Je čas přehodnotit kreatin? Nový výzkum nabádá k opatrnosti

Ještě donedávna většina odborníků považovala kreatin za jeden z nejbezpečnějších doplňků stravy. Sportovci ho užívají ke zvýšení síly, starším lidem může pomoci udržet svalovou hmotu a některé studie naznačují přínos i pro mozek. Po desetiletích výzkumu si vybudoval pověst látky, která je pro širokou veřejnost mimořádně bezpečná.

Tuto dlouholetou jistotu ale nedávno narušily výsledky studie publikované v časopise Nature Communications. Její autoři zkoumali, zda může kreatin u pacientů s již probíhajícím nádorovým onemocněním ovlivnit šíření rakovinných buněk do dalších částí těla. Nové poznatky ukazují, že u pacientů s aktivní rakovinou nemusí být užívání kreatinu tak bezproblémové, jak se dosud předpokládalo.

Na první pohled to nedává smysl. Jak může doplněk, který pomáhá svalům vyrábět energii, souviset s metastázami?

Odpověď je překvapivě prostá – nádorové buňky umějí využít téměř vše, co jim organismus nabídne. Jsou mimořádně přizpůsobivé. Přivlastňují si dostupné zdroje energie, mění svůj metabolismus a někdy obracejí ve svůj prospěch i obranné mechanismy, které mají tělo chránit.

V biologii totiž často nerozhoduje jen samotná látka, ale především prostředí, ve kterém působí.

Stejně jako déšť může být požehnáním pro vyschlou zahradu, ale problémem při povodni, může i jedna biologicky aktivní látka působit v různých situacích zcela odlišně.

Jinak se totiž chová kreatin v organismu zdravého člověka a jinak u lidí s aktivním nádorovým onemocněním.

Než nádorová buňka založí metastázu, musí překonat řadu překážek. Nestačí jen opustit původní nádor. Musí proniknout do krevního nebo lymfatického řečiště, přežít silný mechanický stres i útoky imunitního systému a nakonec se uchytit v jiném orgánu. Jde o mimořádně náročnou misi. Z milionů buněk, které se o tuto cestu pokusí, jich uspěje jen nepatrný zlomek.

Pak se ale může objevit nečekaný spojenec. A to je první překvapivý moment nové studie. Vědci zjistili, že kreatin nepůsobí primárně na samotné nádorové buňky. Místo toho ovlivňuje krevní destičky – buňky, jejichž úkolem je zastavovat krvácení a podílet se na hojení tkání. Ty za určitých okolností mohou sehrát nečekanou úlohu i při šíření rakoviny.

Podle autorů studie rozhodující změny nezačínají v nádorových buňkách, ale hluboko v kostní dřeni. V megakaryocytech – velkých buňkách, z nichž vznikají krevní destičky. Jinými slovy: výzkumníci zjistili, že doplňkový kreatin může ovlivnit jejich „výrobní program“ ještě dříve, než se destičky dostanou do krevního oběhu.

Megakaryocyty dokážou kreatin „nasávat“ pomocí transportního proteinu SLC6A8, který slouží jako vstupní brána. Zvýšený přísun kreatinu do těchto buněk podle autorů aktivoval dosud nepopsanou signální dráhu, v níž sehrály klíčovou úlohu enzym kreatinkináza B (CKB) a bílkovina STAT5B. Samotné názvy nejsou pro běžného čtenáře podstatné. Důležité je pochopit jejich účinek.

V megakaryocytech se změní genetický program, který určuje vlastnosti nově vznikajících krevních destiček. Ty nejsou početnější, ale biologicky „přeprogramované“. Snáze se aktivují, ochotněji přilnou k cirkulujícím nádorovým buňkám a vytvářejí shluky. Ty potom fungují jako ochranný štít, který rakovinným buňkám pomáhá přežít útok imunitního systému i náročnou cestu krevním řečištěm. Zároveň zvyšují pravděpodobnost, že se uchytí ve vzdáleném orgánu a založí metastázu.

