Článek
Začněme přistupovat k informačnímu prostoru se stejnou péčí, s jakou se staráme o životní prostředí – to je hlavním poselstvím článku nazvaném „Chraňme naše prostředí před přetížením informacemi“, který nedávno vyšel v časopise „Nature Human Behavior“. Jeho autory je tým mezinárodních vědců zapojených do projektu OMINO, jenž se zabývá výzkumem informačního přetížení. Tito vědci aktivně usilují o uznání a zmírnění informačního přetížení jako nové formy znečištění životního prostředí.
Důvodem, proč vědci takto alarmují, je fakt, že jsme v dnešní době široce dostupného připojení k internetu vystaveni enormnímu objemu dat, které ovšem nezvládáme zpracovat. To nás přivádí do stavu, kdy nejsme schopni vyhodnocovat informace a rozhodovat se.
Dalším neblahým důsledkem tohoto fenoménu je omezování společenských aktivit, rostoucí nespokojenost v práci, nedostatek motivace a celkově negativní naladění. To vše s sebou nese značné náklady, osobní i ekonomické. Celosvětově je ekonomové odhadují na přibližně 1 bilion dolarů.
Náklady spojené s duševním zdravím lze stěží vyčíslit, ale snadno pojmenovat – od únavy a obtíží se soustředěním a pamětí až po pocit ohrožení, který vychází nejen z přetížení informacemi, ale i z nejistoty týkající se jejich spolehlivosti. Podobně jako se naše životní prostředí stává obětí průmyslových exhalací, i my jsme postiženi „informačním znečištěním“, které nás zbavuje nejen klidu mysli, ale i schopnosti efektivně fungovat.
„Každodenní nadbytek informací způsobuje kognitivní přetížení a v kombinaci s únavou, časovým tlakem a omezenou kapacitou paměti nám brání v plnění úkolů. Také vědecká činnost čelí velkým výzvám, když je třeba odfiltrovat nepodstatné nebo nekvalitní práce,“ říká profesor Przemysław Kazienko z katedry umělé inteligence na Vratislavské univerzitě.
Historické paralely
Vědci poukazují na to, že s podobnou situací jsme se potýkali již během průmyslové revoluce, kdy došlo k enormnímu nárůstu výroby železa a chemických látek. Kouřící komíny, doprovázející tuto industrializaci, se staly symbolem civilizačního pokroku. Dnes víme, že to s sebou neslo vážná rizika – nekontrolované emise měly fatální dopad na ekosystémy i lidské zdraví. Vznik ekologických organizací a hnutí přinesl proměnu našeho vnímání a přístupu k využívání přírodních zdrojů. Vyžádal si také právní a ekonomické změny, které měly chránit ovzduší, vodu, půdu a kvalitu potravin.
Před dvaceti lety se dalším symbolem pokroku stal široký přístup k informacím. Nyní pomalu začínáme chápat, že záplava informací, které se na nás dennodenně valí, má rovněž negativní účinky. Množství dat dožadujících se pozornosti přesahuje naši kapacitu zpracování a uvádí nás do stavu zmatení, roztržitosti a únavy, pro nějž se vžil termín informační přetížení nebo také datový smog.
Od individuálních reakcí až po sociální dynamiku
Ve svém článku vědci rozlišují tři úrovně, na kterých lze pozorovat negativní dopad informačního zatížení. První z nich je kognitivní úroveň, která se týká jednotlivců a jejich individuální reakce na informace. Druhá úroveň zahrnuje interakce a rozhodnutí učiněná ve skupině. Nejširší je společenský kontext, kde se prolínají mechanismy tvorby, zpracování a šíření informací.
„Při týmové práci se informace zpracovávají na individuální úrovni, avšak zároveň probíhá jejich aktivní výměna mezi členy týmu. Tento proces lze přirovnat k víceúrovňové síti, kde jednotlivci, skupiny a celé společnosti představují uzly, zatímco spojení mezi nimi reflektuje jejich vzájemné interakce. Výsledkem je komplexní systém se svou vlastní dynamikou,“ přibližuje Przemysław Kazienko.
Na základě teorie fázových přechodů vědci předpokládají, že v jednoúrovňovém systému může přechod do stavu informačního přetížení probíhat plynule, avšak v případě integrace několika úrovní může dojít k náhlým změnám.
Ničivé důsledky informačního přetížení jsou patrné i v běžném životě. Jedním z příkladů, který uvádějí vědci, je týmová práce. Když se u několika členů týmu začne projevovat informační přetížení, může to vyústit v určitou formu paralýzy, kdy skupina má potíže s komunikací a efektivním zpracováním informací. Tento stav výrazně snižuje její celkovou produktivitu.
Strategie pro zvládání informačního přetížení
Co tedy dělat, když pocítíme informační přetížení? Na osobní úrovni můžeme například omezit nadměrné užívání chytrých telefonů pomocí aplikací, které nám pomáhají sledovat, kolik času trávíme online. Organizace zase mohou investovat do školení zaměstnanců, aby se naučili efektivně využívat moderní komunikační a internetové nástroje.
„Některá řešení však mohou být dvousečnými zbraněmi. Generativní modely umělé inteligence, jako je ChatGPT, mohou pomoci snížit informační přetížení tím, že nabídnou shrnutí a podpoří vyhledávání informací. Na druhou stranu mohou způsobit obrovský nárůst publikovaného obsahu, vytvářet falešné informace a posilovat stereotypy,“ upozorňuje Kazienko.
Autoři článku navrhují spustit koordinovanou iniciativu, která by se soustředila na tři klíčové oblasti: vědu, vzdělávání a legislativu. Vědecká oblast by zahrnovala financování mezioborových výzkumných projektů, které by se zaměřily na ekologii víceúrovňového informačního přetížení. Ve vzdělávací sféře by se podobně jako u recyklace odpadu kladl důraz na výuku informační ekologie již od raného školního věku. V legislativní oblasti by se měly iniciovat diskuze o vhodných předpisech, které by pomohly řešit tento bobtnající problém.
Vědci nabádají vzít si ponaučení ze zkušeností spojených s hospodářským rozvojem a ekologií. Navrhují začít uvažovat o informačním prostoru jako o další součásti našeho životního prostředí. Z toho plyne naléhavá potřeba vyvinout metody, které by chránily tento prostor před zahlcením a znečištěním.
Bez odpovědného řízení informačního prostoru, které by udržovalo správnou rovnováhu mezi kvantitou a kvalitou informací, transparentnost a určitou hygienu dat, bude podle vědců společnost čelit stále závažnějším důsledkům informačního přetížení.
Zdroj:
Odkaz na studii:
Hołyst, J.A., Mayr, P., Thelwall, M. a kol. Chraňme naše životní prostředí před informačním přetížením. Nat Hum Behav 8, 402-403 (2024). https://doi.org/10.1038/s41562-024-01833-8
