Normální BMI, skryté riziko: Proč může být pro plodnost důležitější pas

BMI patří k nejznámějším číslům, která o svém těle známe. Zadáte výšku a hmotnost a během několika sekund dostanete výsledek, který vás zařadí do jedné ze známých kategorií: normální hmotnost, nadváha nebo obezita.

Je to praktické. A právě proto se BMI používá už desítky let.

Jenže lidské tělo není excelová tabulka.

Dvě ženy mohou mít úplně stejné BMI, a přesto se jejich těla mohou v mnoha ohledech lišit. Mohou mít jiný podíl tělesného tuku, jinak rozložené tukové zásoby a také odlišný metabolický stav.

A právě tady má BMI své slepé místo. Řekne nám, jaký je poměr tělesné hmotnosti k výšce, ale neodhalí, co se za touto hodnotou skrývá.

BMI má nespornou výhodu: je jednoduché, rychlé a snadno dostupné. Právě proto má stále své místo například při hodnocení zdravotních rizik ve velkých skupinách lidí.

U konkrétního člověka ale obraz zůstává neúplný.

BMI nerozlišuje mezi svalovou a tukovou hmotou. Nezachytí, zda se tuk ukládá převážně pod kůží, nebo hluboko v břišní dutině kolem orgánů. A už vůbec z něj nepoznáme, jak na tom člověk je po metabolické stránce.

To neznamená, že BMI je špatný ukazatel. Znamená to jen, že odpovídá na jednu poměrně jednoduchou otázku – kolik vážíte vzhledem ke své výšce – zatímco lidské tělo jich klade mnohem víc.

A právě u ženské plodnosti může být zajímavé nejen to, kolik tuku tělo obsahuje, ale také kde se ukládá a co se v organismu odehrává v souvislosti s jeho nadbytkem.

Tady už se dostáváme k viscerálnímu tuku.

Viscerální tuk není pouze pasivní zásobárna energie. Jde o metabolicky aktivní tkáň, která souvisí s tvorbou biologicky aktivních látek a při jeho nadbytku také s inzulinovou rezistencí a chronickým zánětem nízkého stupně.

Jedním z důležitých článků řetězce je inzulin.

Když buňky na inzulin reagují hůře, tělo se snaží jejich nižší citlivost kompenzovat tím, že ho začne vyrábět více. Dlouhodobě zvýšená hladina inzulinu přitom nemusí zůstat jen otázkou metabolismu. Může zasahovat také do hormonálního prostředí, které řídí činnost vaječníků.

U některých žen může být spojena se zvýšenou tvorbou androgenů. Tyto hormony jsou pro ženské tělo přirozenou součástí hormonálního systému, ale jejich nadbytek může narušovat dozrávání folikulů a pravidelný průběh ovulace.

Tím ale příběh nekončí. Když se viscerálního tuku nahromadí příliš, může se v těle zvyšovat aktivita látek podporujících zánět, například cytokinů TNF-α a IL-6. Výsledkem může být dlouhodobý, mírný zánětlivý stav, který ovlivňuje řadu metabolických a hormonálních procesů.

To ovšem neznamená, že můžeme ukázat na břicho a říct: „Tady je příčina neplodnosti.“

Tak jednoduchá biologie není.

Mnohem přesnější je představit si síť vzájemně propojených dějů:

viscerální tuk → metabolické změny → inzulinová rezistence a zánětlivé procesy → změny hormonálního prostředí → u některých žen poruchy ovulace.

Biologie je zkrátka o něco komplikovanější než představa jediného viníka.

Právě proto se věda stále více zajímá o jiné ukazatele tělesného tuku a metabolismu.

Jedním z nich je RFM neboli Relative Fat Mass, relativní tuková hmota. Snaží se pomocí výšky a obvodu pasu odhadnout, jaký podíl tělesné hmotnosti tvoří tuk.

Dalším je index konicity C-index, který se zaměřuje zejména na centrální ukládání tuku, tedy jeho hromadění v oblasti břicha.

A potom je tu METS-VF, který jde ještě dál. Kombinuje údaje o tělesných proporcích s metabolickými ukazateli, například hladinou glukózy a krevních tuků. Dokáže tak zachytit nejen množství a rozložení tělesného tuku, ale také metabolické riziko, které s jeho nadbytkem souvisí.

Pro běžného člověka se jejich rozdíl dá zjednodušit takto:

A právě tento posun od samotné hmotnosti k tělesnému složení a metabolismu začíná být pro výzkum ženské plodnosti zásadní.

