Článek
„To vás má ale někdo rád, že vás tak obdarovává?“ neprozřetelně jsem okomentovala její šperky.
„To ne, to já, když mě manžel naštve, tak jdu a koupím si něco zlatého,“ odvětila.
Mít se rád nebo ráda, je jedno z nejobtížnějších principů života k pochopení. Ženy jsou na tom o něco hůře. Jsou předurčeny k pečující roli manželek a matek. Snaží se vyplnit tuto roli co nejlépe a vyhovět představám svého okolí. A očekávají, že za tu svoji péči budou milovány, hýčkany, oceňovány. Jenže manžel přijde domů a jeho první otázka je, co bude k jídlu a pak si dojde do lednice pro jednoho „lahváče“. Je logické, že se žena ptá: „A kde je ta láska“.
Život je mnohdy o samotě, vnitřním smutku, že život se nevyvíjí podle našich představ. Pak nám stále něco chybí a my se cítíme prázdní. Nedostáváme to, co očekáváme. Ztrácíme jistotu. Bojíme se, že to nikdy nebude už lepší. Nevidíme svoji hodnotu. A tam, kde není láska, nás paralyzuje strach…
Láska je cit, který následně probouzí naše emoce. Znáte ty lidi, kteří jsou radostní, tvořiví, nebojácní. Jak se dokážou svým vyzařováním snadno propojit s ostatními a s lehkostí s nimi komunikovat? Hmotné radosti nám pomohou jen na chvíli. Její délku měří míra naší nesebehodnoty, hněv, zoufalství, které vyústí v sebelítost.
Ta žena všechny ty své bolístky navěsí na sebe a chodí s nimi po světě.
A co manžel? Dojde mu někdy při pohledu na jeho ženu, že má před sebou poklad, o který by měl pečovat?
Magdalena Lautnerová