Článek
Když ani pak nejsme schopni jim porozumět, přijdou i ty nejdrastičtější způsoby učení. Učíme se pak skrze ty nejbolestnější zkušenosti. Přes ponižování, hrubé urážky, zradu. Psychické útoky mohou přejít až na fyzická napadení. To jsou naše nemoci. A když mám nemoc, znamená, že nemám moc. Ne + moc = nemoc.
Kolik žen či mužů si zvolilo i po několikerém rozvodu zase partnera s týmiž vlastnostmi, sklony? Jako bychom si do života přitahovali tentýž problém. Tak dlouho, dokud si jej sami v sobě nevyřešíme. Pak jako bychom mávli kouzelným proutkem, zmizí. Zkrátka lekci už nepotřebujeme. Přitom bychom se mohli učit jemným způsobem. Přestat se trápit a uvědomit si, z čeho naše bolest pramení.
Každý si neseme z dětství určité bolístky. Myšlenky, představy, pocity z toho, že nám rodiče nedávali každý den dost péče, nemazlili se s námi, neříkali nám, jak jsme dobří, nechválili nás, nepodporovali nás. Kolik smutku, melancholie a pesimismu nám to v dětství přinášelo. Můžeme si dnes říkat, že je to hloupost, že je to dávno za námi a možná si to už ani nepamatujeme. Jen v podvědomí máme neblahé pocity, když zažíváme nedostatek pozornosti, pochopení, podpory, lásky od svého okolí. Můžeme si stokrát říci, že to je hloupost, ale přesto se nám slzy kutálí po tváři a partner na vás pohlíží jako na hysterku. A toto nedorozumění má pak už svůj vlastní vývoj – jsi stejná jako tvoje matka, s tebou se nedá žít, v té hospodě je mi líp… konflikt je pak použit jako ospravedlnění pro další hospodské posezení s kamarády. A potlačená energie ženy zkamení – to jsou ony žlučníkové kameny, na které trpí více ženy než muži.
Každá emocionální bolest se totiž dříve nebo později manifestuje i ve fyzické rovině. Nemocný žlučník – to je potlačovaný hněv, nemocný žaludek souvisí se špatným trávením – nejen ve fyzické, ale i duševní oblasti. Co nemohu nebo nechci spolknout? Užírám se něčím? Z čeho mívám kyselý obličej? Které myšlenky a pocity nemohu strávit? A co vylučování? Co nedokážeme ve svém životě vyloučit? Dušnost – co nás dusí? Co nechceme přijímat zvenku, čeho se nechceme zbavovat?
A co bolest v krku, nemocné krční mandele, chrapot. Všechny tyto problémy souvisejí s místem, kde formulujeme své myšlenky do slov. Je pro nás problémem vyjádřit, vyslovit to, co si myslíme, co chceme a nemůžeme druhým říci?
Lékaři hovoří o genetických vlivech, o nemocích, které jsme získali po předcích. Ano, nezvládáme některé problémy, protože se je nenaučili zvládat naše rodiče. Jak to tedy mohli naučit nás?
Lékaři nám pak odebírají slepá střeva, žlučníky, krční mandle, části žaludků, transplantují orgány a nikdo s námi nehovoří o tom, jak změnit vnitřní postoje k našim životním výzvám. Jak se pak můžeme uzdravit? Dříve než se nějaký problém manifestuje v těle jako příznak nemoci, hlásí se psychice jako téma, myšlenka. Sami znáte ze svého okolí případy, kdy někdo setrvává na svých představách, ve svém jednání, jeho nemoc se stává chronickou a prohlubuje se.
Podívejme se tedy na své nemoci trochu jinak. Přestaňme vinit druhé, že oni mohou za naše problémy a podívejme se na sebe, jakým lekcím se máme naučit, co ve své životě nezvládáme.
A mějte na paměti, že jsme ne tom všichni stejně. Když mám problém, je to můj problém a jen já s tím mohu něco udělat.
