Článek
Bydlím na menším městě a mám ve svém okolí pár sousedů, kteří si mohou dovolit a dovolí si cestovat na dovolenou soukromým letadlem. Vyplatí se jim to, protože cestují s rodinnými příslušníky (i prarodiči) a chtějí při cestování určité pohodlí. Vím, že tohle není případ pana prezidenta. Ale jsme tak chudá země, jejíž prezident by nemohl cestovat soukromým letadlem?
Dožadovat se transparentnosti a otevřenosti financování této cesty s tím, že doloží její financování, považuji za zasahování do soukromí pana prezidenta. Připomíná mi to ono „zloděj křičí chyťte zloděje“. Naše hodnocení toho, co se děje kolem nás, se odvíjí od toho, jak my smýšlíme. Nahlížíme na svět prizmatem svých vnitřních náhledů, které žijí uvnitř nás. Jsem-li poctivý, těžko budu vidět nepřístojnosti v druhých. Jednoduše proto, že nepoznám a nevidím to, co sám neznám.
Také platí důvěřuj a prověřuj. To je v pořádku, na to ale máme různé instituce a nemusíme jít cestou nedůvěry a osočování člověka, který má důvěru obyvatel. Leda že bych chtěl nebo chtěla tuto důvěru vědomě narušovat.
Také se na internetu objevilo, že pan prezident není tak chytrý, jak se zdá. Zkrátka, že nemluví spatra a používá čtecí zařízení. Zúčastnila jsem se několika besed s Petrem Pavlem ještě v době, kdy se teprve začínalo mluvit o jeho možné kandidatuře na prezidenta. Seděla jsem dva metry od něj a žádné čtecí zařízení jsem tam nezpozorovala. Pamatuji si však na otevřenost, se kterou odpovídal na naše dotazy.
Těch dehonestací je víc, ale nechci se tím zabývat. Jen mi ještě uvízlo to pojmenování paní Pavlové jako „bývalé rezvědčici“. Každý stát má své zpravodajské a bezpečnostní potřeby a s tím spojené povinnosti. Zvláště v této době bychom to měli chápat, že v rámci bezpečnosti státu a obyvatelstva to může být důležité.
Co všechno se hodí do krámu proti prezidentovi, je zarážející. Třeba „výplata“ paní prezidentové. Tuším, že se hovořilo o měsíční stotisícové částce. Měli bychom si vážit toho, že náš prezident má po svém boku ženu, která je příjemná, empatická, má sociální cítění i reprezentativní vzhled. Zvláště to poslední také něco stojí a upřímně řečeno, v dnešních cenách by na to prezidentský plat – pokud by si to paní Eva „nespíchla“ sama doma – ani nestačil.
Když byli Babišovi na oficiální návštěvě v Bilém domě v roce 2019, rozebírala se ve veřejných prostředcích (aspoň takhle to vyprodukovala umělá inteligence) cena jednoho outfitu (kabelka, kabát, lodičky) Moniky na cca dvě stě sedmdesát tisíc. To Melaniin outfit byl odhadnut jako levnější. Ještě štěstí, že paní Eva s nimi soutěží v jiných disciplínách.
Nechme už pana prezidenta panem prezidentem. Pokud chceme ušetřit, zabývejme se jinými věcmi. Třeba tím, proč někteří státní úředníci berou ke svému platu mimořádné odměny, které svou výší několikanásobně přesahují roční platy běžných smrtelníků. A k tomu zjistit, zda to, co by měli zvládnout v rámci svých pracovních povinností, zadávají jako placenou službu různým poradcům či společnostem.
Tam by se nespokojení politici mohli přímo vyřádit. Určitě by se tam našly úspory. I to je cesta ke snižování státního rozpočtu, úspory v administrativě a umenšování státního dluhu.
A co se týče pana prezidenta. Holt někdo maká a někdo prostě JE.
