Článek
V národním parku Koli ve východním Finsku se nachází slavná 34 metrů dlouhá puklinová jeskyně zvaná Pirunkirkko neboli Ďáblův kostel. Podle lidových pověstí byla místem, kde se scházeli místní mudrci, aby navázali kontakt se světem duchů. Zejména léčitel známý jako Kinolainen ji pravidelně využíval k magickým rituálům. Do „kostela“ vodil své pacienty, aby si s ďáblem pohovořili o příčinách a léčení svých neduhů.
I dnes toto místo navštěvují vyznavači šamanismu a pořádají v jeskyni bubenické seance.
Ďábel se skrýval v detailech
Fakt, že jeskyně odedávna sloužila k magickým praktikám a různým rituálům, vzbudilo zájem vědců ze dvou finských univerzit, kteří se rozhodli přijít na kloub zdánlivě mýtickým vlastnostem tohoto kultovního místa.
V letech 2019 a 2020 výzkumníci v jeskyni rozmístili přístroje pro záznam zvuku. Poté na různých místech uvnitř chodeb vystřelovali balónky, aby komplexně poznali akustiku. Záznamy vybuchujících balónků, stejně jako údery rukou a hlasy, následně podrobili zkoumání a odhalili vzácný a výrazný rezonanční jev.
Podle vědců je tento jev způsoben stojatým vlněním mezi hladkými rovnoběžnými stěnami. To vytváří tón o specifické frekvenci 231 Hz, jenž po vydání zvuků, jako jsou tleskání, bubnování nebo rány, přetrvává ve vzduchu přibližně jednu sekundu.
Tóny, které se v jeskyni ozývají v pásmu 231 Hz, jsou v jeskyni zesíleny a prodlouženy.
„Nahráli jsme praktikujícího šamana a zjistili jsme, že opakovaně vokalizoval tóny na frekvenci 231 Hz, které pak jeskyně zesilovala na své přirozené frekvenci,“ uvedla v článku pro časopis Open Archeology Riitty Rainio.
Výjimečné akustické vlastnosti
Rezonance je běžným jevem v zastavěném prostředí, zejména v malých místnostech, ale je vzácná v přírodním prostředí, kde se hladké a pevné, rovnoběžné povrchy vyskytují jen zřídka. Podle badatelů lze proto předpokládat, že rezonance vyskytující se v nejvnitřnější části Ďáblova kostela představovala pro lidi žijící v této oblasti před staletími výjimečný zvukový fenomén.
Podobné výrazné rezonance v přírodním prostředí byly naměřeny například v paleolitických jeskyních Francie a Španělska, zejména v blízkosti maleb na stěnách jeskyní.
Přítomnost ducha
Vědci předpokládají, že rezonancí zesílený přetrvávající tón byl pravděpodobně slyšet na pozadí rituálů prováděných v Ďáblově kostele. Podle badatelů mohl být účinek této rezonance nenápadný a nevědomý, přesto mohl významně formovat víru a zážitky v této jeskyni.
„Tam, kde výzkumník v oblasti akustiky slyší rezonanci, mohli lidé v minulosti cítit přítomnost ducha a šamanský praktikující může pociťovat přítomnost výjimečné energie, každý podle svého založení,“ vysvětluje Rainio.
To ostatně potvrzuje novodobý šaman, jenž Ďáblův kostel využívá k rituálům. V rozhovoru s vědci sdělil, že bubnování zejména v zadní části jeskyně mu otevřelo „nové obzory“. Podle něj v existuje v jeskyni zvláštní energie, která vytváří silné spojení s okolní přírodou a vlastními kořeny.
Výzkum tak poskytl příklad toho, jak lze rezonanci využít k navázání konkrétní komunikace a dialogu s fyzickým prostorem, lokalitou nebo přírodním prostředím.
Zdroj: eurekalert.org
