Ze všech jedovatých hadů se lidé nejvíc bojí zmijí. V Česku stejně jako v Somálsku

Lidská schopnost rychle rozpoznat nebezpečí prostřednictvím vizuálního vnímání a specifické pozornosti sehrává klíčovou roli v této záhadě. Obzvlášť pohotově dokážeme zaznamenat přítomnost hada, na ně reagujeme rychleji než na jiné druhy zvířat. Při pohledu na tento plazí druh okamžitě pocítíme výrazný strach, ještě dříve, než si mysl vůbec uvědomí, co se děje.

Tato reakce může být pozůstatkem evolučního mechanismu, který varoval naše předky před nebezpečím jedovatých hadů a spouštěl automatické obranné reakce.

Do jaké míry je lidský strach z hadů ovlivněn evoluční nebo osobní zkušeností a místní kulturou? Dokáží lidé různých národností rozpoznat jedovaté hady jako kategorii, nebo se bojí jen některých druhů, které jsou v dané oblasti nejnebezpečnější? Mají představitelé různých národností stejný strach ze smrtelně jedovatých hadů? Na tyto otázky se pokouší najít odpověď nová studie českých vědců publikovaná v časopise Frontiers in Psychology.

V této práci biolog Daniel Frynta se svými kolegy z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze zkoumali lidský strach z hadů v kontextu současných a evolučních zkušeností. Výzkum prováděli v kolébce lidstva, v oblasti Afrického rohu, kde se hojně vyskytují různé druhy hadů, včetně těch smrtelně jedovatých, jako jsou zmije a kobry nebo mamby. Výsledky poté porovnali s údaji získanými od českých respondentů.

Jak somálským, tak českým účastníkům předložili obrázky 48 hadů ze čtyř různých skupin – jedovatých (zmije a korálovcovití) a nejedovatí (pískomilové a užovkovití). Účastníci měli za úkol seřadit obrázky podle míry strachu, který v nich vyvolávají, od obrázku vzbuzujícího největší strach až po ten s nejslabší odezvou.

„Naše výsledky odhalily významnou shodu mezi somálskými i českými respondenty. Zjistili jsme vysoce významný vliv podnětu na vnímaný strach u obou populací. Jako nejvýznamnější podnět se v obou populacích jevily zmije, které zaujímaly nejvyšší pozice podle uváděné míry subjektivně vnímaného strachu,“ píše se ve studii. Skóre strachu ze zmijí výrazně předčilo jiné kategorie hadů.

V Somálsku hadi představují skutečně významnou hrozbu pro člověka. Mezi smrtelně jedovaté hady, kteří se v zemi běžně vyskytují, patří zmije pyramidová a zmije útočná. Ve vybraných oblastech Somálska se hojně vyskytuje také Hughesova pilovitá zmije. Všichni korálovcovití hadi žijící na somálském území jsou vysoce jedovatí, zejména mamba černá, ale také kobra egyptská, kobra červená a obří plivající kobra.

Oproti tomu ve střední Evropě je jediným jedovatým hadem zmije obecná. V České republice jsou případy uštknutí hadem vzácné a smrtelné otravy hadím jedem nebyly hlášeny téměř třicet let. Na rozdíl od toho v Somálsku zůstává současné riziko otravy a následného zranění nebo smrti vysoké, vždyť ročně v subsaharské Africe zemře na hadí uštknutí přes 12 tisíc lidí a téměř 15 tisíc zranění končí amputací. V Česku je tato hrozba zanedbatelná, přesto strach z hadů a zvláště ze zmijí není o nic menší.

Postoje k hadům se však u obou studovaných populací liší. Předběžné rozhovory se somálskými pastevci a studenty odhalily, že jejich vztah k hadům je obecně velmi negativní. Jen stěží uvěří, že někdo může mít hady rád a považovat je za krásné. V případě náhodného setkání Somálci neváhají hada zabít, neboť jej považují za neužitečného tvora.

Postoj české populace k hadům je spíše dvojjaký. Češi vědí, že hadi u nás patří k chráněným živočichům a že jsou důležitou součástí ekosystému. Kvůli strachu si však vesměs udržují od hadů odstup a cítí k nim určitý odpor. Většina účastníků studie uvedla, že se setkala s hadem v přírodě. Přesto jen velmi málo z nich se pokoušelo hada zabít nebo vidělo někoho, kdo to udělal. Navíc v České republice existuje malé, ale nezanedbatelné množství jednotlivců, kteří chovají hady jako své domácí mazlíčky. Zajímavé je, že určitá část české populace dokáže ocenit krásu alespoň některých hadů.

Podle teorie kalifornské antropoložky Lenny Isbell měli hadi zásadní vliv na vývoj zraku primátů i lidského mozku. Pod hrozbou smrtelně nebezpečných střetů s jedovatými hady se vyvinul u afrických primátů zrak, který je dokonale uzpůsobený k pozorování barev, detailů a pohybů. „Domníváme se, že zdroj přirozeného výběru (ohrožení jedovatými hady), který přispěl k rychlému odhalení hadů, může přetrvávat i v moderní době,“ uvádí tým českých vědců ve studii.

To vyvolává otázku, zda moderní lidé dokážou rozlišit jedovaté hady od nejedovatých na základě intenzity subjektivně vnímaného strachu a jak je tato intenzita ovlivněna rizikem, které jedovatí hadi představují v dnešní době a v evoluční minulosti.

