Článek
Tak lze charakterizovat první dojem. Nevstal, aby postarší ženu pustil sednout, ale naproti němu povstala dívka. Jakmile paní dosedla na její místo, spustila litanii o nevychovanosti dnešní mládeže. Provokativní účes mladíka rozpaloval její řeč a mladík se dal „do boje“. Kontroval a jejich dialog nabíral na síle projevovaných silnými emocemi. Všichni v tramvaji to strnule sledovali, a když už to vypadalo na chlapcův fyzický útok, sebrala jsem odvahu a domnívajíc se, že když vyzvu paní ke klidu, situace se zmírní. „Paní, nechte toho, víte, jaké musel mít těžké dětství, když se takhle chová?“
K mému překvapení hoch ztichl, jaksi se na sedadle schoulil do sebe, avšak paní si nedala pokoj. Dál pokračovala ve svých výpadech k mladíkovi. Nikdo se k ní nepřidal a tak po chvíli pochopila, že už nemá na tento rozhovor partnera a ztichla také.
Jsou však i humornější příběhy. V autobuse sedící malé dítě kopalo do sedadla před ním. Seděla na něm starší paní a evidentně jí to vadilo. Obrátila se na matku a slušně požádala, aby dítě usměrnila. Matka se ohradila, že její dítě má protistresovou výchovu a nebude je omezovat. Když autobus zastavil, mladík, který stál poblíž sedadla matky, při výstupu vyndal z pusy žvýkačku a se slovy – že měl také protistresovou výchovu – přilepil ji na čelo matky.
Většinu cestujících tato příhoda pobavila.
Jak je vidět, i cestování v hromadné dopravě může být zdrojem netradiční výchovy a poučením.
