Článek
Kvůli bouchání petard se zranil kůň a musel být utracen. Nebo jinde poslanec odpaloval ohňostroj přímo nad stájí se závodními koni. Lidé reagující na tyto a podobné události se v diskusích dělí na dva nesmiřitelné tábory:
Petardy jsou zbytečná zábava, kratochvíle, která není nikomu užitečná, naopak spoustě lidem vadí a stresuje zvířata. Měly by se zakázat.
Nebo: kdysi petardy nikomu nevadily, tak proč by se měly zavádět nějaké novoty, to zas někteří aktivisté přehání, na pár zvířatech přeci nezáleží, však ony se zase zklidní…
Nebudu se tu rozepisovat o pocitech zvířat. „Trpím“ (bohudík nebo bohužel?) velmi silnou empatií, je tedy jasné, na čí straně stojím.
Zaráží mě jiná věc: lidská zkostnatělost, nedostatek nadhledu, neschopnost podívat se na věc pohledem jiných.
„Kdysi“ (a v některých částech světa dodnes) se brali lidi do otroctví, společnost to vnímala jako běžnou věc, svět tak prostě fungoval. Bylo to dokonce prospěšné (pro některé). Otroků se na jejich názor nikdo neptal.
„Kdysi“ se u nás upalovali lidi za čarodějnictví či kacířství, společnost s tím neměla problém, prostě se to tak dělalo. Ti, kdo měli moc, byli rádi, že se zbavili nepohodlných spoluobčanů. Obětí, které byly vinné často pouze tím, že byly chytřejší, krásnější, šikovnější, progresivnější, soběstačnější… se na jejich názor nikdo neptal.
„Kdysi“ se operace prováděly bez narkózy. Protože vědci ji objevili až v polovině 19. století. Spousta lidí při nich umřela a ti, co přežili, si vytrpěli své. Dnes my všichni, kdo musíme pod kudlu, jsme za narkózu rádi. Kdo by taky chtěl, aby ho řezali zaživa, při plném vědomí, že?
Ovšem kdybychom se ve starověkém Římě nebo na americkém Jihu narodili otrokům, nebo kdyby si nás ve středověku vyhlídla nepřejícná sousedka a udala nás církvi jako čarodějnici, moc bychom toho nezmohli.
Stejně jako nic nezmůžou koně, kteří nechápou, že soused se chce „jen“ bavit a že ty děsivé zvuky, ze kterých mají smrtelný strach, jim neublíží.
Díky bohu, že osvícení lidé „kdysi“ otroctví a upalování čarodějnic zakázali a pomohli tak těm, kdo nemají možnost nebo schopnost se bránit.
Když to trochu odlehčíme: u zrodu každého vynálezu stálo spousta skeptiků, kteří tvrdili, že „tohle“ se neujme, nikdo to nebude používat, tak proč zase zavádět nějaké novoty.
Například Bertha Benz podnikla v r. 1849 automobilem svého manžela cestu dlouhou 106 km, aby přesvědčila skeptiky, že automobil se vyplatí používat. Kolik z nás, kdo dnes autem denně jezdíme, by tehdy hřímalo, že tento nesmysl a pekelný stroj by si nikdy nepořídili?
Pokud by se vždy všechno dělalo „jako doposud“, pokud by se nikdo nezamyslel nad tím, zda není možné něco změnit, začít dělat jinak, tak bychom ještě přespávali v jeskyních a jedli kořínky. Důvodem pro změnu může být pokrok a na to navazující náš vlastní prospěch, ale také soucit, porozumění, snaha pomoct těm, kdo si sami pomoct nemohou. Stejně, jako nám „kdysi“ pomohli ti, kdo zrušili otroctví a upalování čarodějnic.
