Článek
O Milanovi Knížákovi toho bylo řečeno a napsáno mnoho. Nebudu tady vypisovat a opisovat z internetu, co už jiní napsali a co si každý může dohledat.
Je řazen mezi kontroverzní postavy našeho uměleckého světa. Disident, performer, malíř, bohém, rebel, egocentrik, bývalý ředitel Národní galerie.
Nemá rád průměrnost, nevyhledává zlatou střední cestu. Odjakživa vybočuje z řady. Provokuje, snaží se lidi kolem sebe vytrhnout z jejich stereotypů, nesnáší lidskou blbost, nebere si servítky. Dokáže zkritizovat významné politiky, umělce, sportovce, herce… pokud se domnívá, že jeho kritika je na místě.
Už jako teenager šokoval obyvatele Blovic svým zjevem. V roce 1963 přijet na návštěvu ke svojí babičce s pečlivě spleteným copem, na jehož konci se skví beruška, už něco vypovídá. Pochopitelně se stal ihned terčem pomluv místních drben, z čehož si Milan nikdy nic nedělal.
Holičství Jedlička - sem jezdil Milan Knížák za svojí babičkou.
Blovice - trafika mého strýčka.
Od roku 1966 byl v hledáčku StB. Mnohokrát byl zatčen.
Nedovolila bych si psát jakoukoliv kritiku na jeho uměleckou práci. Jednak proto, že se necítím být kompetentní a jednak proto, že nemám ráda obrazy, sochy, apod., nad kterými musím přemýšlet, zda se jedná o dělnici nebo o dálnici. Zkrátka tohle hodnocení přenechám jiným. Ani se neztotožňuji s jeho politickými názory.
Čeho si, ale na Milanovi Knížákovi nesmírně vážím, že zůstal po celý svůj život vlastencem a nikdy se nebál prezentovat svoje názory, i když si tím škodil. Stál si vždy za svým, i kdyby to mělo být proti všem. Nikdy nepřevlékl kabát jako jiní. A takových lidí máme sakra málo.
