Článek
Nová studie vedená evolučním biologem z Mainské univerzity Timem Warningem došla k chmurnému závěru: hlavní znaky lidské evoluce jsou nejspíš hlavní překážkou v řešení globálních enviromentálních problémů, jako je změna klimatu. Waringův tým zveřejnil svou zprávu v nejstarším vědeckém časopise na světě Philosophical Transactions, vydávaném Královskou společností.
V průlomovém výzkumném projektu se vědci zabývali složitým vztahem mezi lidskou evolucí, kulturní adaptací a environmentální krizí, které dnes čelíme. Tým zkoumal, jak se v průběhu naší evoluční historie měnilo využívání životního prostředí člověkem a jaké to mělo výsledné dopady na životní prostředí.
Lidská expanze
Studie odhalila, že za posledních 100 000 let si lidské populace postupně vytvářely stále lepší nástroje a systémy, které jim umožňovaly využívat více druhů zdrojů, intenzivněji, ve větším měřítku a s většími dopady na životní prostředí. Tyto stále početnější skupiny pak často expandovaly do nových oblastí s novými zdroji. Když se zdroje vyčerpaly, přesunuly se jinam, nebo změnily zdroj obživy. Pokud se populace rozrostla, jednoduše zvětšila své území.
Tuto expanzi do značné míry usnadnila rychlá kulturní adaptace lidských skupin na životní prostředí. S tím souviselo zavádění sociálních systémů a technologií, umožňujících využívat a kontrolovat přírodní zdroje.
„Lidská evoluce je většinou poháněna kulturními změnami, které jsou rychlejší než genetická evoluce. Vyšší rychlost adaptace umožnila lidem kolonizovat veškerou obyvatelnou půdu po celém světě,“ říká Tim Warning. Tento proces se navíc zrychluje. Jenže dnes naráží na limity planety.
Expanze je možná, pokud je mnoho dostupných zdrojů a dostatek prostoru. Ty však nejsou neomezené. Vědci upozorňují, že lidská společnost již dosáhla fyzických hranic biosféry a téměř vyčerpala dostupné zdroje. Průmyslové využívání fosilních paliv a další neudržitelné postupy navíc vedly ke globálním environmentálním problémům, jako je změna klimatu, a ohrožují naši bezpečnost a přístup k budoucím zdrojům.
Budoucí směr vývoje
Společenství buď expandují a rozmnožují se, nebo se zmenšují a zanikají. Jako alternativu možné budoucnosti vědci předkládají dvě evoluční cesty, které označují jako A a B.
Cesta A probíhá ve znamení vzrůstající spolupráce mezi lidskými skupinami, což usnadňuje vznik globálních kulturních systémů pro řešení společných výzev, jako je změna klimatu. Tato cesta je udržitelná, žádoucí, ovšem nepravděpodobná, neboť je v rozporu s dosavadními evolučními procesy.
Naopak cesta B má značnou evoluční dynamiku a narůstající soupeření mezi skupinami o zdroje životního prostředí jí nahrává. Dosud se evoluce člověka z velké části vyznačovala tím, že konkurence mezi skupinami podněcovala spolupráci a hierarchii uvnitř skupin. Za dnešní situace by však cesta B mohla v krátkodobém horizontu vyústit v rozsáhlý ekologický kolaps a vymírání lidí.
Cesta ta B je také nebezpečná v tom, že vytváří sebeposilující systém zpětné vazby, jenž evolučně zvýhodňuje stále soutěživější lidské skupiny. Podle vědců by tento proces mohl postupovat od pouhé neochoty spolupracovat k přímému soupeření o zdroje a nakonec k boji o přežití a přímému vojenskému konfliktu.
Válečné konflikty vedou k preferenci agresivních a expanzivních kulturních rysů na úrovni skupiny a k vyvíjení destruktivních technologií. Vědci to dokládají příkladem vzniku, zdokonalování a šíření jaderných zbraní jako důsledku druhé světové války a studené války.
Pro příklady ale nemusíme chodit do minulosti, tohoto trendu jsme svědky i v dnešní době. Takový vývoj však může vést k intenzivnímu globálnímu válčení mezi stále agresivnějšími skupinami, a ve velmi vzdálené budoucnosti dokonce k vzájemnému zničení a vyhynutí lidstva, varují vědci. Cestě B bychom se tak měli za každou cenu vyhnout.
