Článek
Vědci z Ohio State University zjistili, že na dně Středozemního moře se ukrývají obrovská „megapodloží“ z dávných erupcí supervulkánů. Jejich objev poukazuje na cyklus katastrofických událostí, které zřejmě zasahují tuto oblast každých 10 000 až 15 000 let.
Megapodloží jsou obrovské podmořské usazeniny, které vznikají v mořských pánvích v důsledku katastrofických událostí, jako jsou sopečné erupce. Vědci nalezli tyto vrstvy při průzkumu usazenin na dně Tyrhénského moře, poblíž velké podmořské sopky. Tyrhénské moře je součástí Středozemního moře, ležící západně od italské pevniny mezi ostrovy Sardinie, Korsika a Sicílie.
Historie Země ukrytá pod hladinou
Již dříve výzkum v této oblasti naznačoval, že se pod hladinou oceánu něco skrývá, ale zobrazení sedimentů nemělo dostatečně vysoké rozlišení, aby bylo možné megapodloží spatřit. Vědci se proto na místo vrátili a pořídili snímky vrstev sedimentů s vyšším rozlišením. Objevili tak sled čtyř megapodloží, z nichž každé má tloušťku 10 až 25 metrů a každé je oddělené odlišnými vrstvami sedimentů.
Jádra, která vědci v místě vyvrtali, prokázala, že megapodloží se utvořila z vulkanického materiálu. Nejstarší vrstva byla stará asi 40 000 let, další 32 000 let, třetí 18 000 let, zatímco nejmladší vznikla asi před 8 000 lety.
Pozůstatky dávných erupcí
Tým se poté zaměřil na známou sopečnou činnost v oblasti, aby určil zdroj megapodloží. Jde o oblast, která je mimořádně vulkanicky aktivní a zahrnuje supervulkán Campi Flegrei (Flegrejská pole), jenž vstoupil do nové fáze, kdy může docházet k erupcím.
Nejstarší megapodloží vzniklo po obrovské erupci Campi Flegrei před 39 000 lety – jedné z nejsilnějších erupcí na evropském kontinentu s globálními následky. Podle některých teorií tento sopečný výbuch přispěl k vyhynutí neandrtálců a uvolnil tak cestu modernímu člověku v Evropě i v Asii.
Stejná erupce mohla vytvořit i druhé ložisko, protože vrstva mezi oběma ložisky je dlouhá pouhý metr, což svědčí o relativně krátkém intervalu mezi oběma událostmi.
Třetí, 18 000 let staré megapodloží, se utvořilo v důsledku supererupce neapolského žlutého tufu v Campi Flegrei před 15 000 lety, zatímco nejmladší megapodloží se usadilo po jiné, méně energické erupci.
Obavy do budoucna
K erupcím docházelo zhruba každých 10 000 až 15 000 let. Vědci data erupcí však upřesňují, aby získali jasnější představu o cyklu a potenciálním hrozbám do budoucna.
Zjištění pomohou výzkumníkům porozumět riziku, které sopky v regionu představují. „Celá tato oblast je stále aktivní, stále existují velké obavy ohledně budoucnosti, takže je určitě potenciálně možné, že by se to mohlo opakovat,“ uvedl hlavní autor studie, Derek Sawyer.
Zdroj: livescience.com, eurekalert.org
