vláda přijala nové vládní nařízení č. 433/2022 Sb. o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Toto nařízení zvýšilo přípustné hygienické limity hluku především z dopravních staveb o pět až třináct decibelů, což rozhodně není málo vzhledem k tomu, že v případě decibelů jde o nárůst exponenciální, nikoli lineární.

Například u dálnic a silnic, které byly postaveny a schváleny do roku 2000, platil základní denní limit hluku 60 decibelů. Od poloviny loňského roku však tento limit vzrostl na 68 decibelů.

Toto nařízení loni napadla u Ústavního soudu skupina 23 senátorů v čele s Jitkou Seitlovou (KDU-ČSL) a požadovala zrušení některých jeho dílčích ustanovení. Vadila jim právě ta, která umožňují zvýšení hygienických limitů hluku ze silniční a železniční dopravy v chráněných venkovních prostorech staveb. Podle senátorů by měl zákon směřovat k omezování, nikoli zvyšování hluku, a měl by přispívat ke zlepšení zdraví obyvatel, ne jej ohrozit. Upozornili rovněž na chybějící posouzení zdravotních rizik.

Ústavní soud ovšem senátorský návrh počátkem letošního dubna zamítl, a ponechal tak vládní nařízení o ochraně zdraví před negativními účinky hluku a vibrací beze změn. Rozhodnutí soudců tak budí otázky ohledně priorit ústavních činitelů v oblasti veřejného zdraví. Přitom v České republice zůstávají kardiovaskulární choroby nejčastější příčinou úmrtí, ale také důvodem hospitalizace. Úmrtnost spojená s těmito onemocněními je ve srovnání s průměrem EU více než dvojnásobná.

dzhk.de

T. Münzel, M. Molitor, M. Kuntic, O. Hahad, M. Röösli, N. Engelmann, M. Basner, A. Daiber, M. Sørensen, Transportation Noise Pollution and Cardiovascular Health, Circulation Research , 2024;134:1113-1135. DOI: 10.1161/CIRCRESAHA.123.323584