Článek
David seděl na posteli ve svém pokoji, s hlavou ve dlaních a pohledem upřeným do prázdna. V mysli mu vířila spousta myšlenek na to, co musí ještě stihnout.
V posledních měsících se jeho život stal neuvěřitelně stresujícím. Studoval na vysoké škole, přivydělával si brigádami a navíc se staral o vážně nemocnou matku. Denně se snažil skloubit školu, práci a rodinné povinnosti, což mu připomínalo, že do dospělosti nechtěně vstoupil příliš brzy. Jeho kamarádi se bezstarostně bavili a honili se za zážitky, zatímco on byl uvězněný ve spirále všedních povinností a starostí.
Často se cítil izolovaný a odtržený od světa svých vrstevníků, který se zdál být mnohem jednodušší a méně náročný než ten jeho. Ve svých osmnácti působil unaveně, vážně a jakoby starší. V noci špatně usínal, trpěl návaly úzkosti a jeho duše klesala pod tíhou každodenního stresu…
Zřejmě se shodneme, že takovýto popis se spíše hodí na člověka, který prochází krizí středního věku než na teenagera, nicméně studie vědců ze Severokarolínské univerzity ukázala, že i dvacetiletí se nemusí vždy nutně cítit mladě a svěže, jak bychom v jejich věku předpokládali. Může za to stres a pocit ztráty kontroly nad životem.
Stres a stárnutí
Samozřejmě je známo, že stres způsobuje, že se starší dospělí cítí ještě starší. Tento takzvaný subjektivní věk se týká jak vnitřních pocitů, tak vzhledu. Méně se však ví, jak stres ovlivňuje mladší ročníky – lidi ve věku teenagerů, dvacátníků a třicátníků.
Přitom úroveň stresu v moderní době stoupá. Například v Česku zažívá vysoký stupeň stresu a psychické nepohody až 75 % obyvatel. Taková míra chronického stresu může mít rozsáhlé důsledky pro duševní i fyzickou pohodu lidí. Mezi tyto důsledky patří únava, deprese, úzkost, poruchy paměti a spánku. Kromě toho může nadměrný stres způsobovat i somatické problémy, jako jsou potíže s trávením, močením, bolesti hlavy a zad. Stres může také vést k chronické únavě, obezitě, kardiovaskulárním onemocněním i poruchám imunitního systému. Není pak divu, že člověk předčasně stárne.
Prožití stresujících životních událostí (např. úmrtí dítěte, vážná nemoc) se odrazí o deset let později ve vyšším subjektivním věku i zhoršeném zdraví. Promítne se to i do zevnějšku, například v podobě nečekaných šedin, a co je horší, dokonce i v celkové délce dožití, která se oproti očekávání sníží.
Stres přidává roky i mladým lidem.
Za oponou mládí
„Hlubší pochopení tohoto jevu napříč věkovými skupinami by nám mohlo pomoci vyvinout strategii k ochraně našeho fyzického a duševního zdraví,“ zdůvodňuje smysl studie spoluautor Shevaun Neuper, profesor psychologie na Severokarolínské univerzitě. Podle něj je to obzvlášť aktuální téma, neboť výzkumníci u mladých lidí pozorují historický nárůst stresu oproti předchozím generacím.
Pro potřeby výzkumu vědci získali data od 107 mladých dospělých ve věku od 18 do 36 let (s průměrným věkem kolem 20 let). Účastníci vyplnili základní dotazník a následujících osm dní podrobně zaznamenávali denní úroveň stresu, to, jak se cítí a jak vypadají a jakou mají kontrolu nad svým životem.
Výsledky studie potvrdily, že se nárůst stresových faktorů projevil i pocitem zestárnutí. „Klíčovým zjištěním bylo, že ve dnech, kdy účastníci studie uváděli, že zažívají vyšší úroveň stresu než obvykle, také uváděli, že vypadají a cítí se starší,“ řekl Neupert a dodal: „To však platilo pouze ve dnech, kdy účastníci studie zároveň uváděli nižší míru kontroly nad svým životem než obvykle.“ Silný smysl pro kontrolu totiž funguje jako klíčový psychologický ochranný mechanismus, který dokáže tlumit účinky stresu. Jde o to, zda věříme, že máme osud ve svých rukou, nebo jsme přesvědčeni, že události v našem životě jsou mimo naši kontrolu.
Relativita stresu
Za zmínku rovněž stojí, že jak úroveň stresu, tak míra kontroly byly relativní. Jinými slovy, i když člověk mohl tvrdit, že má poměrně nízký stres, pokud se jeho úroveň stresu zvýšila nad běžnou míru, výzkumníci zaznamenali vliv. Stejně tak, i když lidé mohli pociťovat, že mají stále vysokou kontrolu nad svým životem, pokud se tato kontrola snížila pod obvyklou míru, výzkumníci tento jev zaregistrovali.
Dopad dlouhodobého stresu
Ze studie vyplývá, že stres je závažným fenoménem, který má vliv na pocit stárnutí nejen u starší generace, ale také u mladých jedinců. Je zřejmé, že chronicita stresu může mít dlouhodobé negativní dopady, jelikož lidé obvykle prožívají zvýšenou úroveň stresu během přechodu z mladé dospělosti do středního věku, zhruba ve věku mezi čtyřiceti a padesáti lety.
„Když mladí lidé zažívají vysokou míru stresu již v časném věku dospělosti a tento stres ovlivňuje jejich vnímání vlastního stárnutí, pak je důležité věnovat značnou pozornost ukazatelům, které využíváme k posouzení fyzického i duševního zdraví spojeného se stresem u této generace,“ uzavírá Neupert.
Stresové pasti mladého věku
Existuje několik faktorů, které mohou přispívat k tomu, že mladí lidé zažívají více stresu než předchozí generace. Jedním z důvodů je to, že mladí lidé tráví víc času na sociálních sítích a v online světě. To je dostává pod tlak, kdy se porovnávají s ostatními a čelí obavám z neúspěchu.
Pro mnohé dnes není vůbec jednoduché postavit se na vlastní nohy. Hledání zaměstnání, splácení hypotéky nebo vysokého nájmu a obecná ekonomická nejistota se tak pro ně stávají významnými stresovými faktory. Konkurenční a náročné pracovní podmínky zvyšují úroveň stresu spojeného s prací. Změny v rodinné struktuře, vztahové problémy a nedostatek podpory mohou být zdrojem emocionálního stresu. Nakonec, mladí lidé se mohou potýkat i s různými zdravotními a duševními problémy, jako je úzkost či deprese, což celkový pocitu stresu a nepohodlí jen prohlubuje.
Zdroj: NC State University
Odkaz na studii: Sofia E. Lee, Shevaun D. Neupert. Vliv přesvědčení o kontrole na souvislost mezi každodenními stresory a subjektivním věkem u mladších dospělých. Mental Health Science, 2024; DOI: 10.1002/mhs2.56
