Škodí prostatě častý sex, nebo spíše celibát?

Sex patří k příjemným stránkám života, ale kvůli častým potížím s prostatou se vtírá otázka, zda jeho četnost či naopak nedostatek k těmto problémům nějak nepřispívají. Vzhledem k tomu, že prostata je pohlavní orgán produkující tekutinu pro ejakulát, je vcelku logické hledat v těchto vazbách souvislosti.

Na toto téma vznikla celá řada mýtů. Jeden z nich říká, že častější sex zabraňuje zvětšení prostaty. Pokud by to byla pravda, jak si tedy vysvětlit, že zvětšenou prostatou trpí po padesátce téměř polovina mužů a že tento problém nakonec postihne 90 procent mužské populace? Že by málo souložili nebo masturbovali? To jistě ne.

Sexuální aktivita sice prostatě může potenciálně prospívat, ale zvětšení prostaty neboli benigní hyperplazie prostaty je nevyhnutelným projevem stárnutí a nelze ho zvrátit častější ejakulací. Kromě věku a genetiky zde významnou roli sehrávají mužské pohlavní hormony (zejména testosteron), které podporují růst žlázových buněk, svalových a vazivových vláken v prostatě. V důsledku toho se prostata může zvětšit až na mnohonásobek původní velikosti. Místo obvyklých 30 gramů může vážit až 200 gramů.

Za mylnou představu lze označit i opačné tvrzení, tedy že málo sexu vede k problémům s prostatou. Zdraví prostaty ovlivňují různé faktory a sexuální aktivita je pouze jedním z nich.

Dříve se mělo za to, že častější sex může zvyšovat riziko rakoviny prostaty z důvodu hormonální stimulace. Nicméně novější studie tyto obavy rozptýlily. Některé z nich dokonce naznačovaly, že ejakulace může přispět k prevenci rakoviny prostaty. Jedna z nejvýznamnějších studií k tomuto tématu, která byla provedena v roce 2016 na Harvardské univerzitě, sledovala více než 30 000 mužů po dobu téměř 20 let. Tito dobrovolníci vědcům poskytovali informace ohledně četnosti své ejakulace. Takto se přišlo na to, že muži, kteří dosáhli alespoň 21 ejakulací měsíčně, měli o přibližně 20 procent nižší riziko rakoviny prostaty ve srovnání s těmi, kteří ejakulovali jen čtyřikrát až sedmkrát měsíčně.

Stejně jako harvardský výzkum i australské šetření přineslo podobně povzbudivé výsledky týkající se přínosů častých ejakulací. U mužů, kteří měli v průměru 4,6 až 7 ejakulací týdně, byla pravděpodobnost diagnózy rakoviny prostaty před dosažením 70 let věku o 36 % nižší než u mužů, kteří ejakulovali v průměru méně než 2,3krát týdně.

I když obě studie neposkytly vysvětlení, proč by častá ejakulace mohla chránit před rakovinou prostaty, jedním z možných důvodů je hypotéza stagnace prostaty. Podle této teorie se v prostatě přirozeně hromadí karcinogenní látky, což zvyšuje teoretické riziko vzniku rakoviny prostaty. Pravidelná ejakulace by mohla pomoci odplavit potenciálně škodlivé látky z prostaty, a snížit tak riziko zánětu a dalších problémů spojených s touto žlázou. K potvrzení tohoto potenciálního přínosu ejakulace je však zapotřebí dalšího výzkumu.

Další teorie vnáší do hry hormony jako oxytocin, dopamin a endorfiny, které se přirozeně uvolňují během sexuálního aktu. Tyto chemikálie štěstí, jak se jim často přezdívá, pomáhají snižovat stres i úzkost a navozují pocity radosti, lásky a spokojenosti, což má pozitivní vliv na prostatu a celkové zdraví.

Sexuální aktivita přináší i další pozitivní účinky, například zvyšuje průtok krve pánevní oblastí. Zvýšený krevní oběh posiluje přísun důležitých živin a kyslíku do prostaty, což přispívá k podpoře jejího zdraví. Výzkumy ukazují, že lidé, kteří mají sex jednou nebo dvakrát týdně, vykazují vyšší hladinu protilátek, jež je chrání před nemocemi.

Neexistuje ovšem žádný přímý důkaz, že častější ejakulace skutečně snižuje pravděpodobnost vzniku rakoviny prostaty. Lékaři jsou si vědomi souvislosti mezi těmito jevy, ale to, že jsou spojené, neznamená nutně, že jeden způsobuje druhý. Je možné, že muži, kteří se věnují častěji sexu, mají tendenci holdovat i jiným zdravým návykům, což celkově snižuje riziko vzniku zdravotních problémů.

Navíc ne všechny studie prokázaly stejně dobré výsledky. Několik z nich dokonce zjistilo, že někteří muži, konkrétně mladší muži, kteří více masturbovali, měli i o něco vyšší pravděpodobnost výskytu rakoviny prostaty. Zdá se tedy, že ne v každém věku platí stejná úměra.

Například australská studie z roku 2017 zjistila, že existuje nižší riziko rakoviny prostaty spojené s častou ejakulací u lidí ve věku 30 až 39 let, ale už ne u mužů ve věku 20 nebo 40 let. Menší studie z roku 2008 ze Spojeného království zase došla k závěru, že ačkoliv sexuální aktivita mezi 50 až 59 lety je spojena s nižším rizikem vzniku rakoviny prostaty před dosažením věku 60 let, tak u mužů, kteří ve svých 20 letech hodně ejakulovali, bylo naopak zaznamenáno zvýšené riziko časného nástupu rakoviny prostaty.

