Článek
Panuje obecný názor, že lidé žijící v chudobě jsou méně morální, protože jsou nuceni soustředit se na přežití, což je může vést k nepoctivému chování ve snaze zvýšit svůj příjem. Jiní se zase domnívají, že tento postoj pramení z pocitu sociální nespravedlnosti. Ve společnosti nadále převládají negativní stereotypy o lidech s relativně nízkými příjmy a nižším socioekonomickým statusem, podle nichž si za svou chudobu můžou sami, protože jsou líní, nepoctiví, mají slabou vůli a jsou zvyklý dojit systém. Je to však pravda?
Předchozí výzkumy přinesly smíšená zjištění o tom, zda se ti, co pociťují nedostatek, tedy že „mají méně, než potřebují“, skutečně chovají nemorálněji. Některé studie zjistily, že nedostatek zdrojů nemorální chování zesiluje, zatímco jiné takový efekt nezaznamenaly. Metaanalýza z roku 2021, která tyto studie shrnula, naznačuje, že akutní finanční problémy, akutní fyziologický nedostatek a pocit finanční tísně obecně zvyšují sklon jedinců k nemorálnímu chování, zatímco chronické formy nedostatku, jako je nízký socioekonomický status, takové účinky nevykazují.
Závist a pocit křivdy
Jelikož se zdá, že neetické chování je primárně spojeno spíše s akutním než chronickým nedostatkem, nemusí být fyziologické důsledky toho, že lidé „mají příliš málo“, hlavním faktorem, který ovlivňuje jejich sklon k neetickému ekonomickému chování. Morální rozhodování finančně deprivovaných jedinců by mohlo být poznamenáno tím, jak se srovnávají s ostatními a vnímají nespravedlnost v tom, že druzí mají více než oni sami. Toto vnímání by mohlo potenciálně sloužit jako ospravedlnění pro neetické chování s cílem zajistit si ekonomický prospěch. To je v souladu s předchozím výzkumem, který naznačuje, že psychologický dopad ekonomické nerovnosti je způsoben spíše vnímanou než objektivní nerovností, protože lidé jsou více ovlivněni známkami ekonomických rozdílů v každodenním životě než abstraktními informacemi o nerovnosti.
Ekonomická propast mezi nejchudšími a nejbohatšími vrstvami obyvatelstva se ve světě dál zvětšuje.
Subjektivní nedostatek zdrojů může aktivovat motivaci zaměřenou na sebe sama a na soutěživost ve snaze kompenzovat tento nedostatek. Subjektivní nedostatek zdrojů může také plodit soupeření o zdroje a vyvolávat pocity nespravedlnosti a závisti způsobené vzrůstajícím sociálním srovnáváním s ostatními, kteří mají výhody, po nichž závistivá osoba touží. Zkušenosti s nerovností a nedostatkem zdrojů zužují pozornost směrem k překonání tíživé situace, což následně ovlivňuje morální úsudek a rozhodovací procesy.
Tato situace může přimět jednotlivce k tomu, aby se začali chovat způsobem, který podporuje jen jejich vlastní zájmy. V honbě za omezenými zdroji se mohou chovat impulzivněji, více riskovat a upřednostňovat okamžitý zisk před budoucími důsledky. Ti, kteří se cítí znevýhodnění, mohou přikročit i k neetickému jednání, protože věří, že si tím vezmou zpět to, co jim podle jejich názoru náleží. Ač je takové chování z právního nebo morálního hlediska vadné, někteří jedinci si to mohou sami před sebou ospravedlnit jako jako způsob nápravy vnímané nespravedlnosti.
Oči nás prozradí
Dosud však žádná studie do nezkoumala, jak různé finanční situace a motivace ovlivňují lidskou pozornost, způsob zpracování informací a etiku chování. Tuto oblast vztahů nově otevřel výzkum Reichmanovy univerzity v Izraeli ve spolupráci s Aarhuskou univerzitou v Dánsku. Jejich práce si kladla za cíl ověřit hypotézy, zda finanční deprivace oproti bohatství skutečně zvyšuje tendenci jednotlivců dopouštět se podvodů ze zištných důvodů a zda ti chudší ve zvýšené míře zaměřují svoji pozornost na informace sloužící k jejich osobnímu prospěchu. Rovněž testovala, do jaké míry lidé poznamenaní finanční tísní snižují své morální standardy.
Výzkumníci využili pokročilou technologii sledování pohybu očí k analýze chování účastníků. Tato metoda se ukázala jako velmi užitečná pro zkoumání kognitivních procesů, které ovlivňují etická rozhodnutí. Díky ní lze totiž zjistit, jakou důležitost přisuzují lidé jednotlivým informacím během jejich vyhledávání – množství věnované pozornosti totiž přímo souvisí s tím, jak klíčové pro rozhodování tyto informace jsou.
Z předchozích výzkumů je známo, že lidé mají při nečestném jednání tendenci zaměřovat svou pozornost na informace, které jim vyhovují, a naopak ignorovat ty, které by jim mohly způsobit nepříjemné pocity v podobě výčitek svědomí či pochybností o sobě samých. Často se vyhýbají informacím, které by je upozornily na to, že jejich rozhodnutí nejsou čestná. Tento způsob selektivního vnímání, známý jako etické slepé skvrny, umožňuje lidem jednat nemorálně, aniž by si nabourali pozitivní obraz o sobě samých, který si vytvořili.
Chudí lidé zejména v rozvojových zemích nemají bankovní účty a své skrovné úspory ukládají v hotovosti.
Panna, nebo orel? Hojnost, nebo nouze?
