Článek
A kdo z nás by si nepřál, aby naši potomci pobírali peníze, i když tu nebudeme? Asi většina. Myslíte si, že takové povolání snad ani neexistuje? Ale ano.
Jedná se o herectví.
Herec je člověk, který žije v tom nejlepším kolektivu, s těmi nejbáječnějšími kolegy, kde se všichni mají rádi, obdivují jeden druhého, váží si jeden druhého, mívají nejkrásnější dětství, mládí, nejúžasnější potomky, potažmo i partnery, se kterými udržují ty nejlepší styky, i když už spolu třeba nejsou.
Když posloucháte nějakého herce, na sklonku jeho života, nabudete pocit, že se narodil na jiné planetě, byl obklopen zcela jinými lidmi a žil v naprosto jiném světě než v tom, ve kterém žijeme my, „obyčejní smrtelníci.“
Hercům se rovněž rodí velice talentované děti, které již od malička bývají předurčeny pro hereckou dráhu. Téměř vždy se rodiče snaží svoje potomky všemožně od hereckého řemesla odradit a vůbec si nepřejí, aby kráčeli v jejích šlépějích. Ti to posléze vyřeší tak, že se tajně přihlásí do nějakého castingu a zcela náhodou bývají vybráni mezi obrovským množstvím jiných dětí, které z hereckých rodin nepocházejí.
Herci rovněž hrají velkou úlohu na naší politické scéně. Vždy záleží na tom, kdo je u moci a jaký zde panuje režim. Dovedou ve správný čas, na správném místě, podpořit momentálně zvolené kandidáty, se kterými si pak tykají a pořizují společné fotografie.
Někdy nastane neobvyklá situace, jako například Covidová pandemie. To pak musí i páni herci dodržovat stejná pravidla jako my.
Brzy však začnou vysílat signály, že jsou naprosto ztraceni, nemají prostředky na svoji obživu a pokud bude tento stav přetrvávat, pravděpodobně zemřou hlady někde pod mostem.
Naštěstí jsou i tito jedinci smrtelní. V tom se od nás neliší. Pakliže tedy jednou opustí tento svět, najednou zjistíme, že po sobě zanechali i miliónová dědictví.