Někteří odborníci se domnívají, že muži, kteří vystřídali větší počet sexuálních partnerek, mohou častěji onemocnět pohlavně přenosnou chorobou, která může infikovat prostatu a způsobit v ní zánět, což riziko rakoviny prostaty zvýší. Další zase tvrdí, že muži, kteří provozují častěji sex, mají vyšší sexuální apetit v důsledku vyšší hladiny mužských hormonů, které se na riziku vzniku rakoviny podílejí.

Zajímavé závěry přinesla v roce 2018 metaanalýza, kombinující výsledky několika studií. Ukázala, že muži, kteří měli méně sexuálních partnerek, zahájili svou sexuální aktivitu později v životě a měli středně častou ejakulaci, byli výrazně méně ohroženi karcinomem prostaty.

U mužů, kteří se častěji zdržují sexu a málo ejakulují, obvykle dochází k nahromadění sekretu, což může vést k překrvení prostaty a potenciálnímu zablokování prostatických kanálů. Stejně jako stagnace moči může i stagnace prostatického sekretu způsobit zmnožení bakterií, které mohou vyvolat zánět prostaty.

Není však každému dáno si dopřávat orgasmu a jsou i tací, kteří se takových potěšení dobrovolně zříkají, jako třeba kněží či mniší dodržující nařízený celibát. Riskují kvůli tomu rakovinu prostaty?

Touto otázkou se vědci zabývali již v 80. letech, když analyzovali data o úmrtnosti populace 6 226 římskokatolických duchovních ve státě New York v letech 1965 až 1977. Přezkoumali úmrtní listy 1006 kněží a zjistili, že z celkových úmrtí připadalo 156 (15,5 %) na zhoubné formy rakoviny. Při porovnání těchto údajů s očekávanými vzorci úmrtnosti bílých mužů stejného věku ve státě New York za stejné období se ukázalo, že duchovní měli o 15 % nižší celkovou úmrtnost a o 30 % nižší úmrtnost na rakovinu. Bylo zaznamenáno pouze 12 případů fatální rakoviny prostaty oproti předpokládaným 19,8 úmrtím. To představuje výrazně nižší úmrtnost než u běžné populace. Mezi celibátem a rizikem rakoviny prostaty se tak neprokázal žádný vztah.

Většina mužů se obvykle nemusí obávat žádných negativních účinků, pokud po určitou dobu neejakulují. Když k ejakulaci nedojde, jejich tělo si s tekutinou poradí – absorbuje ji zpět. I když přesný mechanismus tohoto procesu zpětné absorpce není zcela jasný, předpokládá se, že se do toho zapojuje lymfatický systém.

V roce 2014 vědci z Montrealské univerzity přinesli zajímavé poznatky ohledně rizika rakoviny prostaty. Jejich studie ukázala, že muži, kteří měli sexuální vztahy pouze s muži, měli zvýšené riziko této nemoci. Konkrétně více než 20 mužských partnerů za život zdvojnásobilo riziko rakoviny prostaty ve srovnání s muži, kteří nikdy neměli sex s jiným mužem.

Zatímco heterosexuální muži s více než 20 partnerkami zaznamenali o 32 % nižší riziko méně agresivních forem rakoviny prostaty a o 19 % nižší riziko agresivnějších nádorů, gayové s více než 20 mužskými sexuálními partnery vykazovali více než pětinásobně zvýšené riziko méně agresivní rakoviny prostaty a o 26 % vyšší riziko agresivnější rakoviny prostaty ve srovnání s muži, kteří měli pouze jednoho mužského partnera.

Vědci spekulovali, že by to mohlo být způsobeno riskantnějším sexuálním chováním v homosexuální komunitě nebo fyzickým traumatem prostaty. Nechráněný anální sex může umožnit přenos bakterií, které se přirozeně vyskytují v konečníku nebo análním kanálu, do močové trubice a následně do prostaty, což může způsobit infekci této žlázy. Přímá a intenzivní penetrace může také vyvolat difuzní otok prostaty a silný zánět.

Některé sexuální praktiky mohou prostatě spíše škodit než prospívat, a to z různých důvodů. Například dlouhotrvající soulož nebo opakovaná stimulace prostaty skrz řitní otvor či zastavení sexuální aktivity těsně před ejakulací může fyzicky nebo funkčně přetěžovat tuto žlázu. Důsledkem může být vznik nebo zhoršení prostatitidy. Zánět prostaty však ještě nemusí nutně vést k rakovině.

Co z toho tedy plyne? Pravidelná sexuální aktivita může být jedním z aspektů zdravého životního stylu, ale není univerzálním lékem na problémy s prostatou. Vztah mezi sexuální aktivitou a zdravím prostaty se může lišit u každého jednotlivce. To, co platí pro jednoho, nemusí účinkovat na druhého. Důležité je přistupovat ke zdraví holisticky.

Na zdraví prostaty mají významnější vliv jiné faktory, jako je zdravá životospráva, pravidelný pohyb a absence kouření. Klíčovou roli hraje vyvážená strava bohatá na ovoce, zeleninu a celozrnné produkty, stejně jako pravidelné lékařské prohlídky. To vše spolu s uspokojivým intimním životem může přispět k celkové pohodě a pozitivně ovlivnit kondici mužské prostaty.