Článek
Avšak módní vlna, postavená na iluzi, jak má žena vypadat, se vrhla na to, že mít větší nebo pevnější prsa je „in“. Nechci zde hovořit o operacích, které jsou nutné ze zdravotních důvodů.
Ještě štěstí, že plastické operace zůstaly v rukou soukromých pracovišť a žadatelky si musí své vylepšení poprsí platit z vlastní kapsy. A je to jen dobře, protože pokud se nejedná o problém zdravotní, by obdiv k celebritám nahrál většímu počtu žadatelek o plastické operace.
Zdůrazňuji slovo operace. Operace je operace a každá operace má svá rizika. Navíc plastická, kdy se do těla vkládá cizí předmět. Nevím, co jaké míry jsou ženy toužící po vylepšení poprsí zpraveny o tom, že operace se většinou musí po deseti až patnácti letech opakovat. Jeden chirurg dokonce prohlásil, že kdyby ženy věděly, jak budou jejich prsa po několika reoperacích vypadat, tak by si mnohé operaci rozmyslely. Zákon zemské přitažlivosti platí i v tomto směru.
O čem to všechno svědčí? Že zájemkyně o toto vylepšení nemají dost sebevědomí a musejí si jej zvyšovat touto cestou?
Když jsme se ptali Daniela Withesida, který u nás učil kineziologii, lakonicky odpověděl: ženy, chcete, aby vám muži hladili vaše prsa či jakési implantáty?
Plastické operace prsů se dostaly už i před soudy. Nebezpečí, které je s nimi spojeno, souvisí s vytvářením nadměrného množství tekutiny v místě rány, která obklopí implantát a může se ještě spojit s infekcí. Některé implantáty mají silnější obal, který by měl zamezit průniku silikonového gelu do těla. Chronické dráždění tkáně v okolí implantátu může způsobit i rakovinu. Ne karcinom prsu, ale nádor z epitelu chronicky drážděné kapsy. Uvažuje se také, že operace spojená s implantáty zvyšuje riziko autoimunitního onemocnění.
Jsou také případy, že se ženy nedokáží s novými prsy sžít, nebo se jim přestanou líbit. I ony totiž podléhají gravitaci a pak následuje reoperace. Životnost implantátů lze odhadovat na 10 až 15 let. Každá operace je určitým rizikem. A iluze, jak má žena vypadat, může i zabít.
Victoria Beckham se veřejně svěřila se svojí zkušeností: „Jestli měl někdo dobře udělaná prsa, tak jsem to byla já. Vypadala jako moje“. Ve své výpovědi přiznává, že jí bylo ale zatěžko žít s implantáty, protože přítomnost cizího tělesa v těle nikdy nebylo příjemné. Důležitějším pro ni tehdy bylo uznání okolí. Prsní implantáty jí dodaly sebedůvěru v době, kdy to potřebovala: byla zakomplexovaná a dodaly jí sebevědomí. Nakonec si ten důkaz své vnitřní nejistoty nechala vyjmout.
Nevím, jak vypadá informovaný souhlas s touto operací, co vše se v něm uvádí. Každopádně bych ženě uvažující o této operaci doporučila návštěvu dobrého psychologa nebo psychiatra, který by jí pomohl najít vnitřní příčinu toho, proč není spokojená sama se sebou.
