Článek
Evoluční biologové se dlouho pokoušeli rozřešit evoluční hádanku, proč přírodní výběr neodstranil genetiku, která je základem přitažlivosti mezi osobami stejného pohlaví, když homosexualita nevede k zajištění potomstva. Zajímalo je, jak se geny spojené s tímto chováním udržely v lidském genomu a zda se udrží i v budoucnu. Jistou odpověď na tuto otázku přináší výzkum na Michiganské univerzitě, jenž navazuje na rostoucí počet studií zabývajících se vlivem genů na sexuální chování. Částečné vysvětlení nalézá u bisexuálních mužů, kteří mají sklony riskovat.
Z čeho vědci vychází?
Studie publikovaná v časopise Science Advances se opírá o údaje získané od více než 450 000 účastníků evropského původu, které poskytli britské databázi genetických a zdravotnických informací Biobank. Ti odpovídali na otázky, jako například kolik měli za život partnerů, kolik z nich bylo stejného pohlaví a zda se považují za osoby s rizikovým chováním.
Zkoumáním kompletních souborů DNA neboli genomů účastníků a analýzou odpovědí z dotazníků se vědcům podařilo prokázat, že znaky spojené s homosexualitou a bisexuálním chováním jsou ve skutečnosti odlišné.
„Uvědomili jsme si, že v minulosti lidé házeli všechny homosexuální projevy do jednoho pytle, ale ve skutečnosti jich existuje celá škála,“ sdělil hlavní autor studie Jianzhi „George“ Zhang.
Co studie prozradila o bisexuálech?
Studie vědců z Michiganské univerzity odhalila, že heterosexuální muži, kteří jsou nositeli genetických variant spojených s bisexuálním chováním, jsou otci více dětí, než je průměr. Na druhou stranu mužské alely spojené s výlučnou sexuální orientací na osoby stejného pohlaví korelovaly s menším počtem dětí, což naznačuje, že tyto znaky časem vymizí.
Muži s bisexuálními geny navíc sami sebe označují za riskující jedince. Ačkoliv otázka britské Biobank typ rizika nespecifikovala, předpokládá se, že rizikové chování zahrnuje i nechráněný sex a promiskuitu.
„Lidé, kteří jsou nositeli bisexuálních genů, mají více dětí, protože díky těmto genům jsou ochotni více riskovat, což vede k většímu počtu sexuálních partnerů a následně i k většímu počtu potomků,“ vysvětluje spoluautorka studie Siliang Song. Mužské alely spojené s bisexuálním chováním jsou tak z hlediska reprodukce výhodné, a to vysvětluje jejich přetrvávání v minulosti a pravděpodobně i udržení v budoucnosti.
Výzkumníci však připouštějí, že takto provázaný mechanismus více fungoval v minulosti, zatímco v současnosti jej brzdí rozšířené používání antikoncepce.
Žádná diskriminace
Podle vědců se podíl účastníků v projektu britské Biobank, kteří udávají homosexuální chování, v posledních desetiletích zvyšuje, pravděpodobně v důsledku rostoucí společenské vstřícnosti. Autoři odhadují, že bisexuální chování je ze 40 procent ovlivněno genetikou a ze 60 procent prostředím. K úplnému pochopení mechanismů, které jsou základem genetických variant ovlivňujících chování a úspěšnou reprodukci, je ale zapotřebí dalšího výzkumu.
Svými závěry vědci nechtějí nikoho stigmatizovat. „Chceme jasně říci, že naše výsledky převážně přispívají k rozmanitosti, bohatosti a lepšímu pochopení lidské sexuality,“ zdůrazňují. „V žádném případě nemají za cíl naznačovat nebo podporovat diskriminaci na základě sexuálního chování.“
Zdroj: University of Michigan News
Odkaz na studii: ,Siliang Song, Jianzhi Zhang: Genetické varianty, které jsou základem lidského bisexuálního chování, jsou reprodukčně výhodné. Sci. Adv. 10, edj6958 (2024). DOI: 10.1126/sciadv.adj6958
