Víte, proč váš partner žárlí? Může to být jinak, než si myslíte

Již dřívější výzkumy ukázaly, že muži a ženy prožívají žárlivost různými způsoby. Žen se silněji dotkne citová zrada, zatímco muže víc rozruší sexuální nevěra. Jak přesně tyto rozdíly vnímají u druhých, však zůstávalo záhadou.

Dva výzkumníci z Norské univerzity vědy a technologie se proto rozhodli prozkoumat, zda lidé vůbec vědí o těchto výrazných rozdílech mezi pohlavími.

„Co si lidé myslí, že vyvolává žárlivost žen a mužů? Jak dobře ženy chápou žárlivost mužů a žárlivost mužů žen? Chtěli jsme to zjistit,“ říká profesor Mons Bendixen z katedry psychologie.

Jde o první studii, která se těmito otázkami zabývá. Kromě toho chtěli vědci také prozkoumat, co všechno formuje naše přesvědčení ohledně žárlivosti, zejména v souvislosti s nevěrou. Do jaké míry jde o kulturní a společenské vlivy a jak se na tom podílejí naše osobní zkušenosti a prožitky.

Výzkumníci použili metodu sněhové koule, kdy se informace o průzkumu sdílely na Facebooku, což podnítilo účast. Celkem se do studie zapojilo 1 213 účastníků ve věku od 18 do 50 let, s vyváženým poměrem mužů a žen, z nichž většina se označovala za heterosexuály. Výzkum však zahrnoval rovněž sexuální menšiny. Ti všichni měli použít bodovou škálu k hodnocení chování naznačujícího nevěru.

Účastníci projevovali největší citlivost na chování spojené se sexuální aktivitou, jako je fyzická intimita, líbání, pobyt přes noc s někým jiným, vyjádření touhy po jiném vztahu nebo vyznání lásky k někomu jinému a také společné večeře s bývalým partnerem.

Ženy, zejména ty, které již zažily partnerovu nevěru, vykázaly ve srovnání s muži větší schopnost rozpoznat náznaky nevěry. Mezi chování, která jen velmi málo respondentů, ne-li nikdo, považovalo za jasný projev nevěry, patřilo sledování online porna, pomoc osobě opačného pohlaví, navrhování nových sexuálních aktivit nebo pokukování po druhých.

Výsledky studie ukazují, že jak muži, tak ženy se domnívají, že muže více rozčílí, když zjistí, že jejich partnerka spí s někým jiným, zatímco u žen se předpokládá, že je více rozruší, pokud se partner zamiluje do jiné osoby nebo si k ní vytvoří citovou vazbu. Jinými slovy, zdá se, že panuje obecné přesvědčení, že pro muže je důležitější fyzický a sexuální aspekt nevěry, zatímco pro ženy je nejbolestivější ztráta citové intimity a vazby.

Zajímavé je, že pocity žárlivosti, k nimž se respondenti sami přiznávali, přesně odpovídaly tomu, co si mysleli, že by pociťovali lidé stejného pohlaví. Takže muži, kteří proklamovali, že by je nejvíce znepokojila fyzická nevěra, předpokládali, že stejně by reagovala většina ostatních mužů.

Podobně ženy, které tvrdily, že jim nejvíce vadí citová nevěra, věřily, že stejně jsou na tom i ostatní ženy. To naznačuje, že vnímání žárlivosti je ponejvíce ovlivněno našimi vlastními pocity a zkušenostmi. Výzkum neodhalil žádný zásadní rozdíl v pohledu na žárlivost mezi heterosexuály a sexuálními menšinami, což znamená, že sexuální orientace zde nehraje roli.

Studie naznačuje, že jeden z důvodů, proč často nechápeme žárlivé reakce protějšku, je skutečnost, že muži a ženy mají odlišné spouštěče, které tuto emoci vyvolávají.

Ženy mají obecně poněkud nižší práh pro vnímání náznaků nevěry než muži. Například 28 procent žen považovalo vytvoření profilu na seznamce v aplikaci, jako je Tinder, za formu nevěry, zatímco u mužů to bylo 14,5 %. Jestliže se muž často baví s kamarádkou a svěřuje se jí, riskuje, že jeho partnerka začne žárlit, a on nemusí úplně chápat důvody. „Muži si plně neuvědomují, jak velký vliv to má na jejich partnerku,“ upozorňuje profesor Bendixen.

Z toho vyplývá, že zatímco v rámci vlastního pohlaví máme slušný přehled o genderově typickém smýšlení o žárlivosti, opačné pohlaví pro nás zůstává v této oblasti tajemnější a záhadnější. Interpretovat důvody, proč náš protějšek žárlí, pouze na základě svých vlastních emocí, tak může vést k nedorozuměním a konfliktům. Důležité je tedy nezapomínat na perspektivu druhého a být otevření jeho pocitům.

Vzhledem k tomu, že žárlivost a nevěra patří mezi nejčastější důvody, proč se páry rozcházejí, je užitečné o této problematice něco vědět. Udržení zdravého vztahu vyžaduje otevřenou komunikaci, respektování hranic a očekávání ohledně věrnosti. Sdílení potřeb a porozumění jsou klíčové pro pevný a harmonický vztah založený na důvěře.

Studie překvapivě neprokázala významný vliv sociálních faktorů na naše vnímání žárlivosti. V populární kultuře, například v hudbě, je přitom nevěra častěji zobrazována jako sexuální a nevěrníci jsou líčeni jako osoby, které vyhledávají spíše sexuální vztahy než silnou citovou vazbu. Přesto, jak dokládají dřívější výzkumy, většina lidí silněji reaguje na emocionální aspekt nevěry.

Pokud nás však společnost, rodina, přátelé, škola či média v tomto vůbec neovlivňují, odkud se tedy bere naše vnímání žárlivosti?

I když je třeba ještě prozkoumat kořeny společných přesvědčení o žárlivosti, která jsou specifická pro jednotlivá pohlaví, evoluční tlaky související s reprodukčními strategiemi mohou poskytnout vysvětlení.

Muži si vyvinuli ostražitost vůči sexuální nevěře jako prevenci před možností, že by investovali zdroje do výchovy potomků jiného muže. Naopak pro ženy představuje citové zapletení jejich partnera s jinou ženou ohrožení dlouhodobé péče o ni a o jejich potomstvo.

„Domníváme se, že jde z velké části o evoluci, o něco vrozeného, co je naprogramováno,“ tvrdí spoluautor studie Leif Edward Ottesen Kennair. Poukazuje na výhodu, kterou naši předkové získali díky schopnosti interpretovat žárlivost a reagovat na ni, což je rozhodující faktor pro udržení vztahů a zajištění přežití potomků. V současné kultuře to sice není tak zásadní jako dříve, protože osamělý rodič je schopen lépe zvládat výchovu dětí než v minulosti, ale naše emocionální reakce a schopnost rozpoznávat ohrožení zůstávají stále naší součástí.

Zdroj: Norská univerzita vědy a technologie / Phys.org

Odkaz na studii: Bendixen, M., Kennair, L.E.O. Faktory, které ovlivňují přesvědčení lidí o žárlivosti mužů a žen. Evolutionary Psychological Science 9, 477–490 (2023). https://doi.org/10.1007/s40806-023-00379-8