Článek
Supermarket (bez samoobslužných pokladen), poledne, jediná otevřená pokladna, do fronty za krátkou chvíli dorazilo asi 10 lidí a hezky slušně se řadí za sebe. Nikdo nepředbíhá, každý (více nebo méně trpělivě) čeká, než přijde na řadu.
Nebo než se otevře nová pokladna. To se najednou dav rozhýbe, každý napjatě číhá, kam míří přicházející paní pokladní, každý honem přeletí pohledem počet lidí před sebou a velikost jejich nákupů, každý se ve vteřině rozhoduje, zda zůstane čekat v původní frontě, nebo přestoupí k nové pokladně. A, světe div se, veškerá základní slušnost jde v mžiku stranou a ti, co jsou na konci fronty, se k nové pokladně hrnou nejrychleji.
Pán s plným nákupním vozíkem (v původní frontě asi pátý, ještě nezačal vykládat na pás) se nemůže pohybovat tak rychle jako čiperná seniorka s nákupním košíkem v ruce, která stála téměř na konci. Takže když pán s vozíkem dorazil k pásu u nové pokladny, čiperná seniorka už se tam tlačila též, vrazila do jeho vozíku, pohoršeně se něj podívala a zahřímala „No dovolte!“
Co na tom, že on byl původně ve frontě dřív? Že základní pravidlo mezilidské slušnosti velí nepředbíhat a v jiných situacích by ho seniorka nejspíš ctila (ostatně v původní frontě také nepředbíhala)?
Abych byla upřímná, pokud nejsou v obchodě samoobslužné poklady a můj nákup čítá dvě-tři položky, taky ráda využiji možnost přesunout se rychle k nové pokladně. Ale pokud by k ní přecházel i člověk, co čekal přede mnou, netlačila bych se před něj. Možná – pokud by měl plný vozík – bych ho zdvořile požádala, zda by mě s mým mikronákupem pustil před sebe. Ale vůbec by mě nenapadlo cpát se před něho, a ještě se pohoršovat nad tím, že do mě „vrazil“ vozíkem.
Na silnici platí při sbíhání pruhů pravidlo zipu a drtivá většina se jím řídí. Podobné pravidlo by mělo, dle principu ohleduplnosti a logiky, platit i při rozdělování fronty u pokladen.
Na výše uvedenou situaci jsem (nejspíš kvůli pracovní únavě a letargii) nezareagovala a později mi bylo líto, že jsem se pána s vozíkem nezastala. A pak jsem se (jako vždy v podobných situacích) ptala sama sebe: jak to, že tolik lidí, kteří jindy psaná či nepsaná pravidla dodržují, se při otevírání nové pokladny promění v dravce s ostrými lokty, kteří ztrácí vlastní důstojnost a nehledí napravo ani nalevo? Napadá mě, že by možná pomohlo, kdyby se tímto fenoménem začala zabývat například některá televizní společnost a spustila kampaň „rozdělujte se ve frontě podle pravidel zipu“.
Ale následně si řeknu: to opravdu musí lidé na každou jednotlivou situaci mít nějaký vzor, pravidlo, nařízení, kampaň? Musí jim být explicitně řečeno, co mají dělat a jak se mají zachovat? Cožpak je takový problém, aby slušnost a ohleduplnost vycházela z každého z nás?
