Článek
Právo se snaží najít spravedlnost. V moři názorů na to, co je a co není spravedlivé. Každý člověk hájí svoji pravdu. Jemu se tak věci a události jeví podle jeho naturelu, zkušeností a z nich plynoucích pocitů. Rozpoznat pravdu, její podstatu, podle vnějšího projevu je proto složité. Ani emoce nejsou ukazatelem pravdivosti – závisejí na postojích a pocitech. Právo při hledání spravedlnosti někdy tak dostává pěkně na frak. Je deformováno touhou po moci a lidské nadřazenosti. Proto se spravedlnost někdy jeví jako slepá. Hodně se to projevuje při řešení dědických sporů.
Ve světských kauzách mnohdy vítězí právo nad spravedlností. Jsou tu ale naštěstí boží zákony, které od dávných dob slouží k morální orientaci člověčenstva. Desatero uváděné v bibli lze shrnout do prostého – nečiň druhým, co nechceš, aby oni činili tobě.
Časem se tak právo a spravedlnost spolu popasují. Pokud se dostanou do nesouladu, je tu ještě další instance – boží mlýny. Proto neztrácejte naději. Někdy to holt trvá déle, vesmír je nekonečný a má jinou míru času.
