První český jahodář: Rudolf Strimpl vyvolal v Čechách jahodománii

Ještě na konci 19. století Češi polní jahody prakticky neznali, natož aby je pěstovali. Oproti jiným evropským zemím se tak počátek pěstování velkoplodých odrůd jahodníku v českých zemích opozdil. O jejich popularitu se u nás zasloužil až obchodník a podnikatel Rudolf Strimpl (1859–1920) ze statku Chlístov v obci Teletín poblíž Krňan. Ač jménem téměř neznámý, je považován za zakladatele pěstování jahod u nás.

Už od mládí Rudolf Strimpl toužil mít vlastní farmu a hospodařit na ní. Za splněním svého snu se jako spousta jiných Čechů té doby vypravil do Ameriky v naději, že tam nalezne volné pozemky takřka „za babku“, jak tehdy slibovaly lodní společnosti. Realita se ale ukázala poněkud drsnější a Strimpla navíc během pobytu ve Státech několikrát skolila nemoc, což jej nakonec přimělo vrátit se zpátky do rodné vlasti. V Americe však nasbíral cenné zkušenosti, které pak doma zúročil, čímž si u našinců vysloužil přezdívku „Amerikán“.

Sen o životě na venkově a farmaření ho neopustil. Proto přenechal koloniální obchod v Praze své sestře a v roce 1887 se přestěhoval do Sedlčan, kde si pronajal obchod a vedle toho se čile věnoval i včelařství a zahradničení.

Ale ani v Sedlčanech Strimpl dlouho nepobyl. Stále v něm dřímala touha samostatně hospodařit a v roce 1895 ji konečně mohl naplnit. Od svatovítské kapituly si pronajal statek Chlístov u Netvořic, který se nachází mezi Štěchovicemi a Neveklovem, nedaleko Teletína. V březnu 1895 se tam s celou rodinou přestěhoval.

Nebylo to však žádné terno. Statek byl poměrně zpustlý, polorozpadlý objekt postrádal kůlny i sýpku. Skalnatá a písčitá půda dávala jen slabé výnosy brambor, ovsa a žita. Všichni předchozí majitelé, kteří tu hospodařili, zkrachovali, což nezavdávalo příliš optimismu. Rudolf Strimpl ale neztratil kuráž a s chutí i nadšením se pustil do zvelebování zchátralého statku. I přes to, že měl od narození slabé, křehké tělo a chatrné zdraví. To však plně vyvážila, ba přebila jeho nezdolná houževnatost a pracovitost.

Nejprve hodlal vylepšit kvalitu půdy hnojem, proto se rozhodl chovat hovězí dobytek. A jako první u nás začal silážovat zelenou píci. Šlo o první silo v Rakousku-Uhersku. Brzy na Chlístov začaly jezdit exkurze z hospodářských škol v Táboře, Praze, Vídni, Německa a Polska.

Strimpl byl také jeden z prvních českých zemědělců, který začal používat obilní sklízeč a samovazač. Kromě něj si z Ameriky nechal poslat také semena obilí. Ta nejprve zasel na své zahradě a pečlivě vybíral vhodná zrna ke šlechtění. Vyšlechtěné obilí pak pěstoval na poli a  přebytek osiva prodával. Tam, kde v prvním roce rostl jen slabý oves s výškou sotva dosahující 50 cm, za pouhých deset let vyrůstala bujná plodina s plnými klasem, dorůstající až do výše 152 cm!

To ale nebylo zdaleka vše, čím se tento tělem slabý, ale duchem silný muž zabýval. Pečoval o 75 včelstev, vlastnoručně tkal slaměné úly, vyráběl medovinu a ovocná vína. Rouboval druhým jejich stromy, pomáhal se zakládáním zahrad. Vyučoval štěpařství a včelařství na zimní hospodářské škole. Na veřejných besedách sdílel své zkušenosti z Ameriky. To vše vykonával bez nároku na odměnu.

Své okolí neustále vylepšoval. Během zimních měsíců, kdy nebylo tolik jiných prací, se věnoval úpravě cest a odstraňování skal na polích. Své úsilí zaměřil rovněž na odvodňování bažinatých luk pomocí drenážních systémů. Na louce, kam odváděl močůvku, úspěšně pěstoval velkoplodé lesní maliny určené k prodeji i výrobě šťáv a vína.

Experimentoval též s různými druhy zeleniny, ale nenašel pro ni odbyt, a tak se rozhodl zkusit štěstí s jahodami. Oslovil svého známého v Americe a ten mu poslal do Čech sazenice polních jahod. Podle dostupných indicií se jednalo o odrůdu „Bedford Champion“, ale místní je překřtili na „kyselky“ a pak se jim taky říkalo „goliáše“.