To je na celé studii možná nejpřekvapivější. Rakovina zde nevyužívá kreatin přímo jako „palivo“. Využívá obranný mechanismus vlastního organismu. Buňky, které nás za normálních okolností chrání před krvácením, se tak za určitých podmínek mohou stát nechtěnými pomocníky šíření nádoru. Tento nově popsaný mechanismus patří k nejvýznamnějším objevům celé studie.

Po podobných objevech bývá lákavé udělat jednoduchý závěr: kreatin podporuje metastázy.

Takové zjednodušení by však bylo zavádějící.

Autoři studie netvrdí, že kreatin sám o sobě způsobuje šíření rakoviny. Popsali biologický proces, který může za určitých okolností metastázování usnadnit. Současně zdůrazňují, že jejich práce přináší především silné experimentální důkazy. Na jednoznačné odpovědi pro onkologické pacienty je zatím příliš brzy.

Hlavní část výzkumu proběhla na myších. Vědci použili několik různých modelů nádorových onemocnění – mimo jiné melanom, rakovinu tlustého střeva, plic i prsu. U zvířat, kterým podávali kreatin, opakovaně pozorovali větší počet plicních metastáz i kratší dobu přežití než u kontrolních skupin.

Lidská část výzkumu měla zatím pouze pilotní charakter. Zapojilo se do ní jedenáct zdravých dobrovolníků, kteří po dobu čtrnácti dnů užívali 20 gramů kreatinu denně, tedy dávku odpovídající běžné nasycovací fázi. Analýza jejich krve potvrdila stejný biologický jev jako u myší – krevní destičky vykazovaly výrazně vyšší aktivitu.

To však neznamená, že by vědci prokázali vyšší riziko metastáz u lidí. Takový závěr z této části studie jednoduše vyvodit nelze. Účastníci byli zdraví a výzkum nesledoval vznik ani šíření nádorového onemocnění.

Význam lidské části výzkumu spočíval v něčem jiném. Potvrdila, že biologický mechanismus objevený u myší se může aktivovat také v lidském organismu. Právě proto autoři vyzývají k dalším klinickým studiím přímo u onkologických pacientů.

Pokud čekáte, že jedna nová studie okamžitě rozhodne, zda je kreatin bezpečný, nebo ne, budete nejspíš zklamáni. Tak věda nefunguje. Každý významný objev je teprve začátkem. Další výzkumné týmy se ho snaží zopakovat, ověřit a zjistit, zda stejné výsledky platí i u dalších skupin pacientů.

Teprve pokud se nové poznatky podaří opakovaně potvrdit, mohou se promítnout do klinické praxe. Proto žádná z velkých onkologických společností, například ASCO nebo ESMO, zatím na základě této jediné studie nevydala nové doporučené postupy. Ne proto, že by její výsledky byly nevýznamné, ale proto, že medicína staví doporučení na souboru vzájemně se potvrzujících důkazů, nikoli na jediné, byť mimořádně kvalitní práci.

Obraz navíc není zcela jednostranný. Starší populační studie, například analýzy dat NHANES, nenašly souvislost mezi vyšším příjmem kreatinu ze stravy a vyšším rizikem vzniku rakoviny. Některé dokonce naznačily opačný trend – lidé s vyšším příjmem kreatinu měli nižší výskyt některých nádorových onemocnění. Jiné přehledové práce zase upozornily, že by kreatin mohl vybraným onkologickým pacientům pomáhat zmírnit úbytek svalové hmoty během léčby.

Zdánlivě si to protiřečí. Ve skutečnosti však jednotlivé studie odpovídají na odlišné otázky.

Jedna zkoumá, zda kreatin souvisí se vznikem rakoviny u zdravých lidí. Druhá se zajímá o to, co se děje v organismu člověka, který už aktivním nádorovým onemocněním trpí a jehož rakovinné buňky se mohou šířit do dalších orgánů.

Právě do této druhé oblasti vnesla studie z roku 2026 nový a velmi důležitý pohled.