Experimentu se zúčastnilo 60 osob, z nichž 58,3 % tvořily ženy. Všichni měli normální nebo korigovaný zrak. Účastníci byli náhodně rozděleni do skupin na základě házení mincí. Ti, kteří si hodili „pannu“, obdrželi 15 dolarů (cca 340 Kč), což mělo navodit pocit hojnosti. Naopak ti, kteří si hodili „orla“, získali pouze tři dolary (cca 70 Kč) a s tím i pocit vnímaného nedostatku. Účastníci v této skupině si měli vzpomenout na situaci, kdy se potýkali s nedostatkem zdrojů, zatímco skupina s pocitem hojnosti si měla vybavit neutrální zážitek, například návštěvu obchodu. Následně všichni plnili tzv. „Flexibilní úkol s tečkami“, kde určovali, na které straně obrazovky je více teček.
Každý účastník si během experimentu vyzkoušel oba typy motivace. V jedné části (motivace k přesnosti) byli odměňováni za správné odpovědi. V druhé části (motivace k hlášení) však měli možnost vydělat více peněz tím, že by nepoctivě nahlásili více teček na straně s vyšší odměnou. Tento přístup vědcům umožnil sledovat, jak různé podmínky – pocit nedostatku nebo hojnosti – a různé typy motivace – snaha o přesnost nebo o vyšší zisk – ovlivňují chování účastníků.
Výsledky vědce překvapily
Výsledky studie překvapivě odhalily, že i když účastníky ve stavu finanční nouze více lákaly informace, které by jim umožnily podvádět, ve skutečnosti podváděli výrazně méně než ti, kteří se nacházeli v lepší finanční situaci. Lidé v podmínkách nedostatku prokázali výrazně vyšší přesnost, když byli placeni za pravdivé odpovědi, zatímco ti ve stavu hojnosti častěji podváděli kvůli možnému zisku. Studie tak dokazuje, že pocit nedostatku nemusí nutně vést k menší ochotě jednat eticky. Co však překvapilo nejvíc, bylo zjištění, že lidé v nedostatku se dopouštěli výrazně méně nečestných rozhodnutí než ti, kteří se těšili hojnosti. To může znamenat, že dodržují přísnější morální zásady, nebo se více zaměřují na to, aby se vyhnuli nepoctivému chování, možná právě kvůli nespravedlným okolnostem, které je nutí udržet si morální integritu navzdory těžkostem.
Sdílená bolest nejen zvyšuje pocit solidarity, ale může také podpořit skutečnou skupinovou spolupráci.
Nedávné studie tuto teorii potvrzují – znevýhodnění lidé často projevují silnější prosociální chování, které se vyznačuje štědrostí a nezištnými skutky. Navíc se zdá, že v ekonomicky náročných podmínkách a při nedostatku prostředků mají větší tendenci spolupracovat, místo aby soupeřili, neboť takový přístup obecně pomáhá lépe překonávat obtíže.
Negativní stereotypy, které spojují nemorální chování s ekonomicky znevýhodněnými skupinami, se tak ukazují jako neopodstatněné. Podle profesora Guye Hochmana, který výzkum na Reichmanově univerzitě vedl, by tato zjištění mohla pomoci zmírnit předsudky vůči sociálně slabým lidem a podpořit snahy o posílení etického chování napříč celou společností.
Peníze chtějí všichni, ale ne každý je umí vydělat
Ačkoliv účastníci, kteří čelili akutnímu finančnímu nedostatku, projevovali méně nečestné chování, stále měli výraznou tendenci zaměřovat se na volbu s vysokým platem. Naopak účastníci s dostatkem finančních prostředků rozdělovali svou pozornost rovnoměrněji mezi všechny možnosti. Tento vzorec odpovídá předchozím studiím, které ukazují, že finanční nedostatek může soustředit pozornost lidí na možnosti, jež slibují rychlé zlepšení jejich situace, i když se nakonec nemusí rozhodnout jednat podle těchto impulzů.
Toto zjištění, které může na první pohled vyznívat paradoxně, naznačuje dvě možné věci. Za prvé, lidé, kteří se nacházejí v nedostatku, mohou být více motivováni k hledání krátkodobých zisků a snažit se zlepšit svou situaci, ale přitom nemusí být ochotni obětovat své morální standardy. Na druhou stranu se bohatí lidé po dosažení finančního úspěchu mohou cítit, jako kdyby měli právo používat jakékoliv prostředky k posílení své ekonomické situace, neboť to považují za součást konkurenčního boje o zdroje. Tyto souvislosti si však zaslouží další zkoumání, aby bylo možné lépe pochopit, jak nedostatek ovlivňuje neetické chování a zda hojnost podněcuje amorálnost.
Studie rovněž odhalila, že lidé ve finanční tísni často přehlíželi cenné informace, které by jim mohly pomoci vyřešit úkol a ulevit od finančního stresu. Tento jev je v souladu s předchozími výzkumy, které ukazují, že nedostatek peněz zaměřuje pozornost lidí na okamžitý a jistý zisk zdrojů, místo aby umožnil objevit výhodnější dlouhodobé strategie, které by jim skutečně mohly přinést úlevu. Tímto způsobem nedostatek úzce zaměřuje mysl na okamžité uspokojení, a to i na úkor dlouhodobého prospěchu.
Závěrem se sluší dodat, že studie má svá omezení. Hlavně to, že většina účastníků byla vysokoškolskými studenty, což může determinovat, jak moc se dají tyto výsledky vztáhnout na širší populaci.
Odkaz na studii: Børsting, C., Elbæk, C., Mitkidis, P. a Hochman, G. (2024), Nedostatek zdrojů vede k zaujaté pozornosti, ale snižuje neetické chování. J Behav Dec Making, 37: 2402. https://doi.org/10.1002/bdm.2402
