Káva a mladší pleť? Vědce fascinuje látka, o které se téměř nemluví

Každé ráno se v českých domácnostech i kavárnách rozehraje stejný voňavý rituál: miliony šálků kávy putují do rukou lidí, kteří v nich hledají povzbuzení, jasnější mysl nebo prostě příjemný začátek nového dne. Vědci se na ni ale už několik let dívají jinou optikou. Nezajímá je pouze kofein, ale také stovky dalších látek ukrytých v kávových zrnech.

Pozornost vědců se stále častěji obrací ke kyselině chlorogenové. Zatímco kofein zná téměř každý, o této přírodní rostlinné sloučenině slyšel jen málokdo. Přesto se právě ona stává jednou z nejintenzivněji zkoumaných látek obsažených v kávě.

Káva patří mezi chemicky nejpestřejší nápoje, které běžně konzumujeme. Vědci v ní identifikovali více než tisíc různých chemických látek. Přesto se dnes stále častěji ukazuje, že za mnoha jejími možnými zdravotními účinky nestojí samotný kofein, ale pestrá směs přírodních rostlinných sloučenin.

Jednou z nejvýznamnějších je kyselina chlorogenová (CGA). Rostliny si ji vytvářejí jako vlastní ochranný systém proti nepříznivým vlivům prostředí – pomáhá jim čelit silnému slunečnímu záření, suchu i napadení mikroorganismy. V lidském těle se nechová jen jako antioxidant. Výzkumy naznačují, že může ovlivňovat překvapivě široké spektrum biologických procesů – od regulace zánětu a metabolismu až po fungování buněčných „elektráren“, mitochondrií. Právě tato nečekaná šíře účinků vysvětluje, proč se v posledních letech dostala do hledáčku vědců z různých oborů.

Nejde přitom o vzácnou molekulu, se kterou se setkávají jen výzkumníci v laboratořích. Naopak – miliony lidí ji přijímají téměř každý den, aniž si to uvědomují, když si ráno připravují svůj oblíbený šálek kávy. O to překvapivější je, že podle dosavadních výzkumů může ovlivňovat některé procesy související se stárnutím pokožky. Téma, které zaměstnává vědce i kosmetický průmysl a kterému lidé věnují stále větší pozornost.

Vrásky nevzniknou přes noc. Jsou výsledkem tisíců drobných změn, které v pokožce probíhají den co den. Ty nejdůležitější se točí kolem kolagenu a elastinu – dvou bílkovin, díky kterým je pleť pevná, pružná a odolná.

Kolagen vytváří pevnou síť, která pokožku drží pohromadě, zatímco elastin dodává pleti schopnost pružit. S přibývajícím věkem se ale rovnováha mezi tvorbou a rozpadem těchto struktur postupně narušuje. Pleť tak přichází o svou pevnost a na povrch vystupují první linky i hlubší vrásky.

Nejde přitom jen o důsledek přibývajících let. Každý den na pokožku působí ultrafialové záření, znečištěné ovzduší, cigaretový kouř i běžné procesy probíhající uvnitř našeho těla. Při nich vznikají volné radikály – vysoce reaktivní molekuly, které mohou poškozovat buněčné struktury včetně DNA, pokud je organismus nedokáže včas zneškodnit.

Právě proto vědci věnují tolik pozornosti antioxidantům. Ne proto, že by uměly vrátit čas, ale proto, že mohou pomáhat tlumit část poškození, které se v buňkách během života postupně hromadí.

Tady ovšem příběh nekončí. Zdá se totiž, že kyselina chlorogenová nepůsobí jen jako antioxidant. Laboratorní studie naznačují, že může ovlivňovat i další mechanismy, které rozhodují o tom, jak rychle naše pokožka stárne.

Jedním z důležitých procesů při stárnutí pokožky je rychlost odbourávání kolagenu.

V kůži pracují enzymy označované jako MMP-1, MMP-3 a MMP-9. Za běžných okolností fungují jako údržbáři – odstraňují staré nebo poškozené části tkáně, aby mohly vzniknout nové. Když se ale jejich aktivita příliš zvýší, promění se v příliš horlivé „molekulární nůžky“, které začnou kolagen rozebírat rychleji, než ho tělo stačí obnovovat.

Tady ale zásadním způsobem vstupuje do hry kyselina chlorogenová. Experimenty naznačují, že může tlumit aktivitu některých enzymů MMP, a tím zpomalovat odbourávání kolagenu. Zároveň se jeví jako látka, která podporuje tvorbu jeho hlavních typů, a tím přispívá k pevnosti pokožky i její lepší regeneraci.