Proto dnes řada odborníků zdůrazňuje především princip předběžné opatrnosti. Ne proto, že by bylo prokázáno, že kreatin škodí všem onkologickým pacientům, ale proto, že nově popsané biologické souvislosti zatím nelze přehlížet. Dokud jejich význam neprověří další klinické studie, nelze kreatin lidem s aktivním nádorovým onemocněním jednoznačně doporučovat.

Pro většinu zdravých lidí se po zveřejnění této studie nic zásadního nemění. Výsledky nenaznačují, že by kreatin zvyšoval riziko vzniku rakoviny, ani nevyvracejí dlouhodobé poznatky o jeho bezpečnosti při doporučeném dávkování.

Zpozornět by však měli pacienti s aktivním nádorovým onemocněním. Právě u nich studie otevírá dosud nezodpovězenou otázku, jak se tyto dosud převážně laboratorní a zvířecí poznatky promítnou do klinické praxe. Nejasností zůstává hned několik.

Dosud například nevíme, zda se popsané mechanismy uplatňují i při běžném udržovacím dávkování tři až pět gramů denně, protože pro tuto úroveň příjmu zatím chybí dostatek kvalitních klinických dat. Stejně tak není jasné, zda se případné účinky liší podle typu nádoru, jeho biologických vlastností nebo fáze onemocnění. Nádory totiž během svého vývoje procházejí metabolickými změnami, které mohou jejich reakci na kreatin významně ovlivnit.

Vzhledem k těmto nejasnostem nelze v tuto chvíli říci, u kterých pacientů by mohla suplementace případně přinášet benefit, například při podpoře svalové hmoty během onkologické léčby, a u kterých by naopak mohla být nevhodná. Proto je u pacientů s aktivním nádorovým onemocněním na místě individuální posouzení vždy ve spolupráci s ošetřujícím lékařem.

Nezačínejte se suplementací bez předchozí konzultace s onkologem. Stejně tak kreatin bez doporučení lékaře svévolně nevysazujte. Správné rozhodnutí závisí na typu nádoru, stadiu onemocnění, zvolené léčbě i vašem celkovém zdravotním stavu.

Je dobré pamatovat ještě na jednu praktickou souvislost. Kreatin se v těle přeměňuje na kreatinin – látku, podle jejíž hladiny lékaři běžně posuzují funkci ledvin. Suplementace proto může jeho hodnotu zvýšit, aniž by šlo o skutečné poškození ledvin. Pokud lékař o užívání kreatinu neví, může laboratorní výsledky nesprávně interpretovat. Proto je důležité informovat zdravotnický personál o všech doplňcích stravy, které pravidelně užíváte.

Je tedy čas přehodnotit kreatin? U části pacientů ano.

Nový výzkum totiž nepřepsal dosavadní poznatky o jeho bezpečnosti u zdravých lidí. Spíše připomíná, že stejná látka může mít v různých situacích odlišné účinky. To, co je pro zdravého člověka bezpečné a přínosné, nemusí automaticky platit pro organismus zatížený nádorovým onemocněním.

Právě proto moderní medicína stále více zdůrazňuje princip individualizované léčby. Neexistují univerzální odpovědi ani jednoduchá pravidla typu: „Je to přírodní, takže je to bezpečné.“ Stejně zavádějící je opačný extrém, podle něhož musí být každá látka riziková pro všechny jen proto, že může představovat problém v určité situaci.

Správnou cestou proto není ani bezmyšlenkovité užívání doplňků stravy, ani zbytečné obavy.

Důležitější než otázka „Je kreatin dobrý, nebo špatný?“ je jiná:

Je vhodný právě pro tohoto konkrétního člověka v této konkrétní situaci?

Doufejme, že odpovědi usnadní další vývoj v oblasti medicíny.

Jak se na nové výsledky díváte vy? Měly by podobné objevy rychleji ovlivňovat doporučení pro pacienty, nebo je správné vyčkat na další klinické studie?

Článek shrnuje současné vědecké poznatky a nenahrazuje odborné lékařské vyšetření ani individuální doporučení ošetřujícího lékaře.