Článek
Čím více se pohroužíme do sebe, snažíme se „nemyslet na to“ a neuvědomovat se, jak se v souvislosti s tím vším cítíme, tím hlouběji nás může naše emocionální bolest zasáhnout. Vzpomínky na prožité situace se nám stále vracejí, jsou jako staré obehrané gramofonové desky. Rada „nemysli na to“, je jako by vám někdo řekl – nemysli na růžového slona. Vyzkoušejte si, co s tím udělá vaše mysl.
Nebo si ani nemusíme vzpomenout na konkrétní traumatizující událost, avšak pokud nám dům jednou odnesla voda, již pouhé kapky deště v nás mohou vyvolat racionálně nevysvětlitelnou úzkost spolu s různými fyzickými příznaky. Psychologové a psychiatři před těmito stavy varují a nabádají, že by bylo vhodné vyhledat lékaře a nechat si předepsat pilulky. Jsou ale lidé – a patřím mezi ně – kteří nechtějí své noční můry zahánět prášky a hledají jiné cesty, jak se jich zbavit. Pátrají po tom, co řídí a motivuje jejich myšlení a chování, chtějí tomu rozumět, a proto vyhledávají alternativní terapeutické metody. Lékař Deepak Chopra to vyjádřil výstižně: Každá buňka vašeho těla nepozorovaně naslouchá vašemu vnitřnímu dialogu. Celá naše bytost tedy reaguje na to, co naše mysl zrovna vyjadřuje.
Takže vše závisí na tom, jak používáme svoji mysl. Málokdo si to však dokáže představit a ještě těžší je připustit si, že jen já sám jsem zdrojem a současně i prostředkem k tomu, abych se napravil, abych si pomohl. Pravda, pohodlnější, protože v daný moment nejúčinnější, jak se dostat ze svého marasmu, je vyhledat lékaře, přenést na něj svoji zodpovědnost a pomocí léku (?) utlumit svoji mysl. Je to však jen útěk před vlastní zodpovědností. Nemíním tím znevažovat práci lékařů, psychologů či psychiatrů, jen chci poodhrnout roušku nad jednou všudypřítomnou iluzí. Vše kolem nás je jen iluze. Proč tedy nevyměnit jednu iluzi za druhou!
Nemyslete na růžového slona. Lidová moudrost nás nabádá„hoď to za hlavu“.