V 90. letech předminulého století byly jahody v Čechách téměř vzácným exotickým ovocem, které jen málokdo znal. Proto bylo v té době zprvu obtížné najít pro ně odbyt. Lidem se na pohled sice líbily, ale po jejich konzumaci zrovna nelačnili. Jako první jim přišli na chuť Pražané.

Strimpl jim je v Praze zprvu nabízel jako rajská jablíčka. Krásně červené plody, vystavené ve výkladních skříních, si brzy našly své zákazníky a začaly se prodávat. Strimplovo jahodářství denně dodávalo na pražský trh deset až patnáct kilogramů pečlivě vybraných jahod.

Pěstovat jahody ve velkém nebyl v té době žádný med. Na jahodových polích denně kmitalo dvacet žen a během sklizně bylo pracovitých rukou zapotřebí ještě víc. Pomáhaly i Strimplovy děti.

Dopoledne se jahody sklízely a odpoledne se ukládaly do bedniček a lísek vyložených papírem. Ty se pak seskládaly do velkých „hroznů“. Nosiči je v noci přenášeli na zádech do Štěchovic, což bylo přibližně deset kilometrů daleko. Tam se bedničky jahod naložily na první parník, co plul do Prahy. Později se ovoce přepravovalo na pérovém valníku.

Jen ty nejlepší jahody putovaly do Prahy. Ty méně kvalitní se zavařovaly bez cukru do sklenic a takto se prodávaly hlavně cukrářům a zmrzlinářům.

To, co dokázal Rudolf Strimpl během několika let hospodaření vytvořit, by se dalo nazvat zázrakem. Nelze se divit, že si získal u místních lidí velkou úctu a respekt, a jeho pověst coby „jahodového krále Posázaví“ se šířila dál. Donesla se až k sluchu samotného majitele panství na Konopišti a následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d'Este. Ten Rudolfa Strimpla na jeho statku několikrát i se svou ženou a dětmi osobně navštívil a obdivoval jeho záhony plné jahod. Čerstvě natrhané plody si samozřejmě nechal na konopišťský zámek dovážet.

Arcivévoda si českého jahodáře vážil pro jeho pokrokové postupy až tak, že mu prý nabídl pozici generálního ředitele na svých statcích. Strimpl ale nabídku odmítl se slovy: „Promiňte, Vaše Výsosti, ale já jsem raději malým pánem než velkým sluhou.“

Dá se říci, že Rudolf Strimpl razil slávě jahod cestu. Na Benešovsku se pěstování jahod rychle rozšířilo a po roce 1918 přineslo místním obyvatelům značné příjmy. Ti postupně nakoupili sazenice a pěstovali jahody ve velkém až do druhé světové války, kdy oblast obsadili Němci a zřídili si zde výcvikový prostor Wafen-SS. Nadějný růst produkce jahod se tak přerušil a v plné míře se již nikdy neobnovil, byť po válce oživená tradice pěstování jahod byla udržována až do počátku sedmdesátých let.

V současnosti v regionu Krňany, Teletín – Chlístov, jenž je označován za kolébku pěstování jahod v Čechách, žádného velkého pěstitele jahod, jakým býval Rudolf Strimpl, nenajdete. Tradici jahodářů ze středních Čech nadále udržuje rodina Jakoubků v Kunraticích u Prahy, jejichž kunratické jahody patří dnes mezi vyhlášené. Ale i oni se hlásí k odkazu Rudolfa Strimpla, prvního českého jahodáře.

V roce 1937, sedmnáct let po Strimplově smrti, byla na obytném stavení v Chlístově umístěna pamětní deska na jeho počest. Stojí na ní: „Zde žil Rudolf Strimpl. Z jeho moudré hlavy rostl život jahodářského kraje.“

Při odhalení desky tehdy řečník pronesl: „U těch slov by se měli zastavit a zamyslet všichni, kdo půjdou okolo. A znovu a znovu přemýšlet o bohatém životě Rudolfa Strimpla, velikého a ušlechtilého člověka, který svým významem přerostl daleko rámec kraje, v němž žil a pracoval. Bez něho bylo by v zapadlém Povltaví jen živoření. Měl opravdu moudrou hlavu, nikoli chytrou. Chytrá hlava je ta, která jen počítá. Rudolf Strimpl nehromadil peníze. Opravoval, zveleboval, pomáhal kde komu. Jeho prostřednictvím rozmohly se jahody v celém kraji a staly se hlavní obživou mnoha lidí. A tak malý, slabý chlapec se stal váženým a velkým mužem. Je to příklad poctivého českého člověka.“

A teď se zkusme v paměti zapátrat a najít jméno současníka, o kom by se dalo dnes říci něco podobného. Nejspíš budeme dlouze přemýšlet. Život a odkaz Rudolfa Strimpla nás však může i dnes inspirovat.

Dobové fotky poskytl s laskavým svolením Václav Šmerák, autor knihy Jahodový král - Rudolf Strimpl (2016).

Zdroj:

mezirekami.cz / krnany.cz