Článek
Ten všemu dění předchází. Když chcete postavit dům, musíte mít určitou vizi, kterou pak rozvíjíte. Musíte si určit, kolik potřebujete místností, k čemu budou sloužit atd. To pak promítnete do stavebních plánů, rozpracujete rozvod elektřiny, rozvod vody, vytápění a další a pak teprve přejdete k realizaci. Pokud vše klapne, dům začne nabývat konkrétní podobu. Můžete mít šikovné nebo nešikovné řemeslníky, můžete se z nedostatku peněz odchýlit od počátečního záměru a konečný výsledek nemusí odpovídat původnímu plánu.
To je srozumitelné. Je to lidská mysl, která zde zapracuje – od počátečního plánu až po konečnou realizaci.
Jak je to však se semínkem - nese v sobě ideu a plán, v co vyroste. Žalud jaksi „ví“, že bude dubem. Záleží, do jak příznivé půdy zapadne, zda bude mít dostatek jak stínu, tak slunce, zda bude mít pro svůj růst dostatek vláhy… A někdy si i v zemi počká i pár let na příznivé podmínky, než se rozběhne jeho růst…
S lidským zárodkem to je podobné. Vybaveno souborem prapůvodních informací ze spermie a vajíčka se začne rozvíjet. Prvotní buňka se množí, z jedné vznikají další a další a jen pán bůh ví, kterak každá ví, čím bude: nehtem, malíčkem, srdcem… A pak také záleží na tom, do jakého prostředí je lidské semínko zasazeno a co z původního plánu bude posilováno a co potlačováno.
Zvláštními důkazy že i náš život se ubírá jakýmsi prapůvodním plánem jsou jednovaječná dvojčata. Kdysi na letním táboře jsme měli dva chlapce. Jeden si zlomil při fotbale ruku a zdravotník jej odvezl do nemocnice. Když se vrátil, měl tam „přichystaného“ druhého chlapce. Také si zlomil ruku…. Nebo když jsem pracovala v nemocnici, odoperovali tam sedmnáctileté dívce žlučník. Za čtrnáct dní tam přišla druhá dívka-dvojče se stejnými problémy. Lékaři se podivovali, že má takové zdravotní potíže, když nemá žlučník. Teprve po chvíli se situace vyjasnila, že to je ta druhá z dvojčat.
Boží plán je holt boží plán. Nebo znáte jiné vysvětlení?
