Jak zabránit sebevraždě? V krvi lze odhalit sebevražedné sklony

Ačkoli deprese je především poruchou psychiky, lékaři vědí, že se jedná o složité onemocnění s různorodými tělesnými problémy. Proto se měření markerů buněčného metabolismu stalo důležitou součástí výzkumu duševních nemocí a vývoje nových způsobů jejich diagnostiky, léčby i prevence.

Výzkumníci z Lékařské fakulty Kalifornské univerzity v San Diegu tuto linii výzkumu posunuli dál, když objevili souvislost mezi metabolickými změnami v těle a depresí. Zjistili, že lidé trpící velkou depresivní poruchou a sebevražednými myšlenkami vykazují určitý chemický vzorec v krvi. Pokud se jejich závěry potvrdí, mohly by se sebevražedné sklony jednoduše odhalit krevními testy, a předejít tak fatálním následkům.

„Duševní nemoci, jako je deprese, mají dopady a příčiny sahající daleko za hranice mozku,“ vysvětluje na stránkách UC San Diego jeden z autorů studie Robert Naviaux a dodává: „Ještě zhruba před deseti lety bylo obtížné zkoumat, jak chemie celého těla ovlivňuje naše chování a duševní stav, ale moderní technologie, jako je metabolomika, nám pomáhají naslouchat rozhovorům buněk v jejich rodném jazyce, kterým je biochemie.“

Ve své studii kalifornští vědci analyzovali krev 99 dospělých osob s depresí a sebevražednými myšlenkami, kterým nepomohla tradiční léčba, a také 99 „zdravých“ účastníků bez anamnézy duševního onemocnění.

Ačkoli v krvi cílové skupiny byly nalezeny stovky různých biochemických látek, pět z nich se podařilo identifikovat jako rizikové faktory pro depresi a sebevražedné sklony. Pět metabolitů v krvi žen a poněkud odlišnou pětici u mužů. Přesnost diagnózy se pohybuje kolem 90 procent.

U zkoumaných jedinců s velkou depresivní poruchou odolávající léčbě byl celkově zjištěn významný nedostatek krevních metabolitů, jako je karnitin (který hraje roli v produkci buněčné energie), koenzym Q10 (který pomáhá přeměňovat potravu na využitelnou energii), kyselina listová (která reguluje tvorbu nových, zdravých buněk), citrulin (který pomáhá odstraňovat toxiny, jako je amoniak), vitamin D (který podporuje vstřebávání vápníku) a lutein, u něhož se předpokládají protizánětlivé vlastnosti.

Tato zjištění pochopitelně vzbuzují mezi vědci zájem zkoumat možnosti individualizované léčby deprese pomocí těchto látek, jimiž by se doplnily mezery v metabolismu. Nepůjde zřejmě o léky, ale spíše o doplňky léčby.

„Žádný z těchto metabolitů není zázračným prostředkem, který by zcela zvrátil něčí depresi,“ upozorňuje Robert Naviaux a dodává: „Naše výsledky nám však říkají, že možná existují věci, kterými můžeme metabolismus postrčit správným směrem, aby pacienti lépe reagovali na léčbu, a v souvislosti se sebevraždami by to mohlo stačit k tomu, aby lidé nepřekročili jistý práh.“

Přestože se v krevním metabolismu vyskytly zřejmé rozdíly mezi muži a ženami, jedno měla obě pohlaví společné – poruchu mitochondrií. „Mitochondrie jsou jedny z nejdůležitějších struktur našich buněk a změněné funkce mitochondrií se vyskytují u řady lidských onemocnění,“ poznamenává Naviaux.

Mitochondrie jsou přirovnávány k buněčným elektrárnám, jelikož v nich díky procesům buněčného dýchání vzniká energeticky bohatý adenosintrifosfát (ATP), který slouží jako palivo pro spoustu dějů v našem těle. Tento nukleotid je také důležitou molekulou pro komunikaci mezi buňkami a vědci předpokládají, že právě tato funkce je u lidí se sebevražednými myšlenkami nejvíce narušena.

Zatímco předchozí studie spojovaly depresi samotnou se zvýšeným oxidačním stresem v buňkách a tkáních, výzkum kalifornských vědců odhalil jiný vliv u osob se sebevražednými sklony. Jak naznačují v krvi přítomné metabolity, dochází tu k takzvanému redukčnímu stresu, kdy mitochondrie zpomalí produkci reaktivních forem kyslíku, což buňku přiměje ke zrychlení metabolismu. Pokud se tento stav neupraví, nastává přetlak buněčné energie.

„Když je ATP uvnitř buňky, funguje jako zdroj energie, ale mimo buňku je to nebezpečný signál, který aktivuje desítky ochranných drah v reakci na nějaký stresor z prostředí,“ vysvětluje Naviaux. Podle něj tak pokusy o sebevraždu mohou být ve skutečnosti součástí většího fyziologického impulsu k zastavení stresové reakce, která se stala na buněčné úrovni neúnosnou.

Krevní markery, které jsou základem sebevražedných myšlenek, je třeba ještě potvrdit v dalším výzkumu, ale autoři současné studie doufají, že jejich zjištění povedou k objevu léků zaměřených na mitochondriální dysfunkci, což by mohlo mít široké důsledky pro lidské zdraví.

Řada chronických nemocí jde totiž ruku v ruce s depresí, neboť pacienty jejich zdravotní potíže extrémně stresují. Jestliže by se povedlo léčit depresi a sebevražedné sklony na metabolické úrovni, mohlo by to přinést zlepšení u mnoha dalších nemocí, které vedou k depresi, a tím by se přetrhl začarovaný kruh.

„Četná chronická onemocnění, jako je posttraumatická stresová porucha nebo chronický únavový syndrom, nejsou sama o sobě smrtelná, pokud nevedou k sebevražedným myšlenkám a činům,“ připomíná Naviaux. „Pokud se metabolomiku podaří využít k identifikaci nejvíce ohrožených osob, mohlo by nám to v konečném důsledku pomoci zachránit více životů.“

Podle Světové zdravotnické organizace patří sebevražda celosvětově mezi nejčastější příčiny úmrtí. Ročně si vezme vlastní rukou život více než 800 000 osob. To je jeden člověk každých 40 sekund; 2190 lidí denně. U většiny z dokonaných sebevražd je přítomno duševní onemocnění.

V Česku se v roce 2022 dosud klesající křivka sebevražd obrátila opačným směrem a začala opět stoupat. V důsledku sebevražedného jednání zemřelo předloni 1 031 mužů a 271 žen, což značí celkový nárůst počtu sebevražd o 6,5 procent. Přibylo sebevražd hlavně u mladých lidí. Odborníci to dávají do souvislostí hlavně s pandemií a jejími společenskými a ekonomickými dopady.

Podle odhadů WHO připadá na jednu sebevraždu 15 neúspěšných pokusů. V Česku je ročně přes tři tisíce hospitalizací kvůli záměrnému sebepoškození. Nejčastěji se týkají dospívajících a mladých dospělých.

Zdroj: UC San Diego / Národní ústav duševního zdraví

Odkaz na studii:

Pan, L.A., Naviaux, J.C., Wang, L. et al. Metabolické rysy léčebně refrakterní velké depresivní poruchy se sebevražednými myšlenkami. Translational Psychiatry 13, 393 (2023). https://doi.org/10.1038/s41398-023-02696-9