Existují určité důkazy, že lidé jsou schopni rozpoznat nebezpečné jedovaté hady. Tito hadi v nich vyvolávají silnější psychofyziologické emoční reakce, které lze měřit jako změny kožního odporu a srdeční frekvence. Co se tedy skrývá za relativně větším strachem, který zmije soustavně vyvolávají?

„Předpokládáme, že na rozdíl od mnoha jiných jedovatých druhů jsou zmije mezi ostatními hady snadno rozpoznatelné a že v tomto smyslu je morfotyp zmije velmi nápadný,“ tvrdí čeští vědci.

Je to v prvé řadě dáno jejich poměrně krátkým, zato robustním tělem a výrazným trojúhelníkovým tvarem hlavy, která je oddělena od zbytku těla tenčím krkem. Svými poměrně výraznými štěrbinovitými zornicemi se zmije odlišují od užovek. Často je také poznáme podle černé klikatící se čáry na šedém nebo béžovém hřbetu. Mezi další poznávací znaky patří výrazné šupiny po celém těle. Kromě toho všechny druhy rodu zmijovitých vykazují poměrně jednotný vzhled, což usnadňuje jejich rozlišení. „V podstatě mají zmije odlišný morfotyp, který se nápadně liší od ostatních hadů. Je možné, že přítomnost snadno rozpoznatelných rysů je klíčovým faktorem pro vytvoření a fixaci spojení mezi těmito nebezpečnými hady a strachovou reakcí,“ píše se ve studii.

Nejdůležitějším zjištěním studie je, že jak čeští, tak somálští respondenti vyhodnotili zmiji jako největší hrozbu mezi hady. Tento trend je možné vysvětlit společnou evoluční historií na africkém kontinentu, kde zmije pro primáty a naše předky představovaly vážné nebezpečí.

Africký kontinent byl domovem pro lidstvo a naše předky minimálně posledních 11 milionů let. Paralelně s tím se ve stejném prostředí vyskytovaly také vysoce jedovaté druhy hadů, včetně afrických mamb, kober a zmijí z rodů Bitis a Echis. Tyto druhy se objevily na africkém kontinentě nejpozději před 16 miliony let. Proto se dá předpokládat, že mezi našimi předky a těmito jedovatými hady docházelo k minimálně 11 milionů let trvající evoluční interakci.

Podle vědců není důvod se domnívat, že somálští předkové někdy opustili africký kontinent nebo sousední Arabský poloostrov, což znamená, že jejich evoluční zkušenost s danými hady je kontinuální.

Dnešní Evropané ovšem reagují na přítomnost hadů stejně vzrušivě, přestože jejich předkové migrovali z Afriky před 100 000 až 50 000 lety do oblastí, kde je výskyt jedovatých hadů vzácný nebo dokonce chybí. Vědci předpokládají, že strávili značné množství času v širší oblasti Středního východu, než migrovali dále na sever a nakonec, asi před 5000 let, dorazili různými cestami do střední Evropy, přičemž převážně procházeli ruskou stepí.

Jak vědci připomínají, česká historická zkušenost se zmijemi má rovněž souvislou linku, i když během posledních několika tisíc let se diverzita zmijí „smrskla“ na jednu středně jedovatou zmijí obecnou. Poté, co opustili afroarabský region, se čeští předkové přestali setkávat s korálovcovitými hady. Nicméně opatrnost ve vztahu k těmto hadům a obranné instinkty mohou u dalších pokolení přetrvávat i po tisících letech, kdy už je bývalí predátoři dávno neohrožují.

Závěry studie tak naznačují, že strach z hadů může být společným evolučním dědictvím, které se přeneslo přes generace. I přes rozdílné prostředí a kulturní podmínky mají lidé po celém světě podobný strach z hadů, který může být zakořeněn v dlouhé historii interakce s těmito plazy.

Na světě žije asi 600 druhů jedovatých hadů, což je malý zlomek z celkových přibližně 3600 druhů hadů. Z těchto šesti set druhů může člověka vážně ohrozit jen polovina. Z hlediska čeledí jsou jedovatí všichni korálovcovití, zemězmijovití a zmijovití hadi. Z čeledi užovkovitých je jedovatá jen asi třetina druhů. V České republice žije jediný jedovatý had, a to zmije obecná. Je to nejseverněji žijící had světa.

Nejprudší jed mají mořští hadi vodnáři, ze suchozemských hadů je nejjedovatější taipan menší. Mezi škrtiče patří krajty, anakonda či hroznýši. Nejdelším jedovatým hadem je kobra královská, která může dorůst délky až 5 metrů.

Ačkoliv někteří hadi jsou spíše plaší a vyhýbají se člověku, je důležité respektovat jejich přirozené prostředí a zachovávat opatrnost v oblastech, kde se mohou vyskytovat.

Zdroj: National Library of Medicine / Wikipedia

Odkaz na studii: Frynta D, Elmi HSA, Janovcová M, Rudolfová V, Štolhoferová I, Rexová K, Král D, Sommer D, Berti DA, Landová E and Frýdlová P (2023): Jsou zmije prototypem hada vyvolávajícího strach? Mezikulturní srovnání Somálců a Čechů. Front. Psychol. 14:1233667. doi: 10.3389/fpsyg.2023.1233667