Teorie je jedna věc. Data skutečných žen druhá.

Nejnovější analýza publikovaná v roce 2026 využila údaje amerického průzkumu NHANES. Zahrnovala 1103 žen ve věku 18 až 45 let, z nichž 132 uvedlo anamnézu neplodnosti.

Ženy s anamnézou neplodnosti měly v průměru vyšší hodnoty všech tří sledovaných ukazatelů – RFM, C-indexu i METS-VF. Vyšší byl také jejich průměrný obvod pasu.

Po zohlednění dalších faktorů vyšly rozdíly ještě zajímavěji.

Ženy v nejvyšší třetině hodnot RFM měly ve srovnání s nejnižší třetinou přibližně 2,5krát vyšší šanci na anamnézu neplodnosti. U C-indexu byla tato šance téměř dvojnásobná a u METS-VF přibližně trojnásobná. METS-VF přitom ze sledovaných ukazatelů vyšel nejlépe při rozlišování žen s anamnézou neplodnosti.

To zní působivě.

Ale právě tady je potřeba na chvíli zabrzdit.

Bylo by lákavé z výsledků udělat jednoduchý titulek:

Máte vysoký METS-VF? Pozor, můžete mít problém otěhotnět.

Tak jednoduché to však není. METS-VF nelze brát jako nový test plodnosti. Nedokáže říct, zda konkrétní žena otěhotní, ani předpovědět, která z nich bude mít s početím potíže.

Šlo o průřezovou analýzu. Výzkumníci tedy sledovali údaje v určitém okamžiku, nikoli ženy dlouhodobě od chvíle, kdy se začaly pokoušet o početí. Není proto možné přesně určit časovou posloupnost. Nevíme, zda určité změny tělesného složení předcházely problémům s početím, nebo zda se tělesné složení změnilo až později.

To je podstatné. Žena například mohla mít potíže s početím v minulosti, zatímco její tělesné parametry byly změřeny až později. Z takových dat proto nelze spolehlivě určit, co bylo příčinou a co následkem.

Je tu ještě jeden důvod, proč zpozornět.

Kdyby šlo o jedinou analýzu, bylo by na místě držet se ještě víc při zemi.

Jenže podobný obraz se objevil už ve studii publikované o rok dříve, v roce 2025.

Tentokrát vědci analyzovali data 3915 žen ve věku 18 až 45 let a zaměřili se na RFM – ukazatel, který pomocí výšky a obvodu pasu odhaduje podíl tělesného tuku.

Výsledek? Ženy s nejvyššími hodnotami RFM měly po zohlednění dalších sledovaných faktorů 2,87krát vyšší pravděpodobnost anamnézy neplodnosti než ženy s nejnižšími hodnotami.

Jedna studie může být náhoda nebo výsledek specifického způsobu zpracování dat. Když se ale podobný signál objeví podruhé – v jiné analýze, na jiném počtu žen a při jiném statistickém zpracování –, stojí za to zbystřit.

Není to ale důvod k panice.

Protože stále platí jedna z nejdůležitějších vět ve vědě:

Korelace není příčina.

Určitou nejistotu přidává i způsob, jakým byly informace o neplodnosti získány – vycházely z odpovědí samotných účastnic, nikoli z dlouhodobého klinického sledování.

Co tedy studie skutečně říkají?

Že mezi sledovanými ukazateli tělesného tuku a anamnézou neplodnosti existuje statistická souvislost. To je zajímavý výsledek. Není to ale důkaz, že břišní tuk neplodnost přímo způsobuje.

A tenhle rozdíl stojí za zapamatování.

RFM není domácí test plodnosti.

METS-VF není diagnóza neplodnosti.

A větší pas není rozsudek.

Význam těchto ukazatelů je jinde. Pomáhají vědcům přesněji popsat, jak spolu mohou souviset množství a rozložení tělesného tuku, metabolické zdraví a reprodukční funkce.

A právě proto jsou jejich výsledky zajímavé.

Jedno z nejzajímavějších zjištění studie se objevilo ve chvíli, kdy vědci rozdělili ženy podle věku.

Souvislost mezi vyšší hodnotou RFM a anamnézou neplodnosti byla výraznější u žen mladších 35 let. S rostoucím věkem tato statistická souvislost slábla.