Přestože jsou tato zjištění sama o sobě zajímavá, vědci začali hledat odpověď ještě hlouběji. Ne už v kolagenu.

Kolagen je jen půlka příběhu. Aby si ho kožní buňky dokázaly samy vyrábět a spravovat s ním poškozenou tkáň, potřebují hlavně jedno – energii. A to ve velkém. O tu se starají mitochondrie, malé buněčné elektrárny, jejichž výkon s věkem postupně slábne, a tím se zpomaluje i přirozená obnova pokožky.

Do tohoto vnitřního mechanismu může rovněž promlouvat kyselina chlorogenová. Jak uvádí studie publikovaná v roce 2026 v časopise Journal of Translational Medicine, tato látka podporuje kondici mitochondrií a podílí se na procesech, které řídí tvorbu buněčné energie. Při pozorování pod elektronovým mikroskopem pak vědci u buněk ošetřených touto látkou objevili mitochondrie v lepším stavu – s neporušenými, pravidelně uspořádanými vnitřními strukturami, tzv. kristami.

Nejdůležitější je, že tento vnitřní pořádek se přímo promítá do výkonu. V laboratorních testech prováděných na lidských kožních buňkách vzrostla produkce energie o 40 až 80 procent. Řečeno jinak – buňky nejenže fungovaly spořádaněji, ale doslova vytáhly víc energie z toho, co měly k dispozici.

Vědci tato pozorování vysvětlují pomocí konceptu takzvané negativní entropie. Zjednodušeně řečeno vycházejí z představy, že stárnoucí buňky postupně podléhají vnitřnímu chaosu (entropii) a ztrácejí svůj vnitřní řád. Kyselina chlorogenová jim pomáhá navrátit se k původnímu, vysoce organizovanému a efektivnímu stavu.

Než ale sáhnete po dalším šálku s představou, že děláte něco pro mladší pleť, je namístě trochu střízlivosti. Většina těchto výsledků zatím pochází z laboratorních experimentů, nikoli ze studií sledujících běžné pití kávy. Testovaly se buď buněčné kultury, nebo přímá aplikace látky na kůži – třeba formou gelu. Přesto jde o nadějný a docela vzrušující objev. Kyselina chlorogenová by mohla představovat způsob, jak „restartovat“ energetický metabolismus pleti zevnitř. Jestli k tomu bude stačit obyčejná ranní káva, nebo budou potřeba cílené kosmetické přípravky, to ukáží až budoucí klinické studie.

Pokud vás teď napadlo, že stačí vypít o jeden šálek kávy navíc, odpověď vás možná překvapí. Nejde totiž jen o množství. Možná ještě důležitější je, jaká káva skončí ve vašem hrnku.

Největší zásobárnou kyseliny chlorogenové jsou nepražená zelená kávová zrna, ve kterých tvoří pět až deset procent sušiny. Jakmile se ale začnou pražit, její obsah postupně klesá.

Kyselina chlorogenová je citlivá na vysoké teploty. Intenzivní tmavé pražení může snížit její obsah až o 94 procent. Světle pražená káva si proto obvykle zachovává podstatně větší množství této cenné látky.

To však neznamená, že tmavě pražená káva je horší. Jen je jiná.

Během pražení se v kávových zrnech odehrává pozoruhodná chemická proměna. Vzniká při ní více než osm set aromatických sloučenin, které vytvářejí nezaměnitelnou vůni i chuť výsledného nápoje. Současně se z přirozeně přítomného trigonellinu uvolňuje vitamin B3. Každý stupeň pražení tedy nabízí trochu jiný chemický koktejl.

V posledních letech vzbudila pozornost vědců také káva připravovaná studenou extrakcí, známá jako Cold Brew. Protože při její přípravě nepůsobí vysoké teploty, uchovává více citlivých forem kyseliny chlorogenové než většina běžných metod.

Roli hraje také odrůda. Robusta zpravidla obsahuje více kyseliny chlorogenové než Arabica, výsledné množství však ovlivňují i podmínky pěstování, nadmořská výška, klima nebo doba sklizně. Na výsledné složení nápoje má vliv i hrubost mletí a délka louhování.

Určitý vliv může mít také způsob filtrace. Papírové filtry zachytí část jemných částic, zatímco French press je ponechá v nápoji. Rozdíly však nejsou natolik jednoznačné, aby bylo možné jednu metodu označit za nejlepší.