Naděje zbývá, ale spěchá to
Co teď s tím? Cesta A je sice žádoucí, avšak nepravděpodobná. Cesta B je lidstvu bližší, zato zhoubná. Takové závěry nepůsobí zrovna povzbudivě, vědci i tak přinášejí krapet naděje a naznačují řešení. Připomínají, že lidstvo už mnohokrát překonalo environmentální hrozby. Jsou tu příklady komunit, regionů, národů a dokonce i skupin národů, které se spojily, aby úspěšně řešily například nadměrný rybolov, lov velryb či kyselé deště. K tomu ale dochází většinou až poté, co jim problém přerostl takříkajíc přes hlavu nebo se jim nepodařilo udržet své zdroje.
Jak výzkumníci navíc zjistili, převažuje tendence řešit problémy spíše uvnitř, a nikoli mezi lidskými skupinami. Spolupracovat a nacházet společná řešení se snáze daří v menším měřítku. Globální klimatická krize má ale jiný rozměr. Rozsah problému převyšuje velikost skupiny, která se ho snaží řešit. Organizace spojených národů nemá pravomoc přijmout nebo prosadit řešení. Navíc opatření nelze odkládat, jako se dělo doposud. Pokud jde o změnu klimatu, lidé musí problém vyřešit dříve, než způsobí katastrofu.
Planetární systém
Účinné řešení klimatické krize, ale i dalších globálních výzev, jako jsou pandemie, nedostatek nezávadné vody, rezistence vůči antibiotikům a další, bude zřejmě vyžadovat nové celosvětové regulační, ekonomické a sociální systémy, které budou více kooperovat a budou mít větší autoritu než stávající systémy, jako je kupříkladu Pařížská dohoda.
K vytvoření a fungování těchto systémů potřebují lidé funkční společenský systém pro planetu, který zatím chybí. Jinými slovy, řešení globálních problémů vyžaduje společenskou koordinaci v globálním měřítku. A jak autoři ve své studii naznačují, v dohledné budoucnosti k tomu pravděpodobně nedojde, rozhodně ne dříve, než se projeví nejhorší dopady našich globálních vlivů. Matematické modely ukazují, že pro úspěšné evoluční přechody je často nezbytná nestálost přírody.
Jistou naději dává rozvoj mezinárodní politiky životního prostředí. Jako úspěšné příklady vědci jmenují například Montrealský protokol o omezení emisí plynů poškozujících ozonovou vrstvu a celosvětové moratorium na komerční lov velryb.
Vstupujeme do nové éry vztahu člověka k životnímu prostředí. Změna klimatu je globální krizí. Nemůžeme takhle dál pokračovat nebo bojovat mezi sebou. Pokud to uděláme, nedopadne to pro nás dobře. Povaha lidského vývoje se musí změnit.
Evoluční past
Překonat evoluční past, v níž jsme se v éře antropocénu ocitli, bude velmi těžké. Konkurence mezi kulturními skupinami vylučuje evoluci globálních systémů pro udržitelné řízení planety. Navíc jak autoři ve své studii poukazují, ve světě plném subglobálních skupin je tendencí prosazovat řešení ve prospěch zájmů národů a korporací a oddalovat opatření týkající se společných priorit. Vědci připouští, že lidstvo stojí před nejtěžší výzvou ve své historii, o to hůř, že ústřední rysy lidské evoluce mohou mařit naše dobře míněné snahy. Je to jako chtít plavat proti proudu.
Pokud chce ale lidstvo přežít, nezbývá mu, než změnit způsob svého vývoje. Tento nový směr by se neobešel bez podpory cílenějších, mírumilovnějších a etičtějších systémů vzájemného sebeomezování, zejména prostřednictvím tržních regulací a vymahatelných smluv, které by lidské skupiny na celé planetě stále pevněji spojovaly do funkčního celku. Cesta vpřed je nejistá a k pochopení složitosti tohoto vyvíjejícího se vztahu mezi lidstvem a životním prostředím je zapotřebí dalšího výzkumu, což ostatně autoři studie zdůrazňují.
Zdroj: University of Maine
Studie:
Timothy M. Waring, Zachary T. Wood, Eörs Szathmáry. Characteristic processes of human evolution caused the Anthropocene and may obstruct its global solutions. Philosophical Transactions of the Royal Society B: Biological Sciences, 2023; 379 (1893) DOI: 10.1098/rstb.2022.0259