Na první pohled to může působit paradoxně. Vždyť s věkem plodnost přirozeně klesá. Proč by tedy měl být ukazatel tělesného tuku statisticky významnější právě u mladších žen?

Jedno důležité vysvětlení souvisí s tím, kam tělo tuk ukládá.

S věkem se totiž mění hormonální prostředí i distribuce tělesného tuku. Stejné číslo RFM tak nemusí v pětadvaceti a ve čtyřiceti znamenat úplně totéž.

U mladších žen tak může vyšší RFM odrážet něco víc než jen větší množství tělesného tuku: jeho sklon ukládat se právě v oblasti břicha, kde se nachází metabolicky aktivní viscerální tuk. Jak už jsme zmínili, viscerální tuk souvisí s inzulinovou rezistencí a zánětlivými procesy a může zasahovat také do hormonální rovnováhy. A právě ta hraje důležitou roli v regulaci ovulace.

U starších žen je situace odlišná. Přibývající tuk se se více přesouvá do podkožních zásob, například v oblasti boků a stehen. Tento typ tuku má jiný metabolický profil než viscerální tuk a jeho souvislost s inzulinovou rezistencí či zánětlivými procesy bývá slabší.

Zároveň se po pětatřicítce do příběhu plodnosti stále výrazněji zapojují jiné biologické faktory. S věkem přirozeně klesá počet a kvalita vajíček a proměňuje se také funkce vaječníků. Tyto změny mohou být natolik významné, že v datech starších žen překryjí nebo oslabí souvislost mezi RFM a anamnézou neplodnosti. Výsledkem pak může být statisticky méně výrazný vztah mezi RFM a neplodností u starších žen.

Neznamená to ale, že tělesný tuk s věkem přestává hrát roli. Mění se spíš jeho místo v celém příběhu – stejně jako význam dalších biologických faktorů, které s věkem sílí.

Věk zkrátka přepisuje pravidla hry. A tělesný tuk je jen jedním z hráčů.

Tady se dostáváme k otázce, která může být pro čtenářku nejdůležitější.

Pokud žena čelí obezitě a poruchám ovulace, řešením není slepé sledování ručičky na váze. Klíčová je podpora metabolismu. Postupný úbytek tuku zlepšuje citlivost na inzulin i hormonální rovnováhu, což může znovu nastartovat ovulaci a zpravidelnit cyklus. Místo honby za ideální postavou tak dává smysl soustředit se na celkové metabolické zdraví.

Ani zde však neplatí jednoduchá rovnice: zhubnout = otěhotnět.

Obnovení ovulace je důležité, ale samo o sobě nezaručuje těhotenství. Neplodnost může mít řadu dalších příčin – například neprůchodnost vejcovodů, endometriózu, poruchy reprodukčních orgánů nebo faktory na straně partnera.

Proto také nelze z dostupných dat vyvodit univerzální radu:

„Nejdřív zhubněte a potom otěhotníte.“

Je tu ještě důležitá výhrada: dosavadní výzkum, který pracuje s moderními ukazateli jako RFM, C-index a METS-VF, zatím neprokázal, že nižší množství tělesného tuku samo o sobě vede ke kvalitnějším vajíčkům nebo zvyšuje šanci na úspěšné umělé oplodnění. Na druhou stranu některé intervenční studie u žen s nadváhou či obezitou zaznamenaly po snížení hmotnosti povzbudivé výsledky – například vyšší podíl spontánních početí. Celkový obraz je ale méně jednoznačný, neboť úspěšnost početí a léčby neplodnosti ovlivňuje řada dalších faktorů.

Především ne další důvod ke stresu z váhy.

Pokud se žena snaží otěhotnět, není důvod začít si doma počítat RFM nebo METS-VF a podle výsledku si stanovovat „riziko neplodnosti“.

Tyto ukazatele jsou zatím především výzkumnými nástroji, které pomáhají vědcům lépe popsat souvislosti mezi tělesným tukem, metabolismem a reprodukčním zdravím.

Smysl dává dívat se na tělo komplexněji.

Vedle hmotnosti může být relevantní:

Pokud se k výraznějšímu ukládání tuku v oblasti břicha přidávají nepravidelný cyklus, potíže s ovulací nebo jiné známky metabolických problémů, je rozumné situaci probrat s gynekologem či specialistou na reprodukční medicínu.