Pokud tedy chcete přijmout co nejvíce kyseliny chlorogenové, dávají podle současných poznatků největší smysl světle pražená káva nebo Cold Brew.

Pokud ale dáváte přednost výrazné chuti tmavého espressa, není důvod se ho vzdávat. Jen je dobré mít na paměti, že různé způsoby pražení a přípravy vedou k odlišnému zastoupení bioaktivních látek.

Přestože je káva nejbohatším zdrojem kyseliny chlorogenové v běžném jídelníčku, rozhodně není jediným. Najdeme ji také v jablkách, hruškách, borůvkách, aronii, artyčocích nebo slunečnicových semínkách. Významným zdrojem jsou i brambory, zejména odrůdy s červenou nebo fialovou dužinou.

U některých potravin přitom záleží na maličkostech. Například u jablek se nejvyšší koncentrace kyseliny chlorogenové nachází ve slupce a těsně pod ní. Pokud jsou z ověřeného zdroje a dobře omytá, není důvod se slupky zbavovat.

Přesto mezi jednotlivými potravinami existují velké rozdíly. Obyčejný šálek kávy obsahuje zpravidla výrazně více kyseliny chlorogenové než porce ovoce nebo zeleniny. Neznamená to ale, že bychom měli spoléhat jen na ni.

Vědci dnes stále častěji upozorňují, že zdraví nestojí na jediné „zázračné“ látce. Rostlinné polyfenoly působí jako dobře sehraný tým – každá potravina přináší trochu jiné ochranné látky a jejich účinky se mohou vzájemně doplňovat.

Možná právě to je nejpraktičtější závěr celého příběhu. Pokud pijete kávu, může být jedním z bohatých zdrojů kyseliny chlorogenové. Pokud ji naopak nepijete nebo ji musíte omezit, neznamená to, že o tuto látku přicházíte úplně. Pestrý jídelníček založený na ovoci, zelenině a dalších rostlinných potravinách ji dokáže alespoň zčásti nahradit – a zároveň nabídne mnoho dalších látek, které naše tělo využívá ke svému prospěchu.

Výsledky výzkumu nezajímají jen akademiky. Kyselina chlorogenová se stále častěji objevuje také v hledáčku výrobců kosmetiky a doplňků stravy. Důvod je jednoduchý. Pokud se potvrdí její schopnost chránit kolagen, tlumit oxidační stres a podporovat přirozené opravné mechanismy buněk, mohla by se stát jednou z důležitých aktivních látek nové generace přípravků pro péči o pleť.

Farmaceutické i kosmetické společnosti nyní hledají způsoby, jak tuto látku získávat šetrněji a ve vysoké čistotě. Moderní technologie dnes umožňují izolovat kyselinu chlorogenovou z kávy, aronie nebo dalších rostlin pomocí vodních extrakcí a dalších metod, které lépe chrání její biologickou aktivitu.

Zajímavé je, že nejsilnější ochranné účinky se neprojevují u samotné kyseliny chlorogenové, ale v kombinaci s dalšími rostlinnými látkami, například rutinem. Zdá se, že právě jejich společné působení dokáže účinněji chránit kolagen před poškozením vyvolaným UV zářením než každá z těchto látek samostatně.

Největší překvapení moderní vědy někdy nespočívají v objevech nových látek, nýbrž v tom, že se dokáže nově podívat na známé věci. Kyselina chlorogenová je toho dobrým příkladem.

Cesta za jejím poznáním začala u obyčejného šálku kávy a postupně zavedla výzkumníky až do nitra lidské buňky. Ke kolagenu, mitochondriím, buněčné energii i mechanismům, které rozhodují o tom, jak naše pokožka stárne. Z běžné součásti našeho jídelníčku se tak stal předmět výzkumu, který odhaluje stále složitější souvislosti mezi přírodou a fungováním lidského těla.

Až si tedy zítra ráno připravíte svůj oblíbený šálek, možná na něj pohlédnete trochu jinak. Nejen jako na ranní rituál nebo dávku kofeinu, ale i jako na připomínku toho, že v každém doušku může být víc, než se na první pohled zdá. Nenápadná přírodní látka s překvapivě širokým biologickým záběrem.

Kyselina chlorogenová není klíčem k věčnému mládí. Připomíná však, že i u nápoje, který provází lidstvo po staletí, ještě zdaleka neznáme všechny jeho účinky.

A co vy? Překvapilo vás, že se vědci dnes o kávu zajímají z úplně jiných důvodů než jen kvůli kofeinu? Nebo podobné výzkumy berete spíše s rezervou?