Pokud žena plánuje těhotenství, může své tělo podpořit několika poměrně obyčejnými věcmi. Žádné z nich není kouzelným tlačítkem na plodnost. Dohromady ale mohou vytvářet lepší podmínky pro zdravé fungování metabolismu, hormonálního systému i celého organismu.

1. Pokud máte nadváhu nebo obezitu, zaměřte se na postupnou redukci tuku

Rychlý úbytek kilogramů ještě neznamená, že se zlepší metabolické zdraví. Drastické diety mohou váhu srazit dolů, ale pokud je nelze dlouhodobě udržet, nemusí přinést ani trvalé snížení viscerálního tuku a zlepšení citlivosti na inzulin – tedy změny, které mohou být důležité pro pravidelnou ovulaci.

2. Dejte přednost jídelníčku, který prospívá metabolismu

Jídlo neovlivňuje jen číslo na váze. Souvisí také s regulací krevního cukru, citlivostí na inzulin a celkovým metabolickým stavem.

Tady se do hry dostává středomořský způsob stravování. Ne jako zázračná „dieta na otěhotnění“, ale jako jeden z nejlépe prozkoumaných jídelníčků, který dlouhodobě podporuje celkové zdraví i metabolickou kondici. Jeho kouzlo přitom nespočívá v žádném tajném receptu. Základem je hodně zeleniny a ovoce, luštěniny, celozrnné potraviny, ořechy a semena, kvalitní nenasycené tuky včetně olivového oleje a pravidelná konzumace ryb. Naopak málo prostoru nechává vysoce průmyslově zpracovaným potravinám a nadbytku přidaného cukru.

A co plodnost? Některé studie u žen podstupujících asistovanou reprodukci naznačují, že vyšší dodržování středomořského způsobu stravování může souviset s příznivějšími výsledky léčby. Nejde však o univerzální pravidlo. Výsledky jednotlivých výzkumů se liší a zatím nemáme dost důkazů k tvrzení, že samotná středomořská strava spolehlivě zvyšuje šanci na těhotenství nebo narození zdravého dítěte.

Pozornost si zaslouží také glykemická zátěž jídelníčku. Potraviny, po nichž hladina krevního cukru rychle vystřelí vzhůru, nemusí být pro metabolismus tou nejlepší volbou. Americká společnost pro reprodukční medicínu (ASRM) proto řadí mezi součásti takzvané „fertility diet“ také sacharidy s nízkým glykemickým indexem. V observačních studiích se tento způsob stravování spojoval s nižším rizikem neplodnosti související s poruchami ovulace. Zároveň ale ASRM upozorňuje, že k definitivním závěrům stále chybějí kvalitnější intervenční studie.

3. Pohyb není jen způsob, jak spálit kalorie

Pravidelný pohyb má pro metabolické zdraví mnohem širší význam než samotné hubnutí. Pomáhá zlepšovat citlivost na inzulin, podporuje zdravé složení těla a přispívá k celkové fyzické kondici.

Nemusíte kvůli tomu začít běhat maraton.

Pravidelná svižná chůze, aerobní aktivita, posilování nebo jejich rozumná kombinace mohou být mnohem cennější než krátký nával nadšení, který po několika týdnech skončí.

4. Zanechte kouření a pití alkoholu

Metabolické zdraví není jediná věc, která s reprodukcí souvisí. Do skládačky patří i další známé faktory.

Kouření patří mezi rizikové faktory, které mohou negativně ovlivňovat ženské reprodukční zdraví. Pokud žena plánuje těhotenství, je proto vhodné kouření ukončit. U alkoholu zase platí, že při plánování těhotenství je namístě opatrnost a po otěhotnění se doporučuje alkohol vynechat.

5. Nezapomínejte ani na psychickou pohodu

A nakonec něco, co se do tabulek metabolických ukazatelů vejde jen obtížně: jak se člověk skutečně cítí.

Snažit se o dítě může být samo o sobě psychicky náročné. Pokud se početí nedaří, mohou se přidat obavy, frustrace nebo pocit, že tělo „nefunguje správně“. To všechno si zaslouží pozornost – ne proto, že by stres byl jednoduchým vysvětlením neplodnosti, ale protože psychická pohoda je součástí celkového zdraví.

A možná právě tady stojí za to celý příběh uzavřít: péče o metabolické zdraví není další úkol, který musí žena dokonale splnit, aby si zasloužila těhotenství. Je to způsob, jak dlouhodobě podpořit vlastní zdraví. A to má smysl bez ohledu na číslo